S přemýšlením o vývoji společnosti je to trochu jako s astronomií. Potíž je v obou případech v tom, že předmět zkoumání můžeme nahlížet pouze z jednoho nám daného místa (ve vesmíru) či času (v dějinách). Sebevíc si to uvědomujeme a snažíme se onu „paralaxu“ potlačit, vždy podléháme sebestředné iluzi. Každý dle svého názorového zaměření a míry přesvědčenosti hledá v historii argumenty pro současnost a cítí se přitom být do jisté míry nad věcí, konečně zmoudřelý a poučený.

Myšlenky Ferdinanda Peroutky v osmdesát let staré eseji Inteligence a kapitalismus tak může současný vyznavač neoliberalismu vykládat jako důkaz nebezpečné nakažlivosti naivní víry v — přinejmenším ekonomický — úspěch Sovětského svazu. Zakladatel československého politického myšlení přesto správně (dle teoretického neoliberála) identifikuje v socialismu sovětského typu nebezpečí, neboť je „polobarbarský a poloasijský po psychologické a občanské stránce“.