Je to přibližně patnáct měsíců, kdy se zde pokládala podobná otázka — Bude válka? Tehdy se jednalo o eventualitu, kterou přinášelo napětí v íránsko-amerických vztazích. Z obou stran padala silná slova; obě strany působily dojmem, že se plnohodnotně chystají.

Nakonec z toho naštěstí nebylo nic, a i když Írán stále pokračuje v rozvoji svého jaderného programu, je tzv. červená linie, po jejímž dosažení slibují tu Izrael, tu Spojené státy zasáhnout vojensky, půlrok co půlrok odsouvána.

Jak řekl v březnu jeden z izraelských přestavitelů Danu Williamsovi z Reuters: „The red line was never a deadline.“

Nyní tu máme napějí v Koreji. V čem je situace jiná? Režim KLDR učinil řadu zneklidňujících kroků: v únoru uskutečnil třetí jaderný test, čímž podnítil zpřísnění sankcí OSN; v březnu vypověděl dohody o neútočení s Jižní Koreou, pohrozil preventivním jaderným úderem Spojeným státům a odstřihl dvě horké linky — nejprve civilní do Soulu, a poté i vojenskou na zástupce jihokorejské armády.

V minulých dnech pak KLDR oznámila namíření raket na americké základny na Havaji a ostrově Guam, pozastavila výrobu v příhraniční průmyslové zóně Kesong, omezila průchodnost hranice s Čínou, vyzvala cizince v Jižní Koreji, aby se připravili k evakuaci pro případ, že by vypukla válka, a znovu pohrozila jaderným úderem.

Poslední zprávy hovoří o znovuzprovoznění reaktoru v Jongbjonu, který byl uzavřen v červenci 2007 výměnou za potravinovou pomoc, a o chystaném odpálení balistické střely Musudan, kterou ještě nikdo letět neviděl.

Na druhé straně k nárůstu napětí přispívají: přelety amerických letounů nad korejským územím, společné cvičení amerických a jihokorejských jednotek v blízkosti demarkační linie, vyslání amerického torpédoborce USS Fitzgerald k jihozápadnímu pobřeží Korejského poloostrova a dílčí, později vetované zprávy o zahájení útoku, resp. jeho akutní hrozbě z japonských a jihokorejských zdrojů. K tomu je ještě zapotřebí připočíst historické, resp. dlouhodobě působící faktory, které ve výňatcích z amerických zdrojů shrnuje například Daniel Veselý zde.

Možné je všechno

Situace je tedy bez pochyb vážná; dost možná ale ne tak výbušná, jak by se dalo usuzovat z některých titulků, které už týdny uvádí tematické zprávy.

Vyhrocení rétoriky severokorejského režimu a příslušné kvazi-reakce lze zaznamenat vždy, když dojde k řečenému vojenskému cvičení Jižní Koreje a USA (koná se pravidelně každý rok, někdy i vícekrát) či k zpřísnění sankcí. V březnu 2010 došlo po silných slovech dokonce k potopení jihokorejské korvety; v listopadu 2010 pak k odstřelování ostrova Jon-pchjong.

Podle velvyslance v Jižní Koreji Jaroslava Olši je stávající eskalace výjimečná pouze tím, že se trvá poněkud déle, než je obvyklé. Podle agenturních znalců může souviset s upevňováním pozice nového severokorejského vůdce Kim Čong-una a nástupem nové jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje.

Téměř nemožné je najít fundovanou analýzu, jež by dokazovala, že má na vypuknutí války na Korejském poloostrově některý z aktérů zájem. Čína si přeje zachování současného stavu, pro USA by šlo o příliš nákladný podnik. KLDR sice doposud s největší pravděpodobností nevyvinula jadernou hlavici pro velké střely; na Soul však míří 14 tisíc dělostřeleckých baterií a režim disponuje mnohasettisícovou armádou. Jak by mohl být případný střet ničivý a jak by mohl vypadat, popisuje zde vcelku věcně Eric Margolis.

Zároveň ovšem všichni analytikové přiznávají: plány severokorejského režimu a mocenské poměry v KLDR jsou krajně neprůhledné — daleko neprůhlednější než v případě Íránu. Zmíněné stupňování výhrůžek, varování a silných slov po dobu několika týdnů žádný zpravodajský zdroj nepředpokládal. Oslovení znalci v médiích se dnes vyjadřují s velkou zdrženlivostí.

Upřímně odpovědět na úvodní otázku, zda bude — tentokrát v Koreji — válka, tedy lze jenom jediným způsobem: Nevíme. Většina pozorovatelů očekává po vyhrocené rétorice ještě nějaký čin v podobě izolovaného útoku či zbraňového testu, zřejmě okolo jednoho ze symbolických výročí. K plnohodnotnému konfliktu by ale snad — snad — dojít nemělo.

V případě íránsko-amerického napětí před patnácti měsíci zde bylo napsáno: „Stále se přesto patří mít na paměti, že každá napjatá situace nese svá rizika. Američtí námořní velitelé se mohou dopustit omylu. Situace může v Íránu využít některá z mocenských klik. Vyloučena není ani nehoda, anebo nešťastná souhra okolností. Perští i washingtonští plánovači také ví mnoho dalšího, co k analytikům nepronikne (...) I když je tedy válka nepravděpodobná, vyloučit ji nelze. A s každým nárůstem napětí řečená nepravděpodobnost klesá.“

S podobným varováním lze skončit i dnes, v případě situace v Koreji.