Měli jsme mnoho těch, kdo už při zahájení jednání o přijetí ČSR a pak ČR do Evropských společenství prosazovali co největší liberalizaci a nepodvazování soukromých „férových“ podnikatelských aktivit kontrolou státu. Tam, kde nebyly příliš okatě ohroženy principy evropské integrace, se to podařilo.

V historických souvislostech se při všeobecném uznávání prezidenta T. G. Masaryka zapomněl jeho výrok „Kdyby mně bylo 35 let, udělal bych seč mé síly, abych pomohl k proniknutí myšlence utvoření Spojených států evropských“. Bylo to mnoho desetiletí před etapou globalizace, kde jsou integrace a spojené úsilí o rozvoj daleko významnější.

Až na krajní levici prosazovaly po „sametové revoluci“ všechny politické strany co nejrychlejší vstup do Evropských společenství. Česká pravice chtěla maximální liberalizaci v co nejkratším období. Nevyužila se většinou ani možná přechodná ochranná opatření pro sektory, které se mohly přizpůsobit zahraniční konkurenci.

Komise nám pomohla prosazením jednostranné asymetrie: společenství budou snižovat a pak likvidovat dovozní cla a jiné bariéry obchodu v EU 2x rychleji, než přidružené státy.

Řada představitelů evropské levice v EU doporučovala delší období přidružování, aby se řízení ekonomiky a český management adaptovaly na dravou konkurenci. Britští thatcheristé doporučovali českým expertům privatizaci až po restrukturalizaci; pak bude výnos z privatizace státních podniků mnohonásobně vyšší.

Před zasedáním Rady vzájemné hospodářské pomoci v Sofii doporučoval vedoucí představitel Evropské komise československé vládě snažit se zachovat RVHP jako nástroj pomoci Západu Východu, protože ČSR zná problémy centrální příkazové ekonomiky a našim aktivitám v tomto směru lze věřit. Ale naši zástupci prosadili proti úkolu Čalfovy vlády RVHP zrušit a spolupráci s členy omezit.

Česká vláda nevyužila možnosti státní pomoci a dokonce i pomoci EU (fond EGF) k ukončení dnešní krize, když stát před vstupem do EU proti názoru Komise odkoupil pochybné, zřejmě nesplatitelné úvěry, aby se banky daly prodat za zbytkovou cenu za hranice. Do limitů státem povolované pomoci z krize (rezerva 4,6 bilionu eur) se nezapojily jen Bulharsko, Rumunsko a ČR.