Každé volby jsou festivalem neurčitých slibů. Slýcháme, jak má země vzkvétat, stát šlapat a občan se mít jako v bavlnce. Až na nějaké přestřelky či aféry jsou vlastně volby obdobím ukrutné nudy. Ta bývá narušena až ve chvíli, kdy jsou strany postaveny před úkol zodpovědět konkrétní otázku nebo vyjádřit se k nápadu přicházejícímu odjinud než z jejich programových líhní.

Letos stojaté vody zvířila občanská iniciativa Rekonstrukce státu. Ve své kampani „Bla Bla nevolím“ se pokusila získat písemný závazek hlavních kandidátů do Sněmovny, že podpoří klíčové protikorupční zákony, které České republice scházejí.

Alfou a omegou průhledné politiky je poctivé financování politických stran, tedy nikoli jen jejich předvolebních kampaní. Odzvonit by mělo skrytým sponzorům, odklánění peněz z veřejných zakázek i nepokrytým úplatkům. Partaje by měly mít transparentní účty, ze kterých by šlo on-line, v reálném čase, vyčíst jejich příjmy i výdaje.

Pochybnosti by nemělo budit ani pozadí jednotlivých politiků. Proto je potřebné, aby před vstupem do veřejných funkcí elektronicky zveřejňovali svá majetková přiznání. Po jejich odchodu z politiky bychom si mohli zkontrolovat, o kolik své bohatství navýšili.

Nejlepší obranou proti předraženým zakázkám, zbytečným nákupům nebo nevýhodným prodejům majetku je zveřejňování smluv uzavřených státními orgány, kraji či obcemi na internetu. Na tom se ostatně již před několika měsíci poslanci shodli.

Ďábel se však skryl v detailu: odmítnuta byla sankce, podle níž by nezveřejněná smlouva pozbyla platnosti. Proti tomu lobbovali četní starostové, ale i špičkoví byrokraté. Přitom bychom již našli města, kde všechno věší na internet a žádné komplikace jim to nečiní.

Trvalkou je potírání anonymních akcií. Jejich zrušení, respektive zaknihování by především nasvítilo ty, co obchodují se státem. Například v kauze tzv. solárních baronů existuje podezření, že firmy čerpající veřejnou podporu vlastní i vrcholní politici.

O tom, jak moc naší zemi schází služební zákon, také slýcháme léta. Přijat byl už na počátku tisíciletí, ovšem žádná garnitura neměla odvahu jej uvést v život. Dnes nám za jeho neexistenci hrozí i sankce Bruselu.

Ale nemylme se, důležitý je především pro nás samotné. Nejlepší cestou k odpolitizování a profesionalizaci úřadů je jejich obsazení kompetentními osobami s jasně vymezenými povinnostmi i právy, včetně slušného ohodnocení.

Zasloužíme si též novelizovaný zákon o státním zastupitelství, který by posílil nezávislost žalobců na vládě. Máme za sebou kauzu někdejšího vicepremiéra Čunka i snahy lídrů bývalé koalice ovlivnit či zastrašit vyšetřovatele a státní zástupce rozkrývající případy týkající se politiků. Víc než exekutivní kuratela by justici slušelo posílení samosprávných prvků, které by souviselo s růstem sebevědomí orgánů činných v trestním řízení.

Kam nedosáhne justice, by měl mít přístup Nejvyšší kontrolní úřad. Tedy i do správních agend krajů a obcí či hospodaření firem se státní účastí.

Iniciativa Rekonstrukce státu bojuje i proti legislativním přílepkům, kterými jsou przněny obsahově nesouvisející zákony, či proti rozdávání trafik vysloužilým politikům. Obávám se, že v těchto bodech je po partajích chtěna věc správná, leč nereálná. Snad ale aspoň ty ostatní mají šanci na prosazení. Vodítkem nám mohou být jednak oficiální deklarace politiků a stran, jednak míra jejich nadšení pro antikorupční zákony v předvolebních debatách.

V úterý Rekonstrukce státu sdělila, že pod podporu osmi klíčových protikorupčních zákonů se v rámci kampaně „Bla bla nevolím“ podepsalo 1517 kandidátů (z celkového počtu 5923) ze všech relevantních kandidujících stran. Z hodnocení stran vyplývá, že na prosazení zákonů panuje všeobecná shoda.

Rekonstrukce požádala strany o vyjádření k 43 konkrétním parametrům osmi zákonů. ČSSD, ANO a Strana zelených se shodují na 40 konkrétních parametrech protikorupčních zákonů. Vysokou podporu mají zákony Rekonstrukce i u KSČM (34), TOP 09 (35) a KDU-ČSL (38). SPOZ podporuje sedmnáct bodů, ODS dotazník nevyplnila. Z této strany se také připojil nejmenší počet kandidátů, ale i zde se jedná o desítky, včetně úřadujícího předsedy a krajských volebních lídrů.

Ještě si uveďme počty podepsaných kandidátů za jednotlivé strany: TOP 09 191 (všichni krajští lídři), ČSSD 131 (dvanáct z krajských lídrů), ANO 172 (všichni lídři), KDU-ČSL 146, KSČM 96 (osm lídrů), ODS 93 (jedenáct lídrů), Strana zelených 252 (všichni lídři), Změna 137, Česká pirátská strana 105, Úsvit přímé demokracie 82, SPOZ 97, Hlavu vzhůru 15.

Našli se ale i ti, co odpověděli vyhýbavě: „Jde o dobrý podnik, ale my  máme vlastní recept.“ Kromě toho, předvolební debaty ve veřejnoprávních médiích ukazují, že spousta uchazečů o voličské hlasy nemá danou oblast vůbec prostudovanou a že jejich přístup k legislativě potírající korupci a klientelismus je veden zásadou „Slibem nezarmoutíš“. Vyhráno tedy není. Dosud se navíc ve Sněmovně až příliš často nakonec našly objektivní důvody, proč veřejný zájem nenaplnit.

Jenže dnes už žijeme v systému s výrazně podkopanou legitimitou. Další arogancí by si tak politici jen podřezávali větev po sebou samými.