Podpora růstu ekonomiky jako jediná cesta rozvoje
Antonín PeltrámExistuje celá řada opatření k nastartování růstu české ekonomiky. Znamená to ale vrátit se od neoliberální ideologie zpět ke keynesiánským ekonomickým pobídkám.
John Maynard Keynes v 30. letech přišel s tezí nahradit výpadek soukromých investic efektivně vynaloženými státními výdaji, jestliže ekonomika klesá a nevyužívá výrobních faktorů, zejména pracovních sil. Reálný produkt se zvýší směrem k potenciálnímu a pokud nepřekročí využití disponibilních vstupů, vyšší cenová hladina z růstu HDP nepovede k zvýšené inflaci, HDP je pak podstatně vyšší, než při omezení vlády na regulaci peněžních toků.
V současné krizi je i v ekonomicky rozvinutých státech světa - včetně EU - nadbytek nevyužité kapacity; působí zejména nedůvěra v stabilitu financí, narušenou příliš ziskuchtivými podnikateli bez účinné veřejné kontroly. Dluhy platí daňoví poplatníci. Odtud úpravy budoucí kontroly v rámci EU a G20, definované v nové finanční architektuře EU, včetně preventivních a represivních opatření.
Práce levicových politiků s veřejností by měla spočívat ve vysvětlování. Vysvětlit lidem, o co konkrétně se jedná při výběru daní, a co konkrétně je z toho placeno. To je dost důležité. Zatím tu vede jednoznačně liberální lež o trestátní úspěšných. Mlčí se o tom, že většina podnikatelů v daleko větší míře využívá a patřičně opotřebovává a ničí státní majatek - silnice, železnice atd., čerpá neobnovitelné zdroje a v nemalé míře ničí životní prostředí. Že využívá pracovní sílu, na jejíž vzdělávání nepřispívá /vyjímkou jsou občasné zvyšování kvalifikace v podnicích/. Mlčí se o tom, jak velké dotace v některých oblastech tito podnikatelé čerpají /u některých to mnohonásobně překračuje jimi odváděné daně/. Záměrně se hovoří o tzv. plátcích DPH, jako by se jednalo o lidi, kteří platí do státní kasy ze svého daně, přimčemž tito odvádějí pouze daň, kterou jim zaplatí navíc jejich zákazník a oni ji /mnohokrát taky ne/ přepošlou státu. A tak by se dalo pokračovat. Dost by se mělo hovořit o tzv. daňové optimalizaci. Nedávny rozhovor v Právu s někym z MUS dost odkryl cely ten podvod na občany. Za státní peníze si koupit za zhruba 1,5 miliardy státní firmu, prodat ji za 20 miliard a ještě okamžite po privatizaci založit řadu firem, aby stát nedostal ani korunu na dani. Tak se to dělá. Logicky to jde, neboť od takových boháčů pak politik může dostat balík, co by tak dostal od nějakých chudých důchodců?
Stát v podstatě rezignoval na vyběr daní od podnikatelů a vybíra daně od spotřebitelů. Jen ale od těch chudých, bohatí odvodci DPH si to uměji zařídit.
Vše tohle vede k podvázání ekonomiky, neboť klesající koupěschopnost obyvatel žádný růst, ani alespoň udržení, nezajistí. Řadě podnikatelů to nevadí. Přesunuli své aktivity k dojení státního rozpočtu.
Já osobně se ale domnívám, že řešení problému poklesu ekonomiky není v silách vlády této země, i kdyby se sebevíc snažila. Žijeme v globálně propojeném světě a naše zemička má moc malý vliv na světovou ekonomiku, které jsme chtě nechtě součástí. Navíc, nejdůležitější odvětví průmyslu nejsou v rukou našich občanů, takže o čem tady může vláda vůbec rozhodovat? Nějaké korekce systému by mohly přinést pár kaček, ale nedovedu si představit, kdo by je relizoval. Vždyť i na návrh řešení lichvy, která je jedním z podvazujících elementů koupěschopnosti, si musela počkat veřejnost od Okamury. Vím, že se tímto tématem levicoví politikové zabývají, ale veřejnosti raději prezentují svůj boj se Zemanem /kupodivu ne s mým jmenovcem, který si na dodržování "akademických svobod" objednává bezpečnostní agentury/. Jestli ona ta levice nešetří tak, že zaměstnává stejné PR agentury, které pracují pro pravici, nebo dokonce vykrádá jejich témata?