Netřeba vůbec pochybovat o tom, že pod vedením „pana čistého“ probíhala v ČR cílená devastace sociálního a zdravotního systému, stavěly se provizemi vydlážděné a nefunkční dálnice a „vesele“ pokračovaly také nejrůznější mega-tunely zaměřené na pumpování evropských a veřejných peněz z daní občanů do kapes nejrůznějších oligarchů, „lobbistů“, mafiánů, spřátelených firem a kamarádů a samozřejmě také kamarádů těchto kamarádů a také dam na veledůležitých vládních postech.

Voleným „zástupcům lidu“ samozřejmě plynuly do kapes pod zástěrkou „boje proti korupci“ provize a podíly ze stovek a tisíců zmanipulovaných zakázek na úrovni celostátní, krajské i místní.

Vše s dojemnou a někdy dokonce i adresnou a něžnou „jakoby kritikou“ ze strany „jakoby opozice“ a v jednotném šiku s odstupující a samozřejmě i příští korupčnické vládě poplatnými tzv. „médii veřejné služby“.

Toto se dělo na úkor občanů - napřed pod dohledem „jakože akademika“ a antiekologa Václava Klause, na jehož post (dnes však bohužel již obsahově vyprázdněný) pak mocná ruská parta v jednotě s oklamaným pospolitým lidem dosadila Klausova kamaráda a politického souputníka. Avšak, světe div se (!), taky antiekologa Miloše Zemana. „Naoko“ a pro prostší povahy prý „jakoby lidového“ důchodce z Vysočiny….

V tomto prostředí vláda korupčníků a astronomicky placených agentů prodávajících a vnucujících naší zemi ruskou ropu, ruský zemní plyn a samozřejmě především veškeré palivo do stárnoucích i nově plánovaných a nepotřebných atomových reaktorů konečně z 21. na 22. srpna 2013 (více symbolické datum snad ani nemohlo být ruskými stratégy lépe a s větším cynismem vymyšleno) dosáhla svého.

Totiž definitivního odklonu naší země od civilizovaného světa a Evropy, jehož současnou hlavní starostí je, po překonání syrské humanitární krize a dalších nepokojů na Středním východě, především zpomalení klimatické změny a tím pádem jednoznačné politické rozhodování se pro decentralizované, čisté, ekologické, demokratické, mírové a bezemisní zdroje energie, které nejenom že jsou „zelené“, ale mají v každé normální zemi „zelenou“ a jsou leckde v Evropě, která se na rozdíl od Česka pomalu začíná vzpamatovávat z ekonomické krize, i nadále upřednostňované a podporované od míst nejvyšších až po místní zastupitelstva.

Česká odstupující vláda—nevláda (pravicová i levicová) a těšící se snad šestiprocentní podpoře obyvatelstva tak ve dnech, kdy jsme si připomínali sovětskou okupaci, plně a jednoznačně potvrdila, že se do budoucna hodlá v energetické politice (to ostatní ale přijde zřejmě již brzy) nepochybně inspirovat Běloruskem, Čínou, Severní Koreou, Íránem a Kazachstánem — třeba i navzdory skutečnosti, že u nás žádná naleziště strategických surovin nejsou (snad kromě zásob hnědého uhlí, o jehož těžbě a pokračujícím spalování ve špinavých uhelných elektrárnách je prý v zákulisí již rozhodnuto…).

Naše, ve všech ostatních otázkách kromě energetiky, „jakože do krve“ rozhádaná vláda-nevláda se tak s mandátem více než sporným a v poslední chvíli svojí existence rozhodla uštědřit (v naprosté jednotě s „tzv. opozicí“) čisté, ekologické a domácí energetice poslední zničující ránu.

Tímto rozhodnutím se našim zastupitelům „povedlo“ pojistit si závislost České republiky na Rusku, z něhož k nám teď poputuje zřejmě ještě více strategických energetických surovin. Netřeba taky vůbec pochybovat o tom, že právě od tohoto obchodu se odvíjí a bude odvíjet blahobyt několika mocných rodin a jejich lokajů na pravici i levici politického spektra v Rusku i u nás.

Je jasné, že parametry dalšího vývoje, které našim prodejným politikům a tím celé naší zemi nastavili ruští bossové obchodující s plynem, ropou a uranem, současná tzv. pravice i s tzv. levicí (pokud je lidé budou i nadále volit) již nepřekročí. I když je zřejmé, že právě od struktury energetiky se bude v budoucno odvíjet život lidí v naší zemi a její celkově demokratické či nedemokratické uspořádání.

Likvidační rozhodování odstupující vlády-nevlády o ekologické energetice 21. a 22. srpna 2013 tragické směřování české gubernie napřed k demokratuře a pak k oligarchicko-prezidentskému systému ukázalo v celé nahotě.