České humanitní vědy jako černá díra

Jan Chromý

Reformy vysokého školství se dostatečně nezabývají humanitními vědami. Přitom právě ty trpí neduhy, které by bylo potřeba řešit, aby se jejich úroveň zvýšila.

Při reformování českého vysokého školství se na humanitní vědy hledí jen málo. Přitom právě humanitní obory systémovou reformu školství potřebují jako sůl. Co je tedy jejich současným problémem?

Nadstav pracovišť

V České republice je celkem 28 humanitně orientovaných fakult (nepočítaje přitom fakulty právnického a ekonomického zaměření). Celkový počet studentů humanitních oborů se počítá v desetitisících, počet pedagogů pak v tisících. Proč jsou tato čísla tak vysoká?

Odpověď lze hledat v obecné koncepci vysokoškolského studia v České republice. Je to dáno v prvé řadě ustavičným tlakem na veřejnost, že člověk bez vysokoškolského titulu je nikdo. Alespoň bakalářský titul je dnes vyžadován u profesí, kde — snad trochu nadneseně — stačí umět číst, psát a zvedat telefony. Vysokoškolské vzdělání chce mít kdekdo, o studium je velký zájem. Tudíž vznikají stále nové a nové školy a školičky, které tuto poptávku uspokojují. A právě humanitní obory se zdají poskytovat jednu z nejjednodušších možných cest k titulu.

Zadruhé je to dáno způsobem financování škol, které získávají peníze především „za studenta“, a mají proto tendenci nabírat jich co nejvíce. To má za následek dvě věci: a) významně narůstá počet studentů na jednoho učitele, b) vyučuje se primárně přednáškově, seminářová výuka (tedy intenzivní, spíše diskusní výuka v užších kroužcích) není možná v takovém rozsahu jako dřív. Ve výsledku to pak znamená, že učitel nemůže věnovat pozornost jednotlivcům, ale musí pracovat s obtížně rozlišitelnou masou. Jeho přínos studentům je tak mnohem nižší, studenti se rozvíjejí pomaleji, než by tomu bylo, kdyby jich bylo méně.

×