Před časem jsem se sešel s bývalým zaměstnancem jedné poradenské firmy, která dodávala software a další služby na pražský magistrát. Bavili jsme se o předem domluvených zakázkách, o tom, jak běžně jeden člověk sepisuje „konkurenční nabídky“ do stejné soutěže pro několik firem a o dalších „standardních praktikách“. Během rozhovoru jsem dospěl k tomu, že hlavním problémem korupce není samotné předražení veřejných zakázek, ale něco jiného. Hlavní problém korupce je v tom, že zakázky samotné, kvalita jejich provedení a to, zda jsou nebo nejsou potřeba, se dostává zcela na okraj zájmu odpovědných osob.

Zadání se mění z „Máme 10 milionů, jaké veřejné služby za ně pořídíme“ na „Máme 10 milionů, přes jaký kšeft z nich nejsnadněji dostaneme co největší podíl na svůj účet“. Právě z tohoto důvodu mohla Praha za poslední dekádu zaplatit sedm miliard korun za IT služby, u kterých nikdo neřeší, nakolik jsou vlastně potřeba, a jestli se budou v praxi používat (Praha tak jeden čas například platila nepoužívaný helpdesk, nebo vyvinula řadu úplně duplicitních systémů, které se nikdy neuvedly do ostrého provozu).

Tento aspekt korupce má ovšem i jeden paradoxní absurdně pozitivní důsledek. S narůstající korupcí a souvisejícím rozkladem veřejných služeb klesá i schopnost korupčníků své krádeže maskovat. Úřad degradovaný pouze na funkci odklánědla veřejných peněz, vybudovaný na korupčních principech, časem přestane zvládat i to profesionální odklánění prostředků, stejně jako mezitím přestal zvládat svou funkci služby veřejnosti.

Současnou kauzu zatýkání na úřadě vlády a dalších místech vnímám jako vyústění procesu rozkládání veřejné správy. Není to tak, že by vláda dala policii zelenou, jen jí už nedokáže ukázat červenou. A jak je možné, že stejný proces nerozložil i policii? Určitě rozložil, ale stejně jako je v místní politice i ve státní správě řada ostrůvků pozitivní deviace, je tomu tak bezpochyby i u policie. Potom stačí jeden funkční tým a ten si může došlápnout i na kancelář premiéra.

A jak je možné, že už ani vrcholoví politici nedokážou manažersky zvládat zametání kauz pod koberec? Myslím si, že hlavní důvod je ten, že funkce ministra vyžaduje tolik rozdílných kvalifikačních předpokladů, že je jen minimum politiků dokáže skloubit a na zametání už nezbudou kapacity.