Podpora růstu ekonomiky jako jediná cesta rozvoje
Antonín PeltrámExistuje celá řada opatření k nastartování růstu české ekonomiky. Znamená to ale vrátit se od neoliberální ideologie zpět ke keynesiánským ekonomickým pobídkám.
John Maynard Keynes v 30. letech přišel s tezí nahradit výpadek soukromých investic efektivně vynaloženými státními výdaji, jestliže ekonomika klesá a nevyužívá výrobních faktorů, zejména pracovních sil. Reálný produkt se zvýší směrem k potenciálnímu a pokud nepřekročí využití disponibilních vstupů, vyšší cenová hladina z růstu HDP nepovede k zvýšené inflaci, HDP je pak podstatně vyšší, než při omezení vlády na regulaci peněžních toků.
V současné krizi je i v ekonomicky rozvinutých státech světa - včetně EU - nadbytek nevyužité kapacity; působí zejména nedůvěra v stabilitu financí, narušenou příliš ziskuchtivými podnikateli bez účinné veřejné kontroly. Dluhy platí daňoví poplatníci. Odtud úpravy budoucí kontroly v rámci EU a G20, definované v nové finanční architektuře EU, včetně preventivních a represivních opatření.
Loni poprvé zveřejnila Evropská komise tabulku koeficientů sensibility zpomalení růstu HDP na celkovém daňovém zatížení. Za ČR byl pro rok 2011 odvozen koeficient sensibility 0,36: zvýšení daňové zátěže o 0,36 % HDP sníží HDP o jedno procento. Jedno procento HDP ČR 2011 bylo nejvýše 38,4 mld. korun, zvýšení daní o necelých 14 mld. sníží růst HDP o 38,4 mld. korun. Snížení HDP vede ale k poklesu tuzemského výnosu daní o oněch cca 14 mld. korun; každé snížení spotřebních výdajů o jedno procento HDP sníží HDP o více než jedno procento. Škrty postihnou ochranu trhu i mimořádně efektivní rozvojové investice, spolufinancované z operačních programů z EU až do 85 %. Jestliže naše spotřeba loni klesla o 11 % (data Evropské komise), pak se snížil růst HDP o více než 200 mld. korun a daňové příjmy nejméně o 72 mld. korun.
Je předvolební demagogie, když se tvrdí, že je teprve teď možno část prostředků navýšit, protože se schodek rozpočtu přiblížil požadované hodnotě do 3% HDP, ovšem bez připočtení nárůstu z církevních restitucí. A za šest let především narostl dluh asi na dvojnásobek, díky potlačování rozvoje a díky tomu, že ekonomika byla přivedena do recese (zatímco okolní země dnes mírně rostou), díky nesplatitelným úvěrům bank, aby je chtěli noví zahraniční majitelé za zbylou hodnotu koupit.
Opatření, která chystá opozice a která směřující k diferenciaci daní podle příjmů, jsou logická. Stejně nutné je získat náhrady peněz z podvodných úniků, i když 350 detektivů na vyšetření 600 podezření z úniků nad 50 nebo 150 milionů korun je málo.
Neméně významné jsou další zdroje, jako jsou:
- zdanění transferů finančních toků ve státu zdroje. Pokud Česká republika přistoupí k dohodě 11 členských států, bude z toho podle odhadu Komise mít v roce 2014 příjem 700 milionů euro (17,5 — 18,2 mld. korun); s nárůstem na 1 mld. euro v roce 2020 (25-26 mld. korun);
- únik daňových příjmů do zahraničí dosahuje podle odhaduje Komise ročně cca 1 bilion euro, tedy 25 až 26 bilionů korun. Ministerstvo financí dalo do návrhu rozpočtu příjem (ze zabránění únikům) na letošní rok 900 mil. korun; není to nepřiměřeně málo?
- podnětem rozvoje spotřeby na bázi domácí produkce by bylo rozšíření položek snížené sazby DPH na základní životní potřeby na evropskou úroveň;
- investicí je také výstavba sociální bydlení, které před privatizací dlouhá léta zabezpečoval veřejný sektor, než se stalo mimořádným byznysem pro podnikatele, využívající státní dotace.
Specifickým problémem se stalo zdanění osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Nešťastný výrok Jana Mládka bude jedním z hlavních bodů předvolebních útoků. Pomoci může jen vysvětlení předsedy stínové vlády: OSVČ zaplatí na zdravotní a sociální zabezpečení stejné částky, jako se platí z obou zdrojů za zaměstnané. Pokud jde o nepřímé daně, budou odstupňovány podle příjmů a v mezích, které nepovedou k bankrotům. Trh práce je spojitá nádoba; velké podniky budou při nárůstu produktivity zachovávat předchozí zaměstnanost, pokud zvýší odbyt. Jinak dojde k propouštění a nová pracovní místa budou jen v rámci OSVČ a malých podniků.
A pokud jde o důchodce, hloupý žert, že by měli dostávat důchod jen posledních pět let života po skončení pracovního poměru — je dobré připomenout, že za Klause a Kočárníka se přebytky na důchodovém fondu ve výši 330 miliard korun využily pro lepení děr v rozpočtu; k témuž účelu slouží i po léta nezvyšované prostředky na státní pojišťěnce. Od důchodců údajně ochuzujících stát se tím vysálo asi půl bilionu korun.
Mimořádně složitý proces bude přijetí služebního zákona; ústřední úřady jsou někdy až po referenty zapleveleny pracovníky odpovědnými jako jejich šéfové také jen politicky. Kdo je bude tedy vybírat a jak se rozšíří uplatnění klasických kritérií pro manažery veřejných podniků už od funkce ministrů?
Práce levicových politiků s veřejností by měla spočívat ve vysvětlování. Vysvětlit lidem, o co konkrétně se jedná při výběru daní, a co konkrétně je z toho placeno. To je dost důležité. Zatím tu vede jednoznačně liberální lež o trestátní úspěšných. Mlčí se o tom, že většina podnikatelů v daleko větší míře využívá a patřičně opotřebovává a ničí státní majatek - silnice, železnice atd., čerpá neobnovitelné zdroje a v nemalé míře ničí životní prostředí. Že využívá pracovní sílu, na jejíž vzdělávání nepřispívá /vyjímkou jsou občasné zvyšování kvalifikace v podnicích/. Mlčí se o tom, jak velké dotace v některých oblastech tito podnikatelé čerpají /u některých to mnohonásobně překračuje jimi odváděné daně/. Záměrně se hovoří o tzv. plátcích DPH, jako by se jednalo o lidi, kteří platí do státní kasy ze svého daně, přimčemž tito odvádějí pouze daň, kterou jim zaplatí navíc jejich zákazník a oni ji /mnohokrát taky ne/ přepošlou státu. A tak by se dalo pokračovat. Dost by se mělo hovořit o tzv. daňové optimalizaci. Nedávny rozhovor v Právu s někym z MUS dost odkryl cely ten podvod na občany. Za státní peníze si koupit za zhruba 1,5 miliardy státní firmu, prodat ji za 20 miliard a ještě okamžite po privatizaci založit řadu firem, aby stát nedostal ani korunu na dani. Tak se to dělá. Logicky to jde, neboť od takových boháčů pak politik může dostat balík, co by tak dostal od nějakých chudých důchodců?
Stát v podstatě rezignoval na vyběr daní od podnikatelů a vybíra daně od spotřebitelů. Jen ale od těch chudých, bohatí odvodci DPH si to uměji zařídit.
Vše tohle vede k podvázání ekonomiky, neboť klesající koupěschopnost obyvatel žádný růst, ani alespoň udržení, nezajistí. Řadě podnikatelů to nevadí. Přesunuli své aktivity k dojení státního rozpočtu.
Já osobně se ale domnívám, že řešení problému poklesu ekonomiky není v silách vlády této země, i kdyby se sebevíc snažila. Žijeme v globálně propojeném světě a naše zemička má moc malý vliv na světovou ekonomiku, které jsme chtě nechtě součástí. Navíc, nejdůležitější odvětví průmyslu nejsou v rukou našich občanů, takže o čem tady může vláda vůbec rozhodovat? Nějaké korekce systému by mohly přinést pár kaček, ale nedovedu si představit, kdo by je relizoval. Vždyť i na návrh řešení lichvy, která je jedním z podvazujících elementů koupěschopnosti, si musela počkat veřejnost od Okamury. Vím, že se tímto tématem levicoví politikové zabývají, ale veřejnosti raději prezentují svůj boj se Zemanem /kupodivu ne s mým jmenovcem, který si na dodržování "akademických svobod" objednává bezpečnostní agentury/. Jestli ona ta levice nešetří tak, že zaměstnává stejné PR agentury, které pracují pro pravici, nebo dokonce vykrádá jejich témata?