Politická korektnost - předsudky a pověry
Daniel SoukupPolitická korektnost není všelék. Utrhne-li se ze řetězu, může působit směšně a snad i napáchat škody. V USA souvisí se snahou zlepšovat postavení znevýhodněných skupin pozitivní diskriminací. V Česku se ale pozitivní diskriminace neuplatňuje.
Ondřej Neff si v Lidových novinách posteskl, že „fanatici islamismu z jedné strany a fanatici politické korektnosti ze strany druhé“ prý „pozvolna činí život na Zemi obtížnější až k nesnesitelnosti.“ (Spiklenecké teorie, 23. 9. 2013) Takový názor se v Česku — nebo aspoň v Lidových novinách — už stává normou.
Autoři, i ti inteligentní, používají výraz politická korektnost (a ovšem i islamismus, ale toto téma přenechám povolanějším) coby emblém jakéhosi zla — plíživého, ale přitom tak očividného, že se ledaskdy ani nenamáhají vysvětlovat, v čem má vlastně spočívat.
Druhým extrémem je rozmáchlý názor, že — jak se ve starším textu snaží obšírně doložit Vojtěch Belling — politická korektnost „prorůstá veškerou realitou politického, společenského i vědeckého diskursu dnešní západní civilizace“ a „destruuje základy, na nichž liberálně-demokratický systém stojí, a to daleko úspěšněji než jakákoli vnější ozbrojená síla“. (Ideologie politické korektnosti a západní civilizace, dostupné zde)
Zkusme se na celou věc podívat trochu střízlivěji a stručně probrat několik nejběžnějších výhrad proti politické korektnosti.