Čerstvě odhalený Tykač proti Ottawayovi
Ondřej VaculíkPokud kapitalistická společnost není schopna v rámci přirozené filantropie dbát také o zdánlivě slabší výhonky, výsledkem může být autoritativnější, sociálně orientovaný režim, jinak ale podobně, ba možná ještě více korupční.
V podvečerním vedru jel jsem v našem městečku nakupovat do Billy. Tu u nás postavili jako jeden z posledních řetězcových velkoobchodů teprve před čtyřmi lety. Parkoviště vydlážděno obvyklým šedým morem měst, betonovou zámkovou dlažbou. Některé tvarovky se už sypou, ačkoli dlažba přečkala sotva tři zimy. Z mužů svlečených do půli těla řine se pot, jak sochory vydloubávají vadné dlaždice, celá hnízda.
„Chládek se nedostavil ani teď,“ oslovuji je účastně, tlače vozík do prodejny. „Jsme na té výhni vod rána,“ jeden z nich odpoví, ale do řeči se dát nechce. K vedru ještě smrad ze startujících aut, honem mizím do klimatizované prodejny. Možná tahle strašná práce je reklamace, přemýšlím, a kvůli sankcím je neodkladná.
Muže si najal výrobce zmetkové dlažby — ale copak oni za to můžou? — chudáci, práce jak pro trestance, projevuji empatii zleva. Proto se hned zprava napomínám: ať jsou rádi, že mají práci. I strašná práce je lepší než žádná. Vzápětí zleva nad poslední větou zapochybuji — a vlastně proč… je strašná práce lepší než žádná….
Vždycky znovu žasnu, že jsou ještě lidé, kteří jsou ochotni si tak těžce vydělávat na živobytí. Když na druhé straně masovatí neorganizované občanské hnutí lidí, kteří naším demokratickým režimem, rozvíjeným po roce 1989, opovrhují více než tím předchozím, posovětštělým.
chudoba a bohatství jsou spojené nádoby. Je-li někdo bohatý, musí být také někdo chudý. Protože nikdo neusiluje o chudobu, je logické, že ti, kteří usilují o bohatství, vytvářejí chudobu. To v pořádku není, protože je to proti principu lásky k bližnímu.
S filantropií to v USA není tak, jak vy to, pane Vaculíku popisujete. Vezmete-li v úvahu všemožné statistiky zabývající se sociálně patologickými jevy, jako jsou nedostupnost zdravotnictví, přístup ke vzdělání, nezaměstnanost, životní standard pod hranicí chudoby, dluhy, kriminalita, vraždy a sebevraždy atd., zjistíte, že všude figuruje USA na prvním místě. Na rozdíl od zemí ze západu Evropy.
Svět, v němž je jedněm umožněno neomezeně bohatnout, přičemž se doufá, že ti zbohatlí tu a tam něco odhodí těm, jež přivádí do chudoby a na nichž bohatnou, je světem nespravedlivým. Takové ponížení si ti, kteří neprahnou po schraňování materiálních hodnot, nezaslouží.
Za každým větším bohatstvím je pěkný kus vypočítavosti, sobectví a často i podvodu. Bohatne-li někdo na své činnosti, je to téměř vždy proto, že jeho produkty jsou buď zbytečně drahé, nebo platí zaměstnancům velmi mizerně, nebo nakupuje vstupy příliš levně, nebo podvádí při placení daní, nebo je napojen na penězovody státních a jiných rozpočtů, nebo je pod ochranou kartelových a jiných dohod, nebo umně využívá reklamní lži, apod. V roce 2010 byl HDP Spojených států z 55% tvořen finančními spekulacemi. Jen 45% produkty a službami. Nevěříte-li pane Vaculíku stavu, který tu popisuji, přečtěte si dvě knihy Naomi Kleinové „Bez loga“ a Šoková doktrína“.
Společnost, která má budoucnost je taková, v níž jsou materiální statky rozdělovány rovnoměrně. Taková, v níž důstojný život každého člověka je právem a nikoliv dobrou vůlí ostatních.
S přáním všeho dobrého a s díky za podnětný článek, Jiří Vyleťal