je živen trvale zakrnělou schopností demokratického vnímání. Měřítkem zakrnění je úspěšnost populismu presidenta postaveného na patriarchální šmíře se kterou ospravedlňuje a cementuje pocit odvěkého ubližování na těle i duchu zlými cizáky jakož i podezření vůči demokratickému režimu. Dokladem posledního je přímo světová proslulost jeho nekritické adorace neoliberalismu - pojetí svobody trhu, které vzešlo právě z nedůvěry vůči demokratickému režimu.

reálné i minulé zločiny EU a vystačit si s vulgární a hloupou kritikou Hradu? http://www.blisty.cz/art/65519.html

Evropa není totéž, co Evropská Unie, tak jako Amerika není totéž, co USA. Evropany jsme od doby, kdy jsme usídlili v těchto končinách, a také jimi vždycky budeme. Bez ohledu na to, jestli nás Západ za Evropany uznává nebo neuznává.
Nesmí se to stavět tak, že ten, kdo pochybuje o EU, je stejný jako Klaus; to by byla chyba. Všichni euroskeptici přece nemusí táhnout za jeden provaz. Skalní zastánci EU tvrdí, že Evropa je pro nás ochranou před účinky globálního kapitalismu, ale aby to mohla dělat, potřebuje k tomu naši pomoc. Ochránce, který je závislý na naší pomoci, není přece žádný ochránce. Pokud jsme schopni někomu pomáhat, pak přece nepotřebujeme ochránce. Leda sobě rovné spolupracovníky, kteří s námi potáhnou za jeden provaz.
Mně osobně se zdá rozumné, aby Evropa spolupracovala, ať už jako Unie nebo jako Federace. Já vůbec nejsem proti. Ale těžko po nás pan Pehe může chtít, abychom mimoto Evropskou Unii ještě milovali a láskyplně projevovali radost, když ji někdo, kdo do ní nechce vstoupit, ocení. Nic takového jako evropské vlastenectví neexistuje. Dnes už se bohužel nedá moc mluvit ani o tom národním vlastenectví, protože i to už je dnes přežitek, ale ani to svého času nevzniklo jen tak náhodou a samo od sebe. Vlastenci byli dlouhou dobu jen nemnozí jedinci, kteří teprve po namáhavé a obětavé činnosti přesvědčili ty ostatní. A lidé se nakonec získat dali, ačkoli to nebylo nijak výhodné. Bude dnes někdo z proevropských politiků chodit jako páter Vrba (z F.L. Věka) po vlastech českých, rozdávat knížky nakoupené za své a přemlouvat lidi: Milujte Evropu, je to vaše vlast? Těžko!
Proč by Evropané vlastně měli k sobě lnout? Co by je mělo kromě čistého rozumu pojit, když mluví různými jazyky? Podobná kultura? Ta už byla globalizována a vyvezena do celého světa. Nebo víra - když jsme převážně ateisté (kromě imigrantů)? Ostatně ani samotné křesťanství už není dávno jednotné a jsou zde i jiné víry. Historie? Ta je plná konfliktů. Nějaké "evropské hodnoty"? Snad to, že se chceme mít lépe, než se mají jinde na světě. Jediné, co by nás opravdu mohlo ještě spojovat, je „svoboda, rovnost, bratrství“. Bude stavět EU na tom? Pro tohle by se možná někteří lidé ještě nadchli. Jenže pochybuji, že právě rovnost a bratrství jsou ideje Bruselu. Angličané, ti jsou rovnou proti, jak už jsme četli. A tak říkám: Nejsem proti EU, ale nejsem z ní ani nijak nadšená. Nadšení totiž vzniká spontánně, nikoliv na objednávku. Kde chybí, dá se maximálně tak předstírat.
Možná si opravdu nezasloužíme nic lepšího, než to, co máme. Souhlasím. Vždycky jsme měli to, co jsme si zasloužili. Budeme se muset snažit zasloužit si něco lepšího.
Neoliberalismus nevzešel z nedůvěry v demokracii, pane Petrásku, nýbrž obráceně. Neoliberalismus je kapitalismus v posledním tažení, který už nelze omladit ani přikrášlit.

vaše interpretace motivu, který stojí za vznikem vídeňské školy a především ideí pana Hayeka mne nepřesvědčila. Setrvávám proto u mé představy:
Vídeňská škola vychází ze zkušeností s demokratickým režimem, nabytým v rakouskoněmeckén prostoru v první polovině minulého století. Důvod získané, pochopitelně hluboké nedůvěry v demokracii spatřuje v absenci exaktních věd ve společenském rozhodování. Tato pohnutka vedla ku snaze o koncepci vědeckého společenskoekonomického systému, ve kterém je rozhodování zakotveno matematickým modelováním. Empirickým poznatkům - na jejichž tříbení stojí a padá demokratický režim - byl tak udělen druhotný význam. Vše tak zákonitě vyústilo ve kvaziteologické vnímání funkce kapitalistického tržního systému a zanedebání péče o demokratický režim.
Dnes se potýkáme porůznu, a nejen v Evropě, s následky tohoto smutného omylu .
Naštěstí neoliberalismus vyžaduje extra liberální prostředí a deformovou demokracii, kterou ponechává dle lokálního koloritu víceméně funkční ........ pomyslel jsem si.

Já se pane Petrásku v ekonomických školách nevyznám. Neovládám dobře ani marxismus, ačkoliv se domívám, že aspoň částečně po marxisticku mi to myslí. O neoliberalismu si myslím, že je udržován uměle, bez toho by se už dávno zhroutil. Ačkoli vůbec není jisté, jestli potom by zvítězila zase liberální demokracie. Demokracii se snažím podle možností podporovat, ačkoli v tu liberální vůbec nevěřím. Nemyslím si, že by bylo lepší v ni věřit a nepodporovat ji, takže patrně dělám co můžu. Věřím spíš tomu, že jsme v posledním stádiu kapitalismu. Jenže to může trvat ještě hodně dlouho. Bohužel.

mluvíte mi z duše. Vnímám Evropu - t.j. EU - jako rodinu, od které jsme byli kdysi násilím odloučeni. A v rodině je mi dobře, máme hodně přátel. Je mi stydno za ty všechny mudrlanty, kteří jenom natahují ruce a na každém kroku Evropu špiní. Jak by se zachovali ostatní členové rodiny, kdyby měli mezi nimi měli žít takovíto příživníci? Asi by se s nimi brzy rozloučili.
Bylo by mi to líto, ale někdy mívám pocit, že by nás měli Evropané, v zájmu našeho duševního zdraví, nechat jít vlastní cestou, abychom si prošli tím minulým "slzavým údolím" znovu. Je vlastnost ohnutých hřbetů hojit si své komplexy - a že my jich máme - na těch neohnutých. Možná by se nám ty hřbety, až bychom se museli sami o sebe starat, narovnaly.

že zbloudilců v tomhle slzavém údolí je již habaděj. A nápomoc - příkladně antidemokratům, kteří se chtějí starat jen o sebe - je vlastně zadáním EU.

zajímavou polemiku Marka Řezanky s tímto článkem:
http://blisty.cz/art/65612.html