Nečasova vláda obecně a Drábkovo ministerstvo obzvlášť si opět mohou připít šampaňským. Na lidi konečně zabrala pravicová osvěta, přestali spoléhat na sociální stát a pomohli si sami. A tak mohly úřady práce za červen nahlásit nejméně nových nezaměstnaných od května 1997.

Podle zprávy serveru Aktuálně.cz „neuvěřitelně dobrou zprávu kazí fakt, že se naopak nedaří najít práci pro ty, kdo byli evidováni v minulých měsících.“ To je ale pouze nedorozumění. Úřady práce jen těžko mohou najít práci, která není, a navíc to už dávno není jejich hlavní funkce. Pod Drábkovým vedením totiž slouží jako školy života. Nezaměstnané učí, že od státu se nelze nadít ničeho dobrého.

Z hlediska nezaměstnaných je evidence na pracáku dobrá pouze k tomu, aby stát za člověka zaplatil sociální a zdravotní pojištění, a také kvůli dávkám. Člověk za to musí trávit život ve frontách, chodit na poštu nebo k zaměstnavatelům pro razítko, anebo dokonce zametat ulice. Ty pošty jsou vlastně jediné slabé místo celého systému. Ministr měl zakázku přidělit Českým drahám, protože posílat lidi řešit jejich problémy na nádraží by bylo ještě názornější.

Z hlediska vlády čísla za červen potvrzují, že problémy se vyplácí anihilovat. Být oficálně nezaměstnaný je v České republice pomalu stejně náročné jako regulérně chodit do práce, a vyhazovu (z evidence) aby se člověk bál víc než sadistického šéfa. No a jestli po všem tom drahém dobrodiní někteří lidé bez práce soudí, že pracák fakt nemá cenu, tím lépe pro pracák, pro statistiku nezaměstnanosti a pro Nečasovu vládu.

Lidé mizející ze statistik mizí zároveň z jejíh zorného pole - jsou totiž „vyřešení“, asi jako kdyby vláda řešila ve školní úloze rovnici krácením zlomků. Lidé, které vyhazov z práce zlomil a kteří teď jsou na život krátcí, ale nikam nemizí. Naopak, je jich čím dál víc.

Po udělení ratingu A1 pro Českou republiku od agentury Moody's je statistika nezaměstnanosti dalším úspěchem vlády, nad kterým lze jen pokrčit rameny. Lidé, které pracáky vyřadily z evidence, se těch krásných čísel nenají.