Desítky organizací, jež vedou kampaně za zákaz či přísnější regulaci obchodu se zbraněmi, se připojily ke kritikům, kteří odsoudili letošní nobelovské ocenění EU. Informují o tom agentury i různá světová média. Podle mírových aktivistů se EU nezasazuje o důsledné odzbrojení, spíše naopak. Celistvé údaje o trendech ve výrobě a prodeji zbraní z minulých let ukazují, že jejich produkce ani vývoz z EU navzdory hospodářské krizi neklesají.

„Dle přání Alfréda Nobela má být Nobelova cena míru udílena těm, kdo se zasazují o to, aby zbraní ve světě ubývalo (...) Státy EU však dosud patří k jejich největším výrobcům,“ cituje agentura Reuters Elsu-Brittu Engerovou, aktivistickou veteránku z organizace Babičky za mír.

„Nejde jen o to, že členské státy (EU) vyrábějí a vyvážejí zbraně; jde i o podporu, jíž se tomuto druhu podnikání dostává přímo na institucionální úrovni Unie,“ uvedla pro Democracy Now Hedda Langmyrová, ředitelka Norské mírové rady.

Aktivistické organizace odeslaly Norskému Nobelovu výboru i švédské Nobelově nadaci několik protestních dopisů. Jejich členové pak demonstrovali 9. prosince přímo v Oslu. Dle norských médií se protestu zúčastnilo přibližně tisíc lidí, vedle mírových aktivistů však přišli i příznivci důsledné levice a odpůrci EU obecně.

Z dopisů zaujal agentury zejména listopadový od Mezinárodního mírového výboru (IPB) sídlícího v Ženevě, který sám v roce 1910 Nobelovu cenu obdržel. Těleso sdružující přiblině 300 organizací z celého světa si v listu stěžuje, že se EU „nesnaží o demilitarizaci mezinárodních vztahů“ a její členské státy „sahají spíše po hrozbě silou, než po alternativních přístupech“. Z těchto důvodů žádá IPB v dopise švédskou Nobelovu nadaci, aby odmítla Norskému Nobelovu výboru symbolicky předat finanční částku, která se laureátům tradičně vyplací.

Dle zprávy AFP Nadace žádost zamítla.

Další kritiky

Z významných držitelů Nobelovy ceny míru kritizovali letošní volbu také jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu (oceněn v roce 1984), argentinský sochař a pacifista Adolfo Pérez Esquivel (1980) či severoirská aktivistka Mairead Maguireová (1976). Všichni tři pro masmédia uvedli, že EU stále využívá vojenskou sílu a princip deterrence (odstrašení) jako nástroj své bezpečností politiky a její členové si stále vydržují velké armády, třebaže čelí hospodářské krizi.

Větší prostor zejména v anglosaských médiích si ovšem získala kritika demokratického deficitu EU, přebyrokratizovanosti a vnucování jednotného hospodářského modelu všem členským státům, která zaznívala z obou politických pólů. V pondělí — tj. v den předání ceny — tak mnohé listy či zpravodajské servery citovaly zároveň britské euroskeptiky i zástupce řecké Syrizy.

Výběr laureáta Nobelovy ceny míru vzbudil podobnou kritiku již několikrát. Agentury v reflexích připomínají nejvíce rok 2009, kdy získal cenu Barack Obama. Dále jsou vzpomínána léta 1994, kdy na protest proti ocenění Jásira Arafata, Jichaka Rabina a Šimona Perése odstoupil jeden ze členů Norského Nobelova výboru, a 1936, kdy po udělení ceny německému pacifistovi Carlu Von Ossietzkému opustil Výbor sám norský ministr zahraničí.

Řada politiků, intelektuálů a dalších osobností též dlouhodobě kritizuje fakt, že cenu získávají spíše obhájci lidských práv, ekologičtí aktivisté a mezinárodní organizace namísto skutečných propagátorů míru a odzbrojení, jak stojí v Nobelově závěti.

Další informace:

Reuters Protesters say European Union does not deserve Peace Prize

AFP Peace group brands EU Nobel win 'unlawful'

AP Amid criticism, Nobel Peace Prize awarded to European Union

CBN News Critics Scoff as EU Awarded Nobel Peace Prize

EUObserver.com EU arms trade booming despite crisis

CAAT Official EU report on arms exports is flawed, incomplete and too late, NGOs say

Democracy Now Norwegian Peace Activist: Top Role in Global Arms Trade Makes EU Unworthy of Nobel Prize