Dne 3. dubna podepíše prezident Zeman přistoupení České republiky k „Smlouvě o vytvoření evropského mechanismu stability”. Přistoupení k této smlouvě spolu s doplněním Smlouvy o fungování Evropské unie schválil parlament, ale nepodepsal minulý prezident.

Národním sportem je zkreslovat informace o Evropské unii. Zejména pokud jde o kroky vedoucí po dobudování kostry základních institucí v roce 1974 k postupnému vytváření jakéhosi soustátí Spojených států evropských. V tomto případě mohou být dezinformace výrazné, protože znamenají de facto posílení veřejného sektoru nejen kontrolou, ale konkurenceschopnou veřejnou entitou na trhu.

Smlouva o vytvoření Evropského mechanismu stability je jedním z posledních článků nápravy chyb, způsobených také nekontrolovaným sektorem soukromých financí. Snaha o maximalizaci zisku a téměř nekontrolovatelných příjmů managementu vedla předtím k provádění operací na úrovni hazardu. Zvýšil se podíl vlastních zdrojů bank, upravila pravidla proti nadměrným rizikům, zavedla supervize všech finančních institucí, provedly se opakované zátěžové testy bank, zavádí se zdanění výnosů přesouvaných do zahraničí ve státě vzniku.

Přijímají se opatření proti úniku daní z kapitálu a podnikání přesunem sídel firem do zahraničí, našly se  cesty k spoluúčasti soukromého finančního sektoru na ozdravění veřejných financí a pod. Poslední hořkou kapkou je zveřejňování a omezení mezd a dalších benefitů bankovního managementu. Každý krok narážel a naráží v ČR na zdrženlivé až nevraživé stanovisko vládní koalice.

Sama prevence nemusí stačit. Stabilita eurozóny může být ohrožena, když se státy enormně zadluží nad únosnou mez, třeba z vydávání státních dluhopisů jako alternativy penzijních fondů nebo sanací soukromých finančních institucí. Snížení veřejných dluhů bude trvat dlouho, protože — na rozdíl od České republiky, která se k tomu stále nemá — je nutno podpořit jako východisko z krize růst ekonomiky a zaměstnanosti. Je nutno odvrátit riziko hrozby až likvidačních úroků soukromého kapitálu při úvěrování státům eurozóny, které by banky požadovaly za rizikové půjčky. V prvních letech krize vznikl tedy Evropský fond finanční stabilizace (do 500 mld. euro), dotovaný členskými státy používajícími euro, jako jakási centrální veřejná unijní instituce pro návratnou pomoc za přijatelnou cenu.

Pomoc se ovšem podmiňuje řadou podmínek, zaručujících splatitelnost závazků dlužníkem v předem stanovených termínech. Tento fond bude postupně nahrazen Evropským mechanismem stability (ESM), se zpřísněnými pravidly, ale i navýšeným kapitálu na záchranné operace do 700 mld. euro. Horní limit je nepřekročitelný, každý nový stát ESM svým vkladem snižuje o tuto částku podíly dosavadních členů.

Upsaný kapitál se rozdělí se do sedmi milionů podílů o nominální hodnotě sto tisíc euro podle klíče upsání kapitálu Evropské centrální banky. Část kapitálu — zatím 80 mld. euro — bude v hotovosti, rozhodující část poskytnou státy podle určeného podílu a postupu upisování kapitálu na výzvu vedení ESM během několika dnů.

Vklady podílů členských států ESM se rozdělí na pět ročních splátek po dvaceti procentech celkového obnosu. První splátku splatí členský stát do patnácti dnů od data nabytí účinnosti této Smlouvy. Zbylé čtyři splátky se splatí 1., 2., 3. a 4. výročí první splátky. Nedodržení lhůt kapitálových vkladů i splácení pomoci se má tvrdě postihnout.

Vytváří se dvanáctileté přechodné období, v němž budou podíly nových států EU v eurozóně s HDP pod 75 procent průměru sníženy, tranše naplňování základního kapitálu se tím pro státy s vyšším podílem hrubého domcího důchodu na obyvatele dočasně zvýší, 12 let po vstupu státu ESM do eurozóny se podíl vyrovná. To samozřejmě bude platit i pro Českou republiku, až po splnění kriterií do eurozóny vstoupí.

Zdroji úhrady činnosti ESM jsou úroky ze splacených úvěrů, podstatně nižších než na finančních trzích, penalizace pozdních splátek (mimo dalších postihů). ESM si může v případě potřeby dokonce půjčit na finančních trzích. Nesmí však ohrozit splatnost svých závazků.

Mezi orgány ESM patří: Rada guvernérů, složená z  ministrů financí členských států, (funkce je podmínkou guvernérství), Rada ředitelů s členy, jmenovanými guvernéry, výkonný ředitel a Rada auditorů. Rozhoduje se po vzájemné dohodě, tj. jednomyslně (i při absenci některých členů Rady nebo jejich náhradníků), kvalifikovanou většinou a prostou většinou. Rozhodnutí Rady guvernérů se váže na stanovené kvórum, počet hlasů guvernérů a počet hlasů guvernérů vážených počtem kapitálových podílů států.

Na ESM se může obrátit s žádostí o pomoc při destabilizaci nebo hrozbě destabilizace financí členského státu z eurozóny členský stát, který by úvěr na finančním trhu za únosných podmínek nezískal. Navrhne druh pomoci, finanční nástroje a podmínky použití a splácení. Ty jsou později doplněny v Memorandu porozumění, navrženém k schválení výkonným ředitelem.

Pak následuje proces hodnocení úměrnosti pomoci, její podmíněnosti, aby se dosáhla efektivnost i návratnost. Do hodnocení se zapojuje Evropská komise; kde je to možné, i Mezinárodní měnový fond; rozhoduje Rada guvernérů, úvěrové operace jsou na Radě ředitelů.

Formy vždy návratné pomoci jsou: 

• podpora stability financí dlouhodobým úvěrem, v tom případě rozděleným do  tranší, s kontrolou dodržení etapových cílů,
• preventivní finanční pomoc prostřednictvím podmíněného stabilizačního úvěru nebo progresivně rozšířených stabilizačních úvěrů,
• finanční pomoc pro specifický účel rekapitalizace finančních institucí,
• nástroje na podporu primárního trhu (nákup emitovaných dluhopisů),
• nástroje na podporu sekundárního trhu (nákup dluhopisů, aby se nestabilita neprohlubovala).