Po kampani je před kampaní, minimálně pro média, jejich žurnalisty, mágy, sponzory, černé i platící pasažéry, cirkusáky, bojovníky za pravdu, chladné a horké hlavy. Je asi logické, že v tlačenici před prezidentskou volbou zanikne sborový výkřik „apríl“, který se rozhostil českou kotlinou. Jakmile byly zakázány další předvolební průzkumy, objevila se v českých médiích řada komentářů, která zásadně zpochybňuje vše, čím nás tatáž média od léta krmí.

Agentury se zjevně poučily z debaklu odhadů při krajských volbách a jako moučník naservírovaly vlastní alibi. Od léta víme, že v prezidentské volbě existují jen dva kandidáti, pánové Fischer a Zeman. Víc než měsíc také víme, světe div se, že Zemanovi to jde čím dál lépe, protože je pohotový. Od úterka se dovídáme, že vše může dopadnout i jinak.

„Favorizovaní kandidáti“ — to je pojem, který používají přesnější z komentářů. Spojení „Favorité prezidentské volby“ se ale objevuje častěji, přestože může jít o sugesci, v horším případě o záměrně vytvářenou lež.

Česká média jsou uhnutá k bulváru, mediální prostor je v nich důležitější než jakákoli kvalita. Pokud se u favorizovaných kandidátů podařilo donekonečna omílat, co kdo rád svačí, jak s dcerkou či synkem, a co na to zdravý rozum, můžeme v klidu konstatovat, že favorizovaní kandidáti dostali obrovskou výhodu.

Televizní debaty soukromých kanálů byly inscenovány jako spektákl. Moderátorka na Nově byla fakt sexy ve svých šatech, a podle toho vypadal i její pořad. Jenže k prezidentům, i možným budoucím, se chodí pokud možno v kostýmku. Ne nadarmo moderátorky v zemích s hlubší demokratickou tradicí při rozhovoru po celou dobu sedí, oblečeny mají spíše tmavé barvy, jsou postarší a velmi velmi věcné. Naplacato sexy ani přiblble cool to být nemá, protože ve volbě hlavy státu jde o vážnou věc.

Zpátečka, která byla v médiích znát po zákazu průzkumů, opravňuje k určité naději. Favorizovaní kandidáti možná získali výhodu ve společnosti, která už neexistuje. Není vyloučeno, že česká společnost už má plné zuby stylu, kterým se jí servírují věci k uvěření. Česká politická scéna a celá společnost prochází bouřlivým vnitřním vývojem.

Favorizovaní kandidáti jakoby se spolehli na to, že to ještě tentokrát vystačí s představou světa, který už byl. Volba koncem týdne je výbornou sondou do české společnosti na téma — kolika lidem došlo, že změna už nastala.  

Příkladů, že změna už nastala, je spousty, jen si jich všímat. Vypadlý kandidát Vladimír Dlouhý, prý dával dvacku za podpis. Ukázalo se, že je možné takto nasbírat potřebné množství podpisů, jenom ti lidé za nimi poněkud neexistují.

Dlouhého příběh naplňuje důvěrou, protože zůstal za námi jako vystřižený z devadesátých let. Vzpomínáte na tehdejší počty? Padesát tisíc podpisů, dvacet na kus, to máme milion korun, něco navrch a něco agentuře, za dva miliony by to mělo být doma. Odhady devadesátých let už nefungují! Výborná zpráva.

Další příklad — hesla Přemysla Sobotky, zvláště „Naše země Naše pravidla“, zní jako z lesa Řáholce. Někteří dokonce nacházejí i podobnost ve výrazu Přemysla Sobotky na volebním plakátu a loupežníka Rumcajse, jak ho všichni důvěrně známe. To je přeci posun oproti minulým létům a vůči skutečnosti, jak dlouho byla ODS určující silou politiky, a že pořád drží vládu. Příkladů je spousty, kolem nás probíhá kvas.

Z hlediska kultivace českého politického prostředí přímá prezidentská volba dosud stála za to. Jednotlivým aspektům toto tvrzení se můžeme věnovat v příštích měsících. Hlavní otázkou pro pátek zůstává, zda favorizovaní kandidáti promění svou obrovskou výhodu v hlasy. Záviset to bude na tom, kolik lidí se už v České republice probudilo. Favorizovaní kandidáti totiž mají obrovskou výhodu pouze ve vlivu na dosud spící obyvatele.