Vážení přátelé,

tento dopis Vám píši proto, aby přispěl k vyjasnění názorů a také k odstranění či zmírnění některých mýtů a nedorozumění, které kolují o angažmá o. s. Konexe v kauze Předlice.

Je úplný nesmysl, že pomoc Konexí obyvatelům Předlic je nějakou mojí osobní vendetou vůči organizaci Člověk v tísni. Nepopírám, že činnost ČvT a Konexí v Předlicích je v konfliktu, protože existuje velký rozpor v našem vidění i řešení situace. Nejde však vůbec o konflikt osobní, nýbrž ideový.

Mám výhodu, že jsem v ČvT před čtyřmi lety pracoval, znám tedy Vaše ideová východiska, filosofii a myslím, že se dovedu na kauzu Předlice a celý fenomén vyloučených lokalit a sociálního vyloučení podívat Vašima očima a z Vašeho úhlu pohledu. Pokusím se Vám nabídnout poněkud odlišnou perspektivu. Musím ovšem začít ze široka.

V minulém roce se nám podařilo v reakci na události ve Šluknovském výběžku sestavit silný multidisciplinární tým dobrovolníků, který poskytoval psychosociální pomoc obyvatelům romských ubytoven, které byly terčem nenávistných pochodů na Šluknovsku i jinde. Vedlejším produktem týmu byl vznik think tanku, který se začal pravidelně scházet, debatoval a analyzoval situaci chudých romských komunit.

Shrnu jen nejpodstatnější a zároveň nejvíc očividné teze:

Situace vyloučených romských komunit se v ČR posledních 20 let kontinuálně zhoršuje. Co je nejhorší, zhoršuje se stále rychleji.

Zhoršuje se navzdory aplikované politice (a programům) sociální integrace, jak ji v ČR známe.

Současné integrační politiky a jejich známé a používané nástroje a opatření (tj. známé věci: sociální pracovník do každé rodiny, budeme doučovat děti, rodičům zajistíme nějakou veřejně prospěšnou podřadnou práci) nestačí ani na to, aby zhoršování situace vyloučených romských komunit zpomalily, natož aby ji zlepšily.

Tolik čistá empirie.

Proč současná takzvaná politika sociální integrace (a její nástroje) selhává? Proč nefunguje přes veškerou snahu, finanční prostředky a úsilí jejích realizátorů?

Je to proto, že takzvaná politika sociální integrace, tak jak ji v ČR známe, je extrémně paternalistická. Na paternalismu postavená a stojící. Proto nemůže fungovat.

Projevem paternalismu je především zcela nulové zapojení příslušníků a zástupců chudých romských komunit do plánování a realizace takzvané politiky sociální integrace a do designování jejích nástrojů. Názory, postoje a priority lidí a komunit, kteří mají být příjemci pomoci této politiky, do ní nejsou žádným způsobem zahrnuty. Projekty určené na pomoc chudým nevznikají tak, že by jejich obsah někdo konzultoval s lidmi z chudé komunity, pro něž jsou projekty určeny. Vznikají na poradě projektového týmu ve vzdálené pražské kanceláři. Od chudých romských komunit očekáváme, že se aktivně zapojí do procesu své integrace a budou na ní aktivně spolupracovat. Přitom však s nimi vůbec nemluvíme.

Chudí Romové jsou bráni jako objekt integrace, jako „klienti“ , nikoli jako rovnoprávný a nejdůležitější partner do diskuze na všech úrovních. Dokud se to nezmění, není šance na dosažení pozitivní změny.

A co je zásadní: problémy chudých romských komunit nevyřeší gádžové s vysokou školou, kteří jim budou poskytovat sociální služby, ale aktivizace jejich vnitřních zdrojů a potenciálu jejich příslušníků.

V sociálně vyloučených lokalitách žije obrovské množství (tisíce a tisíce) velmi chytrých a inteligentních lidí, kteří třeba nemají formální vzdělání, ale mají velké schopnosti a zkušenosti, hlubokou znalost problematiky a obrovský potenciál „něco dělat“. Tato vrstva obyvatel lokalit většinou nebývá klienty neziskovek, proto jsou pro Vás možná „neviditelní“. Zatím s nimi nikdo nezkusil pracovat, probudit jejich potenciál a přispět k rozvoji jejich vlastních možností. Právě tito lidé a nikoliv majoritní instituce, ať státní nebo neziskové, budou hybateli změn a nositeli řešení. Realita v českých chudinských ghettech už dospěla do takového stavu, kdy se začíná utvářet něco jako „občanská společnost sociálně vyloučených“ a tito lidé se začínají aktivizovat.

Je třeba dosáhnout systémové změny, aby jim bylo umožněno zapojit se do plánování a designování sociální politiky, jejích opatření i konkrétních projektů, aby jejich hlas byl slyšet a hlavně aby se mu naslouchalo. Organizace z majoritní společnosti se často a rády zaklínají hesly o „občanské společnosti“. Nyní si mohou vybrat, jestli chtějí k Romům přistupovat jako k nesvéprávným dětem (a přidušovat projevy občanské společnosti mezi nimi), nebo zda berou své myšlenky vážně a prvky občanské společnosti podpoří i mezi chudými a Romy.

Několik tezí k Předlicím

Situace v Předlicích se dá směle nazvat humanitární katastrofou. Dům v ulici Beneše Lounského je jen pomyslnou špičkou ledovce: v Předlicích existují domy, které jsou v ještě daleko horším stavu a lidé v nich jsou v ohrožení života.

Naši aktivisté strávili v posledních dnech a týdnech v Předlicích mnoho času. Zjistili jsme, že i stav některých domů, které zvenku vypadají dobře až výstavně, mají novou fasádu nebo okna, je uvnitř katastrofální, v neobývaných bytech a společných prostorech řádí sběrači kovů. To byl ostatně i případ domu, který zasypal své obyvatele. Další domy jsou hrozné zvenku i uvnitř, ale nikdo o nich neví nebo je nechce řešit.

Dnešní kritická situace v Předlicích nevznikla ze dne na den. Vznikala dlouhou dobu, postupně gradovala. Máslo na hlavě mají všechny instituce, které tomu nečinně přihlížely. Především město, které má zákonnou povinnost dbát na ochranu zdraví a života svých občanů a dodržování zákonů ve svém katastru (v Předlicích majitelé domů roky nedodržovali stavební zákon, nejsou tam dodržovány ani obecně závazné hygienické normy). Selhal také Člověk v tísni, který v ghettu působí a který se k situaci v Předlicích nesnažil přitáhnout pozornost, nebil na poplach, nepokusil se zhoršující se situaci v ghettu medializovat, nevyvíjel žádný tlak na město, aby začalo situaci v Předlicích řešit. Člověk v tísni je loajálnější ke svým spojencům na magistrátu než k chudým obyvatelům Předlic.

Za předlické ghetto nese politickou odpovědnost náměstkyně primátora pro sociální oblast Zuzana Kailová (ČSSD), která je zcela pasivní a odborně neschopná problematiku řešit. Zuzana Kailová je zároveň hlavním politickým spojencem ČvT na ústeckém magistrátu, a tak je ze strany ČvT tabu ji a její (ne)činnost jakkoli veřejně kritizovat.

Magistrát dobře ví, že situace v Předlicích je produktem jeho nečinnosti a špatné privatizace čtvrti. Situace v Předlicích do doby, než spadl dům a zasypal své obyvatele, většině aktérů vyhovovala (viz zde). Proto se snaží celou kauzu Předlic zamést pod koberec, popřípadě ji mediálně redukovat na kauzu jediného domu v ulici Beneše Lounského (viz tisková zpráva ČvT z víkendu nazvaná Prohlášení společnosti ČvT ke kauze domu v ulici Beneše Lounského).

Z pasivity a nicnedělání všechny odpovědné vytrhla až tragédie, kdy v Předlicích spadl dům a zasypal obyvatele (jedna žena zemřela). V Předlicích už předtím spadly jiné bytové domy a jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Nikdo z odpovědných na to však adekvátně nereagoval.

Klienty neziskovek (včetně ČvT) jsou pouze 2—3 procenta obyvatel Předlic, o životě a potřebách zbylých procent se toho ví málo, na jejich názory se nikdo neptá, nikdo s nimi o situaci v Předlicích nekomunikuje.

Je obrovskou chybou pořádat jakékoli jednání o řešení situace v Předlicích a nepozvat na něj (nebo rovnou nevpustit) obyvatele Předlic, kterých se situace nejvíc týká, pro které se hledá řešení a kteří mají o situaci v Předlicích mnohem lepší informace než pozvaní aktéři. Řešení, které nebude výsledkem konsenzu předlické komunity a majoritních institucí, nebude nikdy funkční. Přestaňte jednat o Romech bez Romů.

Celé jednání o Předlicích je vedeno velmi netransparentně a zákulisně — existuje seznam domů, které statik označil za špatné, v Předlicích však tento seznam nikdo nikdy neviděl. Lidé žijí v nejistotě a strachu, jestli je na seznamu i jejich dům.

Předličtí vědí, že 23. 10. proběhla schůzka takzvané akční skupiny primátora (za účasti ČvT a Agentury), která jednala o situaci v Předlicích. Obyvatelé Předlic na tuto schůzku nebyli přizváni, i když o to měli velký zájem. Mnoho (nejen) Předlických by si chtělo přečíst zápis z této schůzky, dozvědět se, kdo na ní co říkal, o čem přesně se jednalo, jaké návrhy řešení padaly a z kterých stran. Zápis je utajován (napsali jsme o něj oficiální žádost na magistrát , „zápis“, který nám úředníci z magistrátu poslali, považujeme za nepovedený vtip, nejdou z něj vyčíst vůbec žádné informace).

Vystěhování obyvatel nájemních domů v Předlicích do ubytoven není řešení.

Nejhorším řešením je to v současné době, kdy právě kvůli ubytovnám stoupá ve městě napětí. Vy s tím souhlasíte? Co proti tomu děláte? Citace z prohlášení města „...sociální pracovníci rodinám pomohou s vyřizováním dokumentů a s kontaktem s majiteli ubytoven“. Opravdu chcete působit jako dodavatelé lidí do ubytoven? Málo se už napsalo o jejich charakteru a důsledcích?

Město má k dispozici několik desítek bytů, ty jsou ale „pěkné“, a je tudíž nemyslitelné dát je romským rodinám z Předlic.

Co by se muselo stát, abychom v kauze Předlic mohli postupovat koordinovaně a společně, abychom mohli společnými silami pomoci jejich obyvatelům, kteří pomoc opravdu potřebují?

„Řešením“ nebude vystěhování obyvatel Předlic do ubytoven nebo tělocvičen. Toto „řešení“ budeme společně kritizovat a postavíme se proti němu.

Člověk v tísni se začne chovat tak, jak mu velí jeho programové dokumenty — tedy začne hájit zájmy obyvatel sociálně vyloučených obyvatel Předlic a nikoli magistrátu. (Toho by se dalo dosáhnout třeba tak, že kauzu nebudou mít v ČvT na starosti lidi, kteří mají osobní, silné vazby na ústecké politiky, kteří za stav této čtvrti nesou politickou odpovědnost).

Úsilí bude směřovat k tomu, aby se k situaci v Předlicích přitáhla pozornost a dostala se do centra zájmu veřejnosti (a politici města, kteří nesou politickou odpovědnost, se tak dostali pod tlak občanů, aby situaci řešili), nikoli aby se zametla pod koberec a nechala se dál vyhnívat.

Do jednání (všech) o osudu Předlic budou vpuštěni a zapojeni jejich obyvatelé, dostanou možnost přímo se vyjadřovat k navrhovaným řešením, komentovat je, připomínkovat, navrhovat řešení vlastní.

Jednání (všechna) o osudu Předlic budou transparentní, a nikoli zákulisní či uzavřená. Z jednání se bude pořizovat zápis, který bude k dispozici občanům. V první řadě se zveřejní zápis z jednání 23. 10. a seznam statikem označených domů. To značně přispěje k uklidnění nejistoty a strachu obyvatel ghetta. Informace o Předlicích nezajímají jen obyvatele ghetta, ale i angažované obyvatele města, třeba lidi žijící v sousedství ubytoven, kam jsou Předličané vystěhováváni.

Míra Brož, o.s. Konexe

www.oskonexe.wordpress.com

https://www.facebook.com/Konexe