„Budu bojovat za vaše práva.“ Usmívá se Karel Schwarzenberg z předvolebních plakátů. Hezký a jednoduchý slogan. Hezký ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že právě tento prezidentský kandidát je ministrem současné vlády, která má na svědomí fatální destrukci sociálních práv v České republice.

Za všechny třeba systém šikany nezaměstnaných DONEZ, druhý pilíř důchodové reformy, který pravděpodobně povede k omezení stávajícího průběžného systému penzí a který se teoreticky vyplatí jen tehdy, pokud jste muž s nadprůměrnými příjmy, nebo nedávno zrušená veřejná služba. Za čí práva tedy bojuje „kníže“? Za práva úspěšných a bohatých, za práva elit, k nimž patří on sám?

Kníže proti nevolníkům

Režisér Jiří Menzel v krátkém klipu na podporu Schwarzenberga konstatuje, že kandidát TOP09 na prezidenta má „šlechtickou“ povahu. Na rozdíl od dalších kandidátů, kteří prý mají povahu nevolnickou. Šlechtická povaha je pro vykonávání úřadu prezidenta v republice jistě naprosto zásadní kvalifikací. Někteří známí mi vyčítají, že beru Menzelova slova příliš vážně, že se jedná o prosté vyjádření obdivu k určitým vlastnostem, které chtěl režisér vyzdvihnout.

Problém je ale v tom, že podobné formulace jen posilují další rozdělování společnosti, navíc se značným hierarchickým podtextem. Už tu máme „nepřizpůsobivé“ se specifickou tradovanou morálkou, přicházejí i „šlechtici“ a „nevolníci“? Koneckonců na jednom z předvolebních plakátů se píše o tom, že „kníže“ stojí o podporu slušných a čestných lidí.

Zpátky do minulosti

Levici, nejen té stranické, je často vyčítáno, že obhajobou sociálního státu a vůbec principu solidarity a přerozdělování hájí status quo. Sociální stát je ve veřejném diskurzu často chápán jako přežitek, princip, který patří minulosti. Budoucnost patří progresivním jedincům s ostrými lokty, hrdinům neoliberalismu. Těm, v jejichž slovníku se snoubí newspeak flexibilního lidského zdroje s tradiční odpovědností.

Destrukce veřejně dostupných služeb (ať už sociálních, zdravotnictví nebo třeba školství), a adorace soukromého sektoru jako jediného tvůrce hodnot ale může mít důsledky, které jsou daleko konzervativnější než udržování sociálního státu. V takové společnosti totiž bude mít možná daleko větší vliv rodina a prostředí, ze kterého daný člověk pochází, protože přestane existovat systém, který by se snažil vyrovnávat „startovací čáru“. Ideál člověka, který dosáhl úspěchu vlastní pílí, se možná stane ještě větším mýtem, než jakým je doposud.