V několika posledních týdnech bylo na stránkách DR uveřejněno několik textů, které naznačovaly, že zaměstnanci Člověka v tísni dělají nekalosti, paktují se s nácky, brání Romům v participaci na životě společnosti, jsou paternalističtí (co to asi tak znamená?) či popírají etnicitu a podobné lichotivé lži. Že jsem na ně nereagoval hned, se ukázalo jako chyba, tak se snažím ji napravit.

Protože lží je plná nůše, je načase ji vysypat. Jakub Raška trochu prvoplánově popisuje, čemu všemu chudí Romové čelí. S tím se dá v 90 procentech souhlasit. Čtenář si obdobné texty může přečíst ve vládních dokumentech všech vlád všech koaličních druhů, na stránkách MPSV, ve stínových dokumentech opozice, na stránkách krajů, na stránkách řady nevládních organizací, včetně autorových. Protože popularizačních textů k tématu předsudků a rasismu není nikdy dost, text jsem osobně přivítal. O co méně podle mne předložil autor k diskuzi náznaky cest, po kterých se při řešení chudoby ubírat, o to více mě překvapilo, že v závěru textu bylo jako zlo označena společnost Člověk v tísni (ještě spolu s odborem pro sociální začleňování ze sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR). Takže do toho.

Kaj o plakatos?

Raška v kapitole Od slov k činům píše, že blokáda, i když v omezeném počtu lidí, či jiná forma protiakce, má vždy smysl, protože může místním lidem nastavit zrcadlo jejich konání. Trochu bych polemizoval s nadřazeným tónem aktivisty, který chce místním (čtu „hloupým“) nastavovat zrcadlo, ale budiž. V místech, kde pracuje, se Člověk v tísni účastnil či inicioval řadu veřejných akcí, například sérii protikampaní V Ústí neonacisty nechceme, (které jako kolega z Člověka v tísni pomáhal organizovat i Miroslav Brož) a které pak už pod dalšími značkami V XY neonacisty nechceme organizovaly i další struktury.

V Ústí nad Labem se magistrát města poprvé v Čechách zapojil do podobné kampaně, zastupitelé hlasovali jednomyslně o usnesení, že v Ústí neonacisty nechtějí, na budově Magistrátu visel obří plakát — fotografie sousoší lidických dětí z památníku Lidice, které náckům na Lidickém náměstí ukazovaly záda. Pravda je, že už tenkrát přijeli někteří aktivisté z Prahy a kritizovali koncert a vystoupení primátora proti náckům a říkali, že Člověk v tísni je establishment. Protisystémovým aktivistům samozřejmě nemůžeme nic nabídnout a zůstaneme i nadále v jejich očích organizací, která se snaží vylepšovat zločinný systém. Soudě podle textu ale Raška protisystémovým aktivistou není, má tedy smysl s ním diskutovat. Program postupu obcí proti shromážděním z nenávisti jsme shrnuli do knihy Nezvaní hosté, která je veřejně dostupná.

Nane plakatos