Média mají žně. Od úsvitu do soumraku můžeme poslouchat, sledovat a číst o amnestii. O tom, kdo ji sepsal, kdo vytvořil šablonu, kdo co kde změnil, jaký email komu kdo poslal. Dozvěděli jsme se konečně, že se na její přípravě podílel i tajemný Zdeněk Koudelka. Pavel Hasenkopf uveřejňoval napínavý seriál na pokračování na svém facebookovém profilu tak dlouho, až se probojoval do nejprestižnějšího publicistického pořadu Otázky Václava Moravce. Sice stále nevíme, kdo je přímým autorem konkrétního znění článku dvě, tedy oné zlopověstné abolice, to ale novináři určitě časem vyšťourají a nebo nám Pavel Hasenkopf předloží nějaký další materiál alespoň se jménem počítače. Na druhou stranu je možné, že se to jen tak nedozvíme, protože na ministrem Blažkem ohlášený duel Koudelka — Hasenkopf se druhý jmenovaný drze nedostavil.

Vedou se debaty, zda Zdeněk Koudelka psal podkladové texty pro exprezidenta v době, kdy byl poradce, kdy byl státní zástupce, kdy byl ministerský stážista nebo jakou roli zrovna hrál. Nic z toho, o čem se mluví, není důležité. Je zcela irelevantní, zda ministr Pavel Blažek věděl či nevěděl, na čem stážista Koudelka pracuje, zda tento využil či zneužil počítač ministerstva spravedlnosti či svou pracovní dobu a podobně. Toto vše jsou, musím to tak napsat, pitomosti. A jsou to pitomosti, které odklánějí pozornost od skutečně důležitých otázek, a to jak na Pavla Blažka, tak, a to především, na Petra Nečase a celou vládu.

Média se neptají či se ptají málo. Alespoň na důležité věci. Za amnestii totiž zodpovídá celá vláda. A z hlediska věcného za ni zodpovídá právně i politicky právě ministr Pavel Blažek a ještě více pak premiér Petr Nečas. Otázka, jak je možné, že vláda boje proti korupci, jejíž místopředsedkyně je sice bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku ale jejím úkolem je zároveň v podstatě pouze boj s korupcí, schválí abolici u závažných hospodářských trestných činů včetně korupce, nepadá. Grilování Pavla Blažka, jak může zůstávat ministrem v takovéto vládě, která propouští a ještě bude odškodňovat tuneláře, nepadá.

Petra Nečase, tohoto slabocha a chudáčka, který se zřejmě zalekl zlého pohledu Václava Klause a prostě musel podepsat, se na jeho odpovědnost politickou, právní i lidskou, nikdo neptá. Proč neodstoupíte, pane Nečasi? Když jste osvobodil tuneláře? Jak Vám může veřejnost důvěřovat ve vašich protikorupčních a rozpočtově odpovědných snahách? Tyto otázky se nekladou.

Stejně tak koaliční partneři jsou šanováni. Miroslav Kalousek, vždyčistý čistič českého zdravotnictví — od přebytečných užírajících pacientů — Leoš Heger ani kníže, jenž má prý k lidu blíže, o amnestii údajně nevěděli. Jsouce takto zásadně podvedeni koaličním partnerem, oklamáni a zmateni — což samo o sobě vypovídá o jejich kompetentnosti a zdravém rozumu, nechají-li se oblafnout od Petra Nečase — premiérem, zůstávají přesto ve vládě. Ve vládě, která odpovídá za osvobození tunelářů. Vysvětlení je dvojí: Buďto jsou hloupí a nebo v tom jedou všichni společně. Všichni společně měli zájem na tom, aby se velké případy korupce, krácení daní a podvodů nesoudily. Taková je tedy naše vláda. Buďto tupá, anebo zcela zločinná.

Proč se ale novináři správně neptají? Proč Václav Moravec griluje Pavla Hasenkopfa a ne Petra Nečase? Pročpak asi je Pavel Blažek sice až do naprostého vyčerpání organismu — a člověku by jej bylo skoro líto — vyslýchán v rozhlase i televizi ohledně Zdeňka Koudelky a ministerských počítačů? Jádro pudla přitom zůstává od novinářů netematizováno. Možná je to proto, že velká část novinářů pracuje v médiích, ovládaných různými velkotuneláři a darebáky minulosti. A novináři z veřejnoprávních médií cítí stavovskou solidaritu, a tak se také vyptávají jen na ptákoviny.

Druhá, pravděpodobnější varianta je, že zde hraje roli, jako už tolikrát, třídní hegemonie. Ano, vládu lze kritizovat, lze se do ní navážet — v málo důležitých věcech. Tam, kde by ale existoval při silnějším tlaku prostor pro její svržení, tam, kde by pravdivé a relevantní informování mohlo vybičovat české pracující konečně k činům, tam se správná novinářská práce dělat nesmí. A bohužel, většina populace nečte levicové deníky na internetu, ale dívá se na média hlavního proudu. Jen ta mají tudíž potenciál vnést do veřejného prostoru zásadní témata. A zájmem médií hlavního proudu je udržovat a upevňovat stávající hegemonii, hegemonii kapitálu nad prací. A jelikož tato vláda je vládou kapitálu, je třeba jí nechat žít.

Proto se nikdo neptá na daňové ráje. Proto se nikdo neptá na odhady neodhady vývoje ekonomiky, které se mění rychleji než počasí, experti na slovo vzatí z centrální banky jeden týden řeknou, že recese je u konce, a druhý týden celá centrální banka sníží výhled tempa růstu české ekonomiky. Média hlavního proudu ale mají jiné, důležitější věci na práci. Zjišťovat autorství konkrétní věty či slova v dokumentu, který je médiem pro amnestii. Na nic jiného se nezmůžou, nebo hůře a pravděpodobněji, nic jiného si nedovolí.