Anticiganismus se stává jedním z hlavních problémů české společnosti. V boji s ním musíme poznávat příčiny vyloučení Romů, samotné Romy aktivizovat a pouštět se do diskusí s anticiganisty.
Když člověk poslouchá hovory v noční tramvaji, zapne televizi, nebo se podívá na regionální volební plakáty poslední doby, dostává pocit, že se z anticiganismu stal mainstream. Neměli bychom vůči tomuto fenoménu zůstat neteční. Následující článek se snaží analyzovat současné projevy rasismu a zároveň možné formy řešení.
Hovoříme-li o rasismu vůči Romům, jedním dechem zmiňujeme často i sociální vyloučení. Proč tomu tak je? Jsou všichni Romové sociálně vyloučení? Nebo dokonce: Jsou všichni Romové chudí? A naopak: Je sociální vyloučení problémem pouze Romů? Na všechny tři zmíněné otázky existuje jednoduchá odpověď: Ne.
Nicméně vinou historických dějů i současné diskriminace se sociální vyloučení týká značné části Romů a míra jejich vytěsňování na okraj společnosti se spolu s narůstajícími anticiganistickými náladami ve společnosti a ekonomickou krizí jako takovou zvyšuje. Chceme-li tedy bojovat proti rasismu, je třeba se zároveň zaměřit na prevenci sociálního vyloučení.
Proto v první části textu nastíníme možné přístupy k jednotlivým problémům, které sociální vyloučení umocňují, v druhé části textu se pak budeme věnovat tomu, jak o rasismu hovořit s protiromsky naladěnými jedinci, a také prevenci otevřených rasistických projevů. Podíváme se tedy nejprve, jaké nástroje by měl volit stát v součinnosti s obcemi, posléze jaké strategie může volit jednotlivec a aktivní občanská společnost.
Bez vzdělání není budoucnosti
První oblastí, ve které jsou Romové v České republice diskriminováni, je vzdělání. V podstatě dvoukolejný segregační systém byl dříve nepropustný. Žáci, kteří navštěvovali zvláštní školy, se nemohli dále vzdělávat. Po tlaku ze strany lidskoprávních organizací, Evropské unie a mezinárodního společenství se situace změnila. Děti, které dnes navštěvují tzv. praktické školy, formálně mohou pokračovat ve vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu. Nicméně nejsou na to vzhledem k osnovám připraveny.
Zkušenosti z terénu, a to i z poslední doby, ukazují, že na mnoha místech se romské děti do praktických škol dostávají stále spíše automaticky, velká část romské populace se tedy soustavně připravuje na budoucí nezaměstnanost, neboť bez potřebné kvalifikace je obtížné uspět na trhu práce. Příčina tohoto stavu je historická, zvláštní školy, coby odkladiště romských dětí, vznikly v dobách reálného socialismu; jejím řešením je inkluzivní vzdělávání, což je koncept postavený na tom, že se snaží již dopředu vytvářet takové prostředí, které by bylo připravené na přijetí každého.
Bez práce zas důstojná obživa
Ač nemusíme souhlasit s tím, že pouze prací se lidé mohou integrovat, a že je práce důležitá pro zachování dobrého fungování jedinců a komunit, je zřejmé, že vysoká strukturální nezaměstnanost sebou přináší řadu neblahých jevů. Na téma nezaměstnanosti Romů, kteří se jako první stali obětí propouštění v raných dobách reálného kapitalismu, již toho bylo napsáno mnoho. Romové také ve větší míře žijí v oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost jako taková. Přesto však často pracují, ale načerno, což sebou nese řadu dalších nevýhod.
Proto, aby se to mohlo změnit, je třeba, aby se změnila i legislativa týkající se zadlužení. Neboť velká část sociálně vyloučených (nejen Romů) je zadlužená způsobem, který sami nedokáží překonat. Ať již jsou na vině predátorské úvěry, špatně nastavená pravidla, nebo zanedbání ze strany dlužníků, jsou dnes u mnohých dluhy takové, že by jim pomohl jen osobní bankrot, jehož podmínky jsou však v současné době natolik obtížné, že není možným východiskem. Dokud se zde nevytvoří podmínky pro realistickou možnost oddlužení, nelze se upínat k tomu, že se sociálně vyloučení zařadí do pracovního procesu pomocí různých kampaní, rekvalifikačních kurzů, apod.