Dnes se ve Stockholmu koná oficiální předání Nobelových cen. Letošní laureát Nobelovy ceny za literaturu, čínský spisovatel Mo Jen, přednesl v pátek 7. prosince tradiční přednášku, v níž se zamýšlí nad svou zkušeností spisovatele.

Přednáška vzbudila bouřlivé reakce, disidentské kruhy doma i v zahraničí ji označily za nepřijatelné přitakání režimu, podobný názor vyslovil také například Salman Rushdie. Již dříve se proti udělení ceny představiteli oficiálního Svazu čínských spisovatelů vyslovila řada domácích i zahraničních kulturních osobností, mezi nimi i nositelka Nobelovy ceny za literaturu z r. 2009 Herta Müller.

Ve stockholmské přednášce se Mo Jen úzkostlivě drží svého přesvědčení, že literatura a politika se nemají míchat, hovoří o svém dětství a mládí a především o své matce. Na jednom místě, když se krátce zmíní o reformní politice po Kulturní revoluci, bez níž by se podle svých slov nemohl stát velkým spisovatelem, činí bezpochyby zadost požadavkům oficiálních míst v Číně. V závěru pak v jinotajích odbývá ty, kdo jej kritizují, že nezaujal dostatečně jasné stanovisku k nedemokratickému režimu a porušování lidských práv.

Za zmínku stojí, že letos v říjnu na tiskové konferenci, kterou Mo Jen svolal u příležitosti udělení ceny, politické prohlášení učinil. Vyslovil tehdy sympatie vězněnému nositeli Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi a vyjádřil se v tom smyslu, že Liou má plné právo „studovat si politické problémy“ a že doufá, že se brzy vrátí na svobodu.

Tehdejší Mo Jenovu odvahu a jeho dnešní zdrženlivost můžeme nahlížet v souvislosti s nedávno skončeným 18. sjezdem Komunistické strany Číny, kde se uskutečnila plánovaná výměna nejvyššího vedení, doprovázená očekáváním, že v zemi nastanou prodemokratické reformy.

Mo Jenův projev tak možná lze chápat i jako potvrzení názoru politických komentátorů, že systémové reformy v Číně v dohledné době asi nenastanou. Pro spisovatele v Číně je věru těžké vyvléci se z tenat politiky.