Dnešní doba se vyznačuje mnoha zvláštními rysy. V tomto článku bych se rád zaměřil na dva z nich, jež ve své kombinaci způsobují některé paradoxy v životě současné vědecké obce. Prvním rysem je rozšířená potřeba vše kolem sebe hodnotit či posuzovat, druhým pak často se projevující záměna cíle s prostředkem jeho dosažení. Obojí se plně projevuje v současném systému posuzování kvality vědecké práce.

Fenomén jménem RIV

Roku 2002 vznikl RIV (Rejstřík informací o výsledcích). Tato databáze byla původně založena s úmyslem evidovat výstupy vědecké práce v ČR, postupem času se transformovala v hlavní nástroj hodnocení práce tuzemských vědeckých institucí spojený s rozdělováním prostředků ze státního rozpočtu na jejich činnost.

Aby byla jeho vědecká práce oficiálně uznána, musí český vědec zanést výstupy své práce (odborné články, monografie, patenty, metodiky…) do databáze — tyto jsou poté podle právě platné verze „Metodiky hodnocení“ (stanovené vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace, respektive schválené Vládou ČR) oceněny tzv. RIVovskými body, které jsou následně „přepočítány“ na peníze pro instituce, jež se na výzkumu podílely.

Tento systém ovšem již od počátku narážel na řadu obtíží, v jejichž důsledku jsou vytvářeny stále nové, propracovanější verze „Metodiky hodnocení“. Takovou obtíží je například snaha srovnávat zcela odlišné druhy vědeckých výstupů. Podobně problematická je snaha porovnávat různé vědní disciplíny nejen kvůli rozdílným typům výstupů, jež vytvářejí, ale též kvůli různému obsahu a publikačním zvyklostem na poli dané disciplíny.

Ve snaze zavést univerzální hodnotící mechanismus a zároveň být co nejspravedlivější (respektive co nejvíce kompenzovat nespravedlnosti vznikající v důsledku výše zmíněných obtíží) byl rozvíjen stále složitější a komplexnější systém.

Ten ovšem i poté přináší mnohé nepříjemnosti — například protože pracuje pouze s definovanými kategoriemi výstupů vědecké práce (článek v časopise, kniha, stať ve sborníku, příspěvek v konferenčním sborníku…), stanovuje složité formální podmínky, jak má který výstup vypadat, aby mohl být zařazen do dané kategorie, a pokud je nesplňuje, jako by pro systém vůbec neexistoval.

Výstupy jsou pak nezřídka vyřazovány z hodnocení nikoli pro nekvalitní obsah, nýbrž pro nesplnění některé formální podmínky (často velmi banální — například kvalitní monografie psaná v českém jazyce je vyřazena pro absenci krátkého shrnutí obsahu v některém ze světových jazyků), nebo dokonce kvůli absenci kategorie, do níž by mohl být takový výstup zařazen.