Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa napsal dopis do Lidových novin. Tedy, myslím, že ve skutečnosti napsal asi článek, který mu redakce otiskla jenom jako dopis, protože dopis snad takhle hloupý být může, článek už sotva.

Nazval ho Vlamování se do otevřených dveří a polemizuje v něm s Hodinou země, vyhlášenou 23.3. od 20:30 do 21:30. V „Hodině země“ byli lidé vyzváni, aby na hodinu zhasli a tím pomohli upozornit na to, že svícením spotřebováváme zbytečně mnoho elektřiny a zatěžujeme tím životní prostředí. Pan ministr životního prostředí v Lidových novinách toho data, kdy je Hodina země vyhlášena, píše, jako by mu osobně někdo něco zlého dělal, omezoval ho v nějakém jeho právu nebo svobodě nebo radosti. Nevystupuje v tu dobu snad v televizi Václav Klaus? Ale i kdyby, vždyť to zhasnutí na hodinu není povinné.

„Od Eiffelovy věže v Paříži po Empire State Building v New Yorku, přes nejvyšší budovu světa Burdž Dubaj až po Šikmou věž v Pise a Karlův most se zhasne. Sedmý ročník globálního happeningu Hodina Země se uskutečnil ve 154 zemích světa. Po bok více než 7000 světových měst se letos v Česku postaví přes 150 obcí a 130 firem.“

Zaujalo mě, že happeningu se zúčastní i nejmenší nezávislý stát světa s novým papežem Františkem. Vatikán se rozhodl připojit k akci zhasnutím 136 metrů vysoké Baziliky svatého Petra.

V Praze zhaslo slavnostní osvětlení Petřínské rozhledny, Karlova mostu, Staroměstské a Mostecké věže, Vyšehradu, Obecního domu, Prašné brány, Staroměstské radnice a  Nové radnice. Zhasly i Žižkovský vysílač nebo Tančící dům.

Ke kampani se v ČR přihlásilo přes 130 firem. Mezi nimi např. IKEA, ING, Alza.cz, Makro, Skanska, O2 nebo Vodafone. Kromě hodinového zhasnutí podnikají mnohé z firem další kroky k reálnému zlepšování ochrany životního prostředí — no, doufám, že to myslí vážně.

Pan ministr životního prostředí ale v duchu rétoriky své politické strany říká, že takovouto akcí jsme konfrontováni s brutálním (sic!) zneužitím něčeho, co je normální. Že není třeba takových happeningů, protože kdo chce šetřit energií, aby šetřil životní prostředí, činí tak sám od sebe. Že nezná nikoho, kdo by dobrovolně svítil, když nemusí. A ptá se, jestli čtenáři nechávají zapnutý motor auta, když jdou na kafe, nebo jestli si objednají deset piv, když mají chuť jen na dvě. No to je směšné, milí čtenáři, viďte, píše pan ministr, lidé se přece chovají racionálně. A  kdo upozorňuje na zbytečné svícení a přesvětlování, hraje si na spasitele. Že bychom se měli soustředit na sebe a své nejbližší okolí.

No dobrá, tak to udělám. Stačí se kouknout z okna: přesvětlený billboard na rohu a  stovky oken kancelářských budov, svítících i o víkendu a v noci, kdy jsou úřady prázdné. Jsem za výzvu k Hodině země vděčná, těžko bych sama přesvědčila Spořitelnu a O2 a Reiffeisenku a dokonce ČEZ, aby nám nešajnili do oken (reklamní firma se asi nepřipojí nikdy).

Lidé se  racionálně nechovají (ani já ne, když se pořádně kriticky podívám na své jednání). V mnoha domácnostech a skoro všech hospodách běží televize, na kterou se nikdo nedívá. Všude hraje rádio, které nikdo neposlouchá. Možná si neobjednáme najednou deset piv, když víme, že chceme jen tři, ale zato z těch průměrných šesti vypitých tři pijeme zbytečně.

Vím jistě — a měl by to vědět i pan ministr, protože se o tom všude píše — že lidé iracionálně věří, když se jim řekne, že jim někdo poskytne nějakou službu zadarmo. Lidé nejsou vždycky racionální, protože mají i jiné starosti, podléhají svodům a závislostem, jsou rafinovaně manipulováni. Na jejich racionalitu se musí neustále apelovat, protože spánek rozumu plodí příšery. Hodinové dobrovolné zhasnutí nikomu nic zlého nedělá, staví jen velmi nízkou zídku proti mnohem agresivnějším manipulacím.

Svícení na billboardy nemá s bezpečností v ulicích nic společného a racionálního na něm není nic a taky vůbec není potřeba svítit v kancelářích jen proto, aby ty budovy ze skla a betonu nevypadaly potmě jako mrtvé ( ačkoliv je iracionální stavět takové mrtvé budovy a dokud si neuvědomíme jejich mrtvolnost, nepřijde se na to). A také je nesmysl mít doma zásoby zmražených potravin, pokud to nejsou výpěstky vlastní zahrady nebo maso z vlastních zvířat. A  je hloupost kupovat vodu v plastových lahvích, protože je to stejná voda, jako teče z vodovodu.

Pan ministr možná neví, že třeba děti musíme vychovat a naučit, že světlo se má zhasínat, protože elektřina se platí a to, že ji můžeme využívat, není žádná samozřejmost. Že se také mají zavírat dveře, aby netáhlo, a vůbec že se nemá topit pánubohu do oken. A podobně že je tomu s tekoucí vodou. Protože dnešní děti, které už nemusejí chodit pro vodu ke studni a do lesa na šišky, dokonce ani s kýblem do sklepa pro uhlí, a můžou si číst v kteroukoli večerní hodinu a mít puštěné rádio a třeba i televizi zároveň s počítačem, tyhle městské děti nevědí samy od sebe, kde se to světlo a teplo a tekoucí voda a obraz a zvuk bere. Musí to nejdřív pochopit, dozvědět se, že ačkoliv se to v městském bytě nezdá, získáváme to všechcno z přírody.

Tyhle kampaně totiž slouží k tomu, abychom si uvědomili, že za své pohodlí nevděčíme jen lidskému důmyslu a průmyslu, ale na počátku celého technologického procesu přírodě. A je něco jiného, když se to děti učí ve škole v hodinách (asi) přírodovědy? občanské nauky? fyziky? chemie? — a když si doma po setmění s rodiči na hodinu zhasnou světlo, vypnou rádio i televizi a vydrží to hodinu tak.

K tomu, abychom vytvořili kolektivní vědomí, používáme rituály. Rituál dušičkového chození na hřbitovy, vánočního strojení stromečku nebo velikonočního barvení vajíček je iracionální, přesto nás nějak drží jako společnost a kulturu pohromadě. Hodina země je výzva k rituálu, kterým si lidé z měst připomínají, odkud se bere pohodlí civilizace. Nejde jen o to šetření energií, jde o přijetí zodpovědnosti za její zdroje.

Jan Labohý, koordinátor a mluvčí kampaně Hodina Země, říká:

„Vidíme kolem sebe mnoho problémů, ale sami nemáme sílu je řešit. Hodina Země ukazuje, že je čím dál tím více lidí, kteří chtějí problémy řešit a mají sílu inspirovat ostatní. Každoroční nárůst počtu účastníků kampaně tento trend jen potvrzuje. Společně můžeme změnit náš svět.“

Pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa píše, že „svět je trošku jiný, než si aktivisté, objevující Ameriku, myslí.“ A že se ti aktivisté „vlamují do otevřených dveří“. Čímž dává najevo, že ministerstvo životního prostředí — a vůbec jakákoli instituce pečující o životní prostředí — je zbytečné, protože lidé se chovají racionálně a vědí přece všechno nejlépe sami.

Pan ministr by měl zamknout ministerstvo, odevzdat klíče ve Strakově akademii a odejít, protože je iracionální, aby si občané takového ministra financovali.

Kdyby to chtěl udělat, neměl by  nezapomenout vypnout všechny spotřebiče a zhasnout.