Nejobjektivněji pracuje ten novinář, který vůbec neexistuje
Saša UhlováPředstava, že novináři podávají nějaký „objektivní“ obraz skutečnosti, odporuje závěrům sociálních věd o tom, jak skutečnosti kolem nás rozumíme. Přesto má novinařina hluboký smysl.
Dobře se bavím u nekončících diskuzí o novinářské objektivitě. Vždycky mi to z nějakého důvodu připomene spor, který jsem s kýmsi vedla před lety, když jsem jezdila do romských osad na Slovensku. Můj oponent tehdy tvrdil, že člověk, který přichází do prostředí tak odlišného, jako je východoslovenská romská osada, by si o tom předem ideálně neměl nic číst, aby přišel nepoznamenaný předsudky jiných badatelů, nebo nedej bože romistů. Aby tam snad nehledal něco, co tam není.
Můj argument, proč by se naopak vzdělávat měl, byl jednoduchý. Svou neznalostí může příchozí nasekat takové boty, že se lidé, jejichž život a chování ho zajímá, uzavřou a on se nedozví nic nebo jen málo. To ale není podstatné, důležitá je ona groteskní představa, že pokud si o Romech v osadách nic nepřečtu, nebudu stižen předsudky, pojedu tam takříkajíc bez předporozumění.
Mě z toho vychází dělení na novináře a autory v PR.
nebo ještě líp
Mě z toho vychází dělení na novináře a pracovníky v PR.
Pokud tedy shrneme:
Nejvýkoněji pracuje ten "novinář", který takto defakto neexistuje..
Pokud novinář o sobě tvrdí, že je zcela objektivní, je to buď naivita nebo drzost. (Mám dojem, že novináři u nás bývají spíše cyničtí než naivní). Jiná otázka je, zda je zcela zcestné po novinářích chtít, aby se o větší objektivitu alespoň snažili. Žurnalistika je přece jen jiný literární žánr než politický aktivismus a vykonávat to první s etiketou toho druhého je do jisté míry klamáním spotřebitele.
Možná není slovo „objektivita“ s tím absolutistickým nárokem na jedinou pravdu to pravé. Což třeba „zvědavost“? Vím, že nemůžu absolutně neutrálně nezaujatě zírat na objektivní realitu. Můžu ale být zvědavý na pohledy, které my nejsou bezprostředně blízké a sympatické, můžu si nechávat pootevřenou skulinku, kterou proklouznou údaje, které zpochybňují to, čím jsem si jist.
Myslím si, že čeští novináři moc zvědaví nejsou, nebo to alespoň není znát z toho, co píší. Například politické komentáře jsou většinou nudné, protože jen přemílají známá fakta, aby z nich umlely další argument pro předem dané postoje. Zajímavější je, když se novinář chová jako profesionál a hledá souvislosti a příčiny, k tomu má lepší možnosti než čtenář, protože má více času a zdrojů.
Třeba teď: na otázku, zda je dobře či špatně, že nepadla vláda, byl schválen restituční zákon atd. většina lidí už názor má a sotvakdo přijde s novým argumentem. Co by mě ale opravdu zajímalo: Jak se to stalo?