Poněkud nejasný výsledek voleb zastínil nedělní pokus o sesazení předsedy neslavně, ale vítězné ČSSD, jehož iniciátoři chtěli podle všeho využít moment překvapení a slabý volební výsledek jim v tom dal příhodnou záminku. 

Možná se do hry o převzetí moci zapojil „deus ex machina“ prezident Zeman, možná se jedná jen o další dějství boje mezi Haškem v čele krajských hord řítící se na Sobotkovo centrum. I když se jedná o spektakulární podívanou, možná je třeba se dívat nejen na jeviště, ale i do zákulisí, do hlediště, ale také na jiné hry, které diváky přilákají.

Kdepak bylo oranžové publikum?

Někteří diváci sociálně-demokratického dramatu si povzdechli, jaká je škoda, že jeden z hlavních hrdinů momentálního dramatu — předseda Bohuslav Sobotka — nevytasil svou tvrdší tvář nekompromisně již dříve, aby se aspoň pokusil přihnat do náruče sociální demokracie větší volební zisk.

Pučisti v čele s Michalem Haškem by pak neměli v ruce tak silnou zbraň, jako je ne zrovna lichotivý výsledek volebního klání. Na druhou stranu ale nelze než říct, že navzdory mizernému představení v podání jiných politických souborů v předchozích letech, se souboru sociálních demokratů příliš nedařilo do svého publika nalákat o moc víc lidí, než v minulé sezóně.

Radikálněji, nebo možná spíš jen naštvaněji, naladěné publikum chodilo raději na představení japonsko-českého divadelního souboru plného silných slov, to konzervativnější zase mnohdy dalo přednost tiché vodě české politické taškařice — souboru komunistů.

Vzhledem ke stínu „deus ex machina“ sociálních demokratů, který se obludně vznášel nad jejich domovskou scénou, se někteří potenciální diváci zalekli a soubor nakonec v důležitém volebním klání nepodpořili. Šli za novou scénou ve městě? Nablýskaným projektem, který stál spoustu peněz a přitáhl zajímavé herce i diváky, i když svůj repertoár tvořil doslova za pochodu? Částečně ANO.

I když tahle nová scéna přitáhla daleko spíš publikum zaniklého kabaretu Věci veřejné, případně upadajícího hegemona pravicového dramatu občansko-demokratického. Ti, které by však mohl sociálně-demokratický repertoár oslovit, se však necítili být dostatečně přilákáni poněkud nevýraznými plakáty na jejich představení, aby jim věnovali větší pozornost.

Mizející publikum

Je třeba ovšem upozornit, že publikum nemizí jen oranžovému divadelnímu souboru. Celých 40 % oprávněných diváků si cestu k velké volební soutěži souborů vůbec nenašlo. A to není jen chybou Hradního „deus ex machina“, ale vlastně všech zavedených souborů, které se svými diváky nedokážou komunikovat. Často hrají na zakázku podivných stínů v zákulisí, odmítají inovace repertoáru a do hlavních rolí obsazují stále stejné herce, kterým však jejich projev publikum nevěří.

Vrcholem všeho jsou pak spory o hlavní roli přímo na jevišti. Pravda, některé diváky, dokonce i ty, kteří jsou jinak věrni jiným, než oranžovým souborům, onen na první pohled heroický boj přitáhl, zadním vchodem ale mezitím mizí jiní. Možná ti, kteří se přidají k oněm 40 % v dalších divadelních soutěžích o přízeň diváctva.

Nové scény?

Selhávání klasických scén dává pochopitelně příležitost scénám novým. Jednou byl politický kabaret Věci veřejné, další je scéna ANO nebo Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, který mnohým připomínal spíš one-man show. Pokud dojde v oranžovém divadle k rozpadu souboru, může se stát, že vznikne prostor pro další scénu nového typu, stojící obvykle na několika málo hercích a poněkud nečitelném repertoáru, který je však nahrazen skvělou prezentací.

Za jak dlouho český divák prokoukne tenhle styl práce? Prokoukne ho vůbec někdy? Nebo se ve prospěch tradičních scén, byť zatuchlých a s temným zákulisím, začnou scény nové množit. Je to tak správně, když jsou temné stíny ne v zákulisí ale přímo na jevišti? A postřehne to divák vůbec? Tak či onak, letošní sezóna bude jistě velice zajímavá.