Víte, z čeho se skládá rodina na Papui Nové-Guinei? Máma, táta, děti a … kulturní antropolog. Tento vtip, který se vypráví mezi antropology proto, že ilustruje komickou situaci, kdy si své výzkumy přehnaně směřovali do jedné oblasti a naráželi sami na sebe, což jim nabourávalo představu o antropologovi jako hrdinovi neohroženě pronikajícímu do neznámých končin. Dnes už je situace jiná. Antropolog už není nějaký „Indiana Jones“ a antropologie už dávno není oborem, který by se zabýval „divochy“ či „domorodci“ někde ve vzdálených zemích. V posledních desetiletích začíná uplatňovat svoje nástroje, metody i znalosti v domácím prostředí a obrací se na problémy, které plodí každodenní život v komplexních společnostech.

Prezident Miloš Zeman ve svém nedávném projevu na žofínském ostrově prohlásil, že v České Republice je nadbytečný počet absolventů kulturní antropologie. Podle jeho vyjádření „máme nejvíce kulturních antropologů na milion obyvatel na světě, ale bohužel většinou ten antropolog po absolvování jde na úřad práce. A jsou školy, které mají devadesáti, pětadevadesáti procentní uplatnitelnost.“ Statistiky, jež by mohly podpořit jeho výrok, neexistují a je to pochopitelně nesmysl. Ale vezměme to na chvilku vážně.

Pokud by to byla pravda, pak by se i vaše rodina s jistou pravděpodobností mohla skládat z rodičů, dětí a kulturního antropologa. Kdo jsou vlastně ti kulturní antropologové? Má česká veřejnost představu o této disciplíně a jejích úkolech či o kompetencích, jimiž antropologové disponují? Víme, že lékař léčí a chápeme obecně, co dělá právník a advokát, víme, kam budou směřovat absolventi ekonomie a máme s nimi přímou zkušenost. S antropology se ale nejspíše moc nepotkáte. Nebo nějakého znáte?

Prezident spekuloval, že absolventi těchto oborů končí na úřadu práce. Nejspíš mu to přinesla slina na jazyk pod vlivem předchozích událostí, v nichž rozvířil nejen akademické kruhy svým gestem odmítnutí udělení profesury Martinu C. Putnovi. Je možné se ptát, proč zrovna Putna, literární teoretik, skládá profesuru v oboru kulturní antropologie. Lidé v oboru však vědí, nakolik šla literární teorie a teorie antropologie v postkoloniálním věku společnou cestou a rozvíjela vzájemně inspirující dialog. Významně zapůsobili autoři jako Edward Said, Homi Bhabha a další „Salmanové Raždí“ sociální teorie.

Na základě analýzy vztahů, které zachytila literatura je totiž možno sledovat tyto vztahy ve společenské praxi. Literární a kulturní kritika tak umožňuje formulovat takové náhledy, které mohou přispět k zviditelnění problémů zavedených hierarchií, mocenských a ekonomických asymetrií, či odkrýt symbolické násilí proti menšinám všeho druhu. Putna, literární teoretik se právě od literatury posunoval na hranici literární teorie a kulturní kritiky a proto se zdá přijatelné, že složil profesuru v oboru kulturní antropologie. Ale zajisté není tím nejtypičtějším představitelem disciplíny.

Podle čeho tedy poznáme kulturního antropologa? K čemu se hodí? Prezident použil kulturní antropologii za příklad neužitečného oboru a u toho žongloval s čísly o nízké uplatnitelnosti. Tato „hausnumera“ si vymyslel na místě. Za prvé neexistují oficiální statistiky uplatnitelnosti na jednotlivé obory a za druhé, dílčí studie na toto téma hovoří v dlouhodobém horizontu o poměrně slušné uplatnitelnosti. Pokud zadáte do vyhledavače sousloví „analýza uplatnitelnosti“, vypadne na vás jako první ta antropologická, kterou vypravovala Katedra antropologie v Plzni.

Často sice absolventi nepracují v oboru, ale jakožto lidé vybavení analytickým a kritickým myšlením nacházejí práci v nejrůznějších oborech, jak uvedla tisková zpráva České asociace pro sociální antropologii (CASA): „Sociální a kulturní antropologie vychovává studenty ke kritickému a analytickému myšlení, schopnosti navrhovat řešení problémů, které před nás staví dnešní provázaný a nejistý svět. Pracují proto ve státní správě i v samosprávách, v soukromých firmách i neziskovém sektoru. Uplatňují se například v diplomacii, médiích, humanitárních organizacích, sociálních odborech měst, zahraničním obchodě, při průzkumu trhu nebo v reklamních agenturách.“

Vývoj pracovního trhu je dynamický. Kdo dnes může zaručit absolventům „perspektivních oborů“, že najdou uplatnění? U právníků a ekonomů je také jistý práh mezního užitku. Nad určité množství si začnou vytvářet nové instituce, v nichž mohou najít uplatnění. Například vynalézají takové hezké věci jako finanční deriváty, penzijní fondy nebo exekutorské právo. To, že se nějaká disciplína těší přízni vysokých politiků, by mělo vyvolávat pochyby. I ekonomů a právníků tedy může být víc než dost.

Antropologické hledisko proti jednostrannosti zmíněných oborů dokáže zahrnout jak ekonomii, tak právo, jak náboženství, tak politiku, jak vědu, tak i společnost do jednoho celku a poukazovat na jejich vzájemné působení. Ačkoli na tuto myšlenku, že nelze jednotlivé oblasti lidské činnosti chápat jako izolované, přišli antropologové v tropech, platí i pro naši společnost, která velkými modernistickými děleními ztratila z očí právě tuto vzájemnou nedělitelnost ekonomiky, politiky, vědy a práva etc. Krize ekonomická, totiž není jen ekonomické, ale také politická a sociální. A kulturní antropologie nabízí právě tento pohled a dodává metody a modely, díky nimž je možno nahlížet tyto přenosy impulzů mezi různými řády. Rady ekonomů, které jsou dnes brány vážně a dobře zaplaceny, usměrňují nejednu společenskou praxi. Ale netlačte je k zodpovědnosti. Řeknou vám, že všechny problémy jsou věcí trhu.

Faktem je, že ekonomie stejně jako kulturní antropologie je sociální věda. Antropologové jsou ve srovnání s ekonomy těmi, kteří dokáží pojmenovat problematické společenské a politické praxe, které vyžadují řešení, a které jsou politiky naneštěstí po celá desetiletí ignorovány. Soukromý sektor i nevládní sektor na toto dávno přišel a schopností antropologů dokáže využít, zatímco politická sféra osočováním antropologů buduje vlastní alibi, aby nemusela pohlédnout do tváře problémům, kterým sama zavdala příčinu.

Kulturní autorita vědeckých disciplín se v čase proměňuje a je možné, že čas nadvlády ekonomie, této absolutizace trhu, se chýlí ke konci a že budoucnost patří antropologii, která nabízí komplexnější vidění světa. Poděkujme prezidentovi, že tuto změnu oznámil. A zamysleme se nad tím, jak jsme na tom vzhledem k ostatním zemím v počtu prezidentů na milion obyvatel.