Vláda může plnit smlouvy o majetkovém vyrovnání s církvemi, rozhodl ÚS
Vratislav DostálÚstavní soud odmítl předběžné opatření, kterým by zastavil plnění smluv, dokud nerozhodne o návrhu na zrušení zákona o církevních restitucích. Novinářům to řekl generální sekretář soudu Ivo Pospíšil.
Ústavní soud v úterý rozhodl, že Nečasova vláda může plnit smlouvy o majetkovém vyrovnání s církvemi. Soudci Ústavního soudu o návrhu jednali již minulé úterý, následně si vyžádali všechny napadené smlouvy, které vláda s církvemi podepsala a znovu plénum Ústavního soudu jednalo právě dnes.
„Návrh byl odmítnut pro nepříslušnost Ústavního soudu. V tomto typu řízení nelze vydávat předběžná opatření, která se vydávají jenom v řízení o ústavních stížnostech,“ uvedl generální sekretář Ústavního soudu Ivo Pospíšil. Vysvětlil také, že podnět směřující proti zákonu o církevních restitucích není z právního hlediska ústavní stížnost, nýbrž návrh. Soudci se dle jeho slov zavázali, že o celém zákonu rozhodnou co nejrychleji.
Sporné smlouvy se týkají peněžní části církevních restitucí. Premiér Petr Nečas je za vládu podepsal předminulý pátek se zástupci šestnácti církví a náboženských společností. Podle opozice ale rozhodnutí Ústavního soudu nijak nezpochybnilo jejich argumenty a věcné výhrady. „Chci širokou veřejnost ujistit, že dnešní rozhodnutí ústavních soudců nijak nezpochybnilo argumenty a věcné výhrady, které jsme vložili do společné ústavní stížnosti VV a senátorů“, uvedl na odpolední tiskové konferenci Radek John z Věcí veřejných.
Podle vedení Věcí veřejných je naopak verdikt Ústavního soudu chápán jako signál, že jejich ústavní stížnost, která je jako jediná z předložených Ústavním soudem dále rozhodována, bude posouzena s nejvyšší zodpovědností. „Jsem přesvědčen, že ústavní soud bude rozhodovat o stabilitě a spravedlivosti českého politického uspořádání. I z tohoto důvodu věřím ve velmi zodpovědné a rozvážné rozhodování u Ústavního soudu“, dodal John.
Na Ústavní soud putovaly již tři ústavní stížnosti. První akceptovanou stížnost podaly Věci veřejné společně s osmnácti senátory, druhou ČSSD a třetí KSČM. „Podstatné v této věci je, že Ústavní soud na neveřejném zasedání pléna dne 26.2. rozhodl o tom, že další dvě žádosti jsou nepřípustné. Jsou totiž totožné jako ta první — od Věcí veřejných a osmnácti senátorů - ve které bylo zahájeno řízení,“ vysvětlil John s tím, že ostatní navrhovatelé — tedy ČSSD a KSČM — mohou být dle rozhodnutí vedlejšími účastníky.
„Ze strany Ústavního soudu nedošlo k žádnému zpochybnění závažnosti a opodstatněnosti důvodů podané ústavní stížnosti“, uvedl poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka a dodal, že vzhledem k aktuálnímu vývoji a závažnosti tématu vyzývají sociální demokracii, aby se zúčastnila jednání a připojila se jako vedlejší účastník k jejich ústavní stížnosti. „Situace je skutečně vážná a není čas na zbytečné politikaření. Je naopak nutné, abychom spojili své síly dohromady“, uzavřel Chaloupka.
A rozhodně ty peníze z restitucí nebudou stačit na opravu všech kostelů. Takže se bude dál vybírat.
Ještě bych k tomu snad dodal, že lidé se někdy bojí i strašáků, nebo vlastních představ. Podle mě je dnes strach z církví do velké míry strachem z něčeho co ve skutečnosti naštěstí strach už nemusí nahánět. Ale chápu že každý to vidí trochu jinak na základě svých zkušeností, pohledu na svět a tak dál.
Spíše jsou na místě obavy o spiritualitu duchovních novozbohatlíků, kteří musí bez hříchů obstát na čezském neoliberálním trhu.
Z toho bych se jako občan a solidární spoludárce investičního kapitálu tak trochu strachoval.
Vzala jsem si schválně kalkulačku, vydělila finanční sumu z vyrovnání za katolíky 30 lety a počtem kostelů a dělá to nějakých 200 tisíc ročně na objekt. U ČCE mi to vyšlo něco přes 300 tisíc ročně, tam jsem počítala na sbor. Jsou to takové nepřesné propočty, svým způsobem i nesmylné, ale tak pro orientaci.
Situaci katolíků neznám z blízka. Proto příklad uvedu na našem sboru, jehož situaci znám důvěrně. Žádných 300 tisíc ročně po dobu 30 let samozřejmě dostávat nebudeme, pokud něco přímo dostaneme, tak spíš drobky. Zato poroste, co budeme muset minimálně na elementární přežití ročně vybrat. Na úplně základní fungování potřebujeme teď ve 20 lidech dát dohromady 120 tisíc ročně, těch 20 lidí nejsou žádní boháči, důchodci, rodiny s dětmi. Když by se k těm základním věcem připočetl plat faráře, bylo by to minimum dejme tomu 400 tisíc, to se ve 20 lidech spíš vybrat nedá, musí dojít k drastické transformaci. (Kdybychom se chtěli peněz z vyrovnání vzdát, můžeme my konkrétně uzavírat sázky, kolik asi času zbývá do zániku). A to vůbec nemluvím o tom, že máme veliký dům, který není památka, který je ve špatném stavu a potřeboval by milióny (statisíce, aby z něj mohly být rozumné příjmy). Okna jsou po 120 letech na odstřel. Musí být dřevěná - památková zóna. Jedno dejme tomu 20000 Kč, máme jich přes 50. Až se mi udělalo mdlo nad tou světlou budoucností, když teď jsme tak bohatí.
Ale pohlédneme na ptactvo nebeské a polní lilie a nebudeme si dělat starosti o zítřek. Pán Bůh dá a nějak už to dopadne.
Myslím, že takoví lidé si časem budou muset svůj vztah k církvi vyjasnit.
Jenže lišky mají doupata a Syn člověka nemá, kam by hlavu složil. Třeba se zase budeme scházet po domech a našim pastýřem bude v prvé řadě Kristus.
Nejen katolíci mají svoje matrikové členy, to i jiné tzv. "lidové" církve, husiti, evangelíci, ale je to přehlednější, uvědomělý matrikový člen nějaké ty dvě stovky ročně pošle, ale na tom se stavět nedalo a nedá. Máte nepochybně pravdu, že vyrovnání znamená notnou komunikační bariéru.
A ta čísla jsem nedávala k lepšímu, abych vyvolala soucit, i když jsem asi k sebelítosti sklouzla. Chtěla jsem to jen zkonkrétnit a uzemnit. Zrovna to naše společenství ve větším městě se spoustou církví není třeba udržovat za každou cenu. S barákem váhám. Na jednu stranu jsou nemovitosti strašné břemeno, na druhou stranu škoda, kdyby měl ztratit svůj nesoukromý a v podstatě nekomerční charakter.
Na menších městech a vesnicích by byla ovšem podle mě škoda každého jakž takž živého společenství (a též jeho prostor, které mívají předpoklady při troše otevřenosti a kreativity sloužit všem), které by dopady finanční odluky neustálo.
Když nás neskolí "svody finanční", můžeme se těšit na báječná dobrodružství víry.