Pokrok nezastavíš, a tak svého otroka již brzy bude moci mít opravdu každý. Středeční Lidové noviny zatím objevily, že nucené práce nezaměstnaných již nyní dávají k dispozici obcím a nejrůznějším — ale ne všem — neziskovým organizacím početnou, konkrétně osmatřicetitisícovou armádu nikoliv sice přemotivovaných, ale v zásadě disciplinovaných pracovníků. Ale stačí odbourat už jen pár byrokratických překážek a zanedlouho by se před námi mohly otevřít horizonty, o kterých se nám ještě před několika lety ani nesnilo.

Již nyní nuceně pracující nezaměstnaní zdatně konkurují těm, kteří za svou práci stále ještě dostávají mzdu. Jak informovaly již zmíněné středeční Lidovky, jistá mateřská školka propustila sedm z jedenácti uklízeček a na uprázdněná místa nastoupili nezaměstnaní. Těm není třeba platit ani tu minimální mzdu, a tak přijdou na pouhé tři stovky za kus. Vtip je v tom, že článek v Lidových novinách se už nezabývá tím, co se stalo s propuštěnými uklízečkami v situaci, kdy člověk mimo hlavní město o práci prakticky nezavadí. Staly se z nich nezaměstnané? Musely také na nucené práce, aby nepřišly aspoň o to zdravotní pojištění? A neumístil je třeba takhle náhodou pracák na jejich bývalé působiště, když už to tam přece tak dobře znají?

Současná právní úprava má bohužel zatím jednu nevýhodu: neumožňuje bez použití kliček umísťovat nezaměstnané do soukromých firem a do soukromých domácností. Přitom by se jednalo o jedinečné protikrizové opatření. V situaci, kdy pracovní síla nic nestojí, protože ji prakticky živí stát, bychom totiž konečně mohli konkurovat Číně a dalším rozvíjejícím se asijským, africkým a jihoamerickým ekonomikám. Odpadla by hrozba ze strany odborů, protože ty by díky snadno dostupnému rezervoáru bezplatné pracovní síly ztratily nejen svou vyjednávací pozici, ale také své členy, ze kterých by se na úřadech práce transmutací stali nezaměstnaní nevolníci, pracující na svých původních místech, ale už ne za peníze. No a také by nám konečně odpadla starost o to, kdo nám doma uvaří, uklidí, kozu podojí a prádlo na valše vydrhne.

Není jisté, zda by bylo možné flexibilizací podmínek na zaměstnávání nezaměstnaných vytlačit z českých chodníků také zahraniční prostitutky. Jejich pasáci by zřejmě museli projít nějakým kurzem, placeným z evropských peněz. Ostatní pasáci českých pracovních sil, například v pracovních agenturách, s tím však jistě nebudou mít problém.

Jisté ale je, že všechny ty řeči sociologa Jana Kellera o refeudalizaci společnosti byly jenom pusté žvásty popleteného akademika, který přes své tabulky a grafy nevidí realitu. Nezaměstnaní přece nepřijdou o možnost novodobé nevolnictví odmítnout — samozřejmě, pak si klídně můžou chcípnout ve škarpě, ale každý rozumný člověk přece musí uznat, že se středověkem se to naprosto, ale naprosto nedá srovnat.

No a nepřijdeme ani o demokracii. I nezaměstnaní si budou moci pravidelně vybírat mezi ODS, TOP09, ČSSD, KSČM, Bobošíkovou a dalšími spásami lidstva, zatímco za feudalismu rozhodoval o katolické či protestantské víře svých poddaných zpravidla panovník.

Navíc zůstane zachována i další možnost úniku: nechat se zavřít do vězení. Tato alternativa je lákavá zejména v tom, že pro vězně zpravidla práce není, a tak — pokud nejsou David Rath — musí celý den strávit sledováním televize. Je to sice nelidské, ale nějací lidskoprávní engéoisté si můžou jít trhnout.

Před hodnými kluky a holkami, kteří se do vězení bojí, se ale rozprostírá báječný nový svět, plný dříve netušených příslibů. Tak na co čekáme? Směle kupředu!