Možnost vojenské konfrontace USA a jejich spojenců s Íránem byla v médiích rozebírána již mnohokrát. Obvykle se tak dělo v souvislosti s výroky izraelských představitelů, kteří naznačovali odhodlání „zastavit“ íránský jaderný program silou. Tentokrát je to však jiné. Pohrůžky přicházejí přimo z Teheránu, resp. Washingtonu, a mají zcela konkrétní podobu.

Hlavní velitel íránské armády generálmajor Ataolláh Salehí v pondělí varoval, že když se do Perského zálivu vrátí americká letadlová loď, která jej opustila minulý týden, zareaguje Írán všemi prostředky. Tuto výstrahu ve středu potvrdil i Ahmad Vahídí, íránský ministr obrany.

Političtí představitelé islámské republiky — konkrétně viceprezident Muhammad Réza Rahímí a vlivný předseda zahraničně-politického výboru parlamentu Aladdin Brudžerdí — zároveň uvedli, že jestli dojde k omezení vývozu íránské ropy dalšími sankcemi, uzavřou íránské síly Hormuzský průliv. Jeden z balíčků takovýchto sankcí již schválily Spojené státy, Británie a Kanada. Další se podle posledních zpráv chystají zavést země EU na návrh Francie, a to na konci ledna.

Představitelé Washingtonu přitom dávají současně najevo, že USA uzavření průlivu — úžiny, kterou denně propluje 14 tankerů se 17 miliony barelů ropy, to jest pětinou celosvětové produkce — nepřipustí. Také americká letadlová loď se má do Zálivu vrátit.

Blíží se tedy opravdu válka s Íránem?

Logické argumenty pro dávají analytikové vlastně jen dva: střet s vnějším nepřítelem by upevnil vnitřní postavení režimu Mahmúda Ahmadínežáda za současné měnové krize a před březnovými parlamentními volbami; a zároveň by v čase rozpočtových škrtů pomohl zbrojařské lobby v USA. Objevuje se také názor, že by eventuální válka zvýšila šance Baracka Obamy na znovuzvolení — to by se ovšem odvíjelo až od toho, jak by střetnutí probíhalo.

Protiargumentů je naopak celá řada. Vedle hrozivého rozsahu, do něhož by mohl případný konflikt přerůst a kterého si musí být obě strany vědomy, je to za prvé narušení transportu ropy. To by nemuselo být tak fatální pro Írán, který svůj export zásluhou nových i dřívějších sankcí orientuje zejména na východ, ale především pro Irák, Kuvajt a další emiráty. Přímo postižena by byla i Čína, která dnes dováží poměrně velké množství suroviny ze Saúdské Arábie.

Případná válka, neřkuli blokace Hormuzské úžiny, by dále zvedla ceny ropy na světových trzích, což by dle například australského analytika Nicka Trevethana doslova zabilo jakoukoliv šanci na brzkou hospodářskou obnovu v USA.

Spojené státy nemají v současnosti peníze a nejspíše ani volné vojenské kapacity k invazi do Íránu, jejímž cílem by byla plnohodnotná okupace. Írán ale zároveň neobstojí před americkou flotilou na moři. David Crist z Wahingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku připomíná, že poslední pokus o blokaci Hormuzské úžiny skončil velice neslavně: v letech 1980 až 1988 napadlo perské námořnictvo celkem 190 lodí z 31 států a zabilo 63 námořníků; transport ropy však nezastavilo a přitom ztratilo tři válečná plavidla, desítky malých lodí a dvě těžební plošiny, které mělo hlídat.

Podle Crista dnes íránská flotila disponuje třemi ruskými ponorkami a lepšími protilodními střelami (z nichž jednu odpálilo v závěru okázalého desetidenního cvičení v pondělí); technicky ale pořád zaostává. Americké vojenské lodě kotvící na základně v Bahrajnu jsou navíc speciálně léta připravovány na likvidaci min, jejichž kladení v průlivu Írán pravidelně cvičí.

Znalci se tedy dnes kloní k názoru, že se do války ani jedna ze stran záměrně nepustí. Napětí, které panuje v současnosti, ovšem svým způsobem oběma vyhovuje.

Podle Christiana Emeryho z London School of Economics usnadňuje americkým zbrojovkám současná situace obchody se Saúdskou Arábií, se kterou USA nedávno podepsaly kontrakt na prodej vojenské techniky za 30 miliard dolarů, i se Spojenými arabskými emiráty, jež koupit zbraně za 3,5 miliardy téže měny. Zvýšené ceny ropy zároveň vyhovují Íránu. Poslední balíček (amerických) sankcí sice uzavírá platební linky mezi Íránem a jeho klienty podnikajícími v USA, což zemi připravuje o přísun dolarů; podle Emeryho však nebude pro islámskou republiku těžké najít zákazníky na asijských trzích. Totéž lze říci i o chystaných sankcích EU, které by měly mít podobu úplného dovozního embarga.

Pokud by chtěl Írán poškodit Spojené státy, bylo by pro něj daleko méně riskantní například podnítit nepokoje v Iráku. A kdyby chtěly Spojené státy zasáhnout íránská jaderná zařízení, bylo by pro ně výhodnější podpořit letecký úder z Izraele. Tento má ovšem naději na úspěch tím větší, čím bude podniknut překvapivěji. Současnou situaci lze proto spíše opsat jako další stádium studené americko-íránské války, ve které si obě strany vzájemně hrozí, a doufají, že tak zlepší svou pozici v budoucím vyjednávání. Těmito konstatováními uzavírají debatu nad tématem odborníci, které o vyjádření požádal zpravodajský server IPS.

Stále se přesto patří mít na paměti: Každá napjatá situace nese svá rizika. Američtí námořní velitelé se mohou dopustit omylu. Situace může v Íránu využít některá z mocenských klik. Vyloučena není ani nehoda, anebo nešťastná souhra okolností. Perští i washingtonští plánovači také ví mnoho dalšího, co k analytikům nepronikne.

I když je tedy válka nepravděpodobná, vyloučit ji nelze. A s každým nárůstem napětí řečená nepravděpodobnost klesá.

Další informace:

BBC News Why the White House is not on the war path over Iran

AFP Iran Ramps Up Warning Over US Navy in Gulf

AFP Oil soars close to 8-month highs on Iran tensions

IPS War of Words Calculated to Avoid Actual Conflict

IPS Obama Seeks to Distance U.S. from Israeli Attack

France24 Is the US ‘sleepwalking into military confrontation with Iran’?

OpenDemocracy Iran in the straits?

The Guardian Iran could be bluffing in the strait of Hormuz — but can US risk calling it?

The Guardian Iran's dangerous trade game

Al Džazíra Iran to 'block' Gulf oil if sanctions proceed