Ve vleku domácích událostí na politické scéně, jimž jsme v posledních dnech svědky, nám většinou uniká zásadní světové dění. Nemělo by. Velmi silně se totiž promítne i do naší vlastní politické krize, která jde ruku v ruce s ekonomickou recesí. Naše země nevzkvétá, ale není ve světě jediná. Situace na světových trzích z posledních dní indikuje návrat do roku 2008, kdy svět zasáhla zatím největší finanční krize — respektive kontrakce.

Doufejme v nejlepší možné, ale vždy se snažme připravit na nejhorší…

Ekonomické fundamenty teď vypadají nejhůře od poslední finanční krize. Jejich negativní hodnoty se totiž nyní sešly všechny najednou, což nikdy nevěstí nic dobrého. Jako takové mluví mnohem hlasitěji, než prohlášení rozličných politiků, kteří se nás snaží uklidňovat, že situaci mají pod kontrolou. Stejná slova jsme opakovaně slyšeli. Stejná slova opakovaně popřel následný vývoj. Zde jsou tedy některé indikátory toho, že finanční trhy se nám opět hroutí:

•Úroky z desetiletých dluhopisů USA rostly v posledních šesti dnech po pět dnů v kuse a v pondělí vzrostly na hodnotu 2,9 % (v pátek 2,934 %), což je nejvíce od roku 2011; naznačuje to ztrátu důvěry ve schopnost USA tyto dluhy splácet (psáno v pátek).

•Investoři stahují svůj kapitál z US dluhopisů a z dluhopisových podílových fondů, především díky rostoucím úrokovým měrám; v srpnu stáhli téměř 20 mld. USD, v červnu dokonce 69,1 mld. USD.

•Jsou to především cizí státy, kdo se zbavuje US dluhopisů; Čína a Japonsko se, z celkového objemu 69,9 miliardového (USD) útěku zahraničních investorů, zbavili dluhopisů v hodnotě 40,8 mld. USD.

•Čína přitom dlouhodobě falšuje své ekonomické statistiky, což zpochybňuje její růstový potenciál.

•Akcie fondů nakupujících převážně dluhopisy dlouhodobě padají.

•Tzv. Hindenburg Omen, orientační technický signál příchozího krachu NYSE, složený z několika indikátorů, nastal v posledních osmi obchodních obdobích.

•Investor George Soros vsadil obrovské množství peněz na to, že akciový index S&P 500 bude klesat.

•Nyní S&P 500 klesá devět z jedenácti obchodních dní.

•Pákový efekt na Wall Street je nyní nejnebezpečnější od dob poslední finanční krize, přičemž tato hodnota „margin debt“ předcházela nejen prasknutí hypoteční bubliny, ale i bubliny dotcom na počátku tisíciletí.

•Komerční banky zaznamenávají nejnižší růst objemu poskytovaných půjček a leasingů od konce poslední finanční krize; nemohou tedy generovat zisk.

•Podle Reuters americké vládní úvěrové agentury Fannie Mae a Freddie Mac maskují miliardové (USD) ztráty; možná budou muset být znovu zachraňovány pomocí státní finanční intervence.

•V USA došlo k nejvyššímu nárůstu osobních bankrotů; zároveň silně klesá spotřeba domácností u komodit běžné a každodenní spotřeby, což znamená, že schopnosti US ekonomiky výrazně slábnou.

•Rychlost oběhu peněz v US ekonomice dosáhla dalších nízkých hodnot.

•Situace v Egyptě zvyšuje obavy z přenesení nepokojů do ostatních zemí a z ohrožení dodávek ropy z dané oblasti; ropa na burze dosáhla čtyřměsíčního maxima.

•V posledních šesti týdnech zaznamenaly evropské akcie největší pokles, což korelovalo s růstem úroků u evropských dluhopisů.

•Japonský státní dluh přesáhl hodnotu kvadrilionu jenů.

•Úroky indických státních dluhopisů vzrostly ze 7,1 % na 9,25 %, což je velmi rapidní nárůst u tak velké a důležité ekonomiky; Indonéský akciový trh už také nenabízí optimistická čísla; Brazílie hodlá intervenovat proti padající měně a ohlásila intervenci v řádu 60 mld. USD; turecký burzovní index propadl v posledních třech měsících o 32 % vyjádřených v USD.

•Asijské trhy jsou na tom velmi špatně, pákový efekt je u nich zřejmě nejhorší, jak ve svém reportu uvádí bankovní dům Morgan Stanley; jejich společnosti kombinují pomalý růst a vyšší náklady na financování, zatímco banky zpřísňují své úvěrové politiky.

•Ve čtvrtek bylo zastaveno opční obchodování na trhu NASDAQ, což sice přišlo krátce před ukončením obchodního dne, nicméně se stejně nepodařilo zabránit širokému propadu; zároveň došlo ke zmatku v ostatních trzích, které reagovaly propadem, zastavením a při rozjetí se vrátily na vyšší hodnoty.

•V pátek Financial Times informuje o tom, že agentura Moody zvažuje snížení ratingu mnoha americkým bankám, konkrétně Goldman Sachs, JP Morgan Chase, Morgan Stanley a Wells Fargo, další dvě: Bank of America a Citigroup jsou považovány za nejisté; podobné zprávy v roce 2007 nedbal nikdo v ČR na vědomí.

Je toho zkrátka celá hromada a jen bych Vás zasypal přemírou informací a grafů.

Hlavní problém roku 2008 představovaly banky, co byly příliš velké na to, aby mohly padnout (tzv. too big to fail). Nicméně tyto banky jsou nyní ještě větší a jejich aktiva jsou mnohem rizikovější. Centrální banka USA, Federal Reserve Bank (FED), je však nyní, po letech pumpování levných peněz do ekonomiky, bez potřebných zdrojů k záchraně problémových bank.

Trhy se propadají, neboť přišly o dávky své drogy, tzv. kvantitativní uvolňování (Quantitative Easing - QE), jež obrazně představuje jakýsi tisk peněz z ničeho, řízený právě FED. Tyto peníze proudily k finančním institucím, jež za ně nakupovaly aktiva na trzích a tím udržovaly zdání růstu a oživení.

Co nás tedy asi čeká?

Nepředpokládám, že by někdo z aktérů byl ochotný dopustit něco, jako úplný kolaps finančního systému. Sebezáchovné mechanismy fungují navzdory prohlášení Bena Bernakea o zastavení QE. FED nejspíš přistoupí k dalšímu uvolňování měnové politiky (bude si muset vytvořit chybějící zdroje a zajistí exponenciální růst US dluhu), čímž podpoří nejen trhy, ale znovu přiloží pod růst inflace.

Jeho situace v čele FED navíc v očekávání jednání G-20 nemusí být nejpevnější. Okolnosti kolem FED nyní patří mezi zásadní proměnné v analýze globálních trendů. Ekonomika je zkrátka příliš důležitá, ale také příliš křehká.

Například US ekonomika nemá potřebnou sílu k nastartování již mnohokrát vítězoslavně ohlašovaného oživení. Její spotřební potenciál byl přitom zásadní. 50 milionů US občanů dostává potravinové lístky, 24 milionů je nezaměstnaných a USA mění metodiky přepočtu nezaměstnanosti tak, aby vypadaly lépe (stejně jako ČR); jedenáct milionů jejich občanů je neschopných práce — z celkového počtu 313,9 milionů obyvatel jde o vcelku významný počet ekonomicky velmi špatně postavených jedinců, téměř závislých na předluženém státu. My však víme, že s recesí se potýká nejen EU, neboť vzhledem k výše uvedeným trendům nelze hovořit o růstu ani v dalších významných ekonomikách světa.

Politika ve spolupráci s tržními aktéry dokáže najít spoustu nástrojů, jak problémy oddálit. Vyostření ekonomických problémů nejnižších společenských vrstev napříč světem však nedokáže řídit vcelku efektivně.

Můžeme si tedy začít modelovat scénáře, jak prohlubující se ekonomické potíže zasáhnou například autoritářské režimy, které mnohdy kontrolují zdroje s životními surovinami, jakou je bezpochyby ropa. Domnívám se, že vysoká inflace cen potravin do jisté míry napomohla tzv. arabskému jaru. Zároveň si dovolím tvrdit, že ohniska podobných problémů se nacházejí napříč světem.

ČR je velmi slabá

Nejen že naší akceschopnost oslabuje nekompetentní a diletantské počínání politické reprezentace, zároveň zažíváme velmi těžké ekonomické časy. Ty nelze neustále svalovat na poslední finanční krizi. Česká média jen opatrně a bez kontextu informují o naší ekonomické recesi, jež je s dalším zveřejňováním ekonomických dat vždy horší a horší.

Svou analýzu ekonomické situace ČR jsem od ledna neaktualizoval, nicméně stále nabízí dostatečný vhled do fundamentů naší recese. Nevěřím tomu, že se naše ekonomická politika zlepší. Favorit příštích voleb, sociální demokracie, nemá ani po letech v opozici vypracovaný jasný ekonomický program.

Natož aby vůbec disponovala personálními kapacitami, které jsou schopné pochopit, co se ve světě děje. Bohužel pro nás pro všechny to neplatí jen o ní. Je to nejspíš trochu ironické, že před těmito trendy na světových trzích onehdy na Rozpočtovém výboru Sněmovny při jeho zasedání v České národní bance varoval Jiří Dolejš z KSČM.