Ostrorep a technokrati
Jiří GuthI mezi intelektuály se ještě někdy najdou primitivní machové. Jako by zapomněli vymřít. Nechme jim jejich pozitivismus a hrubiánství, ale uvědomme si, že matematika je v tom nevinně. Přemýšlíme — i o té matematice — v příbězích.
Líbí se mi ostrorepi. Ba co víc, je to něco jako fascinace. Jaksi platonická ovšem, protože jsem ještě živého ostrorepa neviděl. V tůních v Polabí i jinde žijí aspoň listonozi a žábronožky (to nejsou samičky od listonohů, aby bylo jasno). Už od dětství mě fascinuje i jinan čili ginkgo. S latimérií to je podobné, jen trochu slabší.
Může mi potom vůbec něco (někdo), co (kdo?) takzvaně zapomněl(-o) vyhynout, vadit? Bohužel, může. Omezenci a primitivové, kteří dokonce i po všech těch letech emancipačních snah a bojů dokáží chápat a uvádět ženskost jako jakousi nedostatečnost. Podle mě jako by zapomněli vyhynout. Omezenci, kteří si stvořili fantóm tzv. ženské logiky, proti kterému statečně bojují s matematikou na korouhvi.
×
Diskuse
JH
jsem četl asi dvě stránky zpět, a když pominu očividné trolly jako "Radek Sarkozy" nebo "Harry" tak mi diskuse připadla celkem normální, v podobném tónu se i tady na DR vede celá řada debat. Jde zkrátka, abych použil svou oblíbenou nicneříkající frázi, o "téma rozdělující společnost", takže je to vyostřenější, než kdyby se diskutovalo o počasí. Dále upozorňuji, že vámi uvedené odkazy jsou zřejmě dynamické (tj. nebudou odkazovat stále na tytéž příspěvky v diskusi, pokud bude diskuse pokračovat), takže pokud jste chtěl uvést ilustrativní příklad, asi by bylo lepší napsat kdo a kdy - možná jsem nezalistoval dost dozadu.
Pana Vopěnku jistě necitujete tak docela namátkou, když stejný citát zazněl ve vámi odkazované diskusi. Vůbec, pro druhého člověka s názory podobnými panu Vopěnkovi byste asi musel ujít světa kraj :) Často je citován těmi, kterým se nelíbí exaktnost a abstrakce matematiky. Je to paradoxní, neboť, pokud si dobře vybavuji, jeho původní práce v teorii množin a logice byly brutálně abstraktní a formální věci.
Pana Vopěnku jistě necitujete tak docela namátkou, když stejný citát zazněl ve vámi odkazované diskusi. Vůbec, pro druhého člověka s názory podobnými panu Vopěnkovi byste asi musel ujít světa kraj :) Často je citován těmi, kterým se nelíbí exaktnost a abstrakce matematiky. Je to paradoxní, neboť, pokud si dobře vybavuji, jeho původní práce v teorii množin a logice byly brutálně abstraktní a formální věci.
Díky za zajímavý článek a námět k zamyšlení. Určitě je důležité hledat cesty a způsoby, jak hledat lepší porozumění mezi různými skupinami lidí i jednotlivci.
Já osobně cítím většinou poměrně silnou nelibost, když někdo mluví o "ženské logice" a poukazuje tak na rozdíly v myšlení mužů a žen. Jako by nebylo dost rozdílů mezi třeba "materialisty" a "idealisty" a ještě do toho tahat další faktory, které by měl jeden brát v potaz.
Vzhledem k tomu, že jsem si během studia i praxe oblíbil, že některé nástroje vznikly právě k tomu, aby je šlo aplikovat zcela bez ohledu na pohlaví (věk, rasu, náboženství) jsem vždycky rád, když vidím, že se to třeba někdy i daří.
(Pravda, občas to vyžaduje určitou zručnost, ale myslím, že logaritmická pravítka, kalkulačky a koneckonců i ty počítače nám nabízejí celkem slušnou asistenci).
A já osobně zatím nemám důvod zavrhovat nástroj, který funguje. A protože i mě v hlavě tepe Turingův stroj, přijde mi očividně a nepochybně krásné, jak ten stejný aparát umožňuje hledat porozumění mezi lidmi, kteří hovoří jinými přirozenými jazyky (např. čeština a japonština).
A při vší úctě k případným genderovým rozdílům si myslím , že ty jazykově-kulturní zvyklosti poznamenávají naše vnímání světa taky velmi důkladně.
Používání těch formálních postupůl lze určitě zpochybit (což dostatečně srozumitelně demnostruje třeba film "Důkaz" s A. Hopkinsem). A samozřejmě i ty formální postupy se různě vyvíjejí, mění a hynou... a některé se pak zase zázračně vynoří z bažin zapomnění, protože vzniknou vhodné podmínky pro jejich další vývoj (kupř. já jsem intuicionista :-)
Každopádně si ale myslím, že v případě jakýchkoli pochybností o správnosti výsledků je dobré držet se úsloví dvakrát měř, jednou řež a obrátit pozornost k primárním datům.
V rozdílných způsobej jejich sběru a zpracování (Vzhledem k tomu, že se tu řeší gender, vybral jsem tenhhle příklad. : (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0042698912002313 - ale myslím, že by stejně dobře šlo jít třeba po těch kulturních rozdílech v tom, co si kdo představí pod pojmy jako "azurová", "hrdina" či "nasycený".) totiž vidím hlavní příčinu toho, že myšlení (či výpočty) různých lidí o stejných věcech dávají různé výsledky.
Já osobně cítím většinou poměrně silnou nelibost, když někdo mluví o "ženské logice" a poukazuje tak na rozdíly v myšlení mužů a žen. Jako by nebylo dost rozdílů mezi třeba "materialisty" a "idealisty" a ještě do toho tahat další faktory, které by měl jeden brát v potaz.
Vzhledem k tomu, že jsem si během studia i praxe oblíbil, že některé nástroje vznikly právě k tomu, aby je šlo aplikovat zcela bez ohledu na pohlaví (věk, rasu, náboženství) jsem vždycky rád, když vidím, že se to třeba někdy i daří.
(Pravda, občas to vyžaduje určitou zručnost, ale myslím, že logaritmická pravítka, kalkulačky a koneckonců i ty počítače nám nabízejí celkem slušnou asistenci).
A já osobně zatím nemám důvod zavrhovat nástroj, který funguje. A protože i mě v hlavě tepe Turingův stroj, přijde mi očividně a nepochybně krásné, jak ten stejný aparát umožňuje hledat porozumění mezi lidmi, kteří hovoří jinými přirozenými jazyky (např. čeština a japonština).
A při vší úctě k případným genderovým rozdílům si myslím , že ty jazykově-kulturní zvyklosti poznamenávají naše vnímání světa taky velmi důkladně.
Používání těch formálních postupůl lze určitě zpochybit (což dostatečně srozumitelně demnostruje třeba film "Důkaz" s A. Hopkinsem). A samozřejmě i ty formální postupy se různě vyvíjejí, mění a hynou... a některé se pak zase zázračně vynoří z bažin zapomnění, protože vzniknou vhodné podmínky pro jejich další vývoj (kupř. já jsem intuicionista :-)
Každopádně si ale myslím, že v případě jakýchkoli pochybností o správnosti výsledků je dobré držet se úsloví dvakrát měř, jednou řež a obrátit pozornost k primárním datům.
V rozdílných způsobej jejich sběru a zpracování (Vzhledem k tomu, že se tu řeší gender, vybral jsem tenhhle příklad. : (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0042698912002313 - ale myslím, že by stejně dobře šlo jít třeba po těch kulturních rozdílech v tom, co si kdo představí pod pojmy jako "azurová", "hrdina" či "nasycený".) totiž vidím hlavní příčinu toho, že myšlení (či výpočty) různých lidí o stejných věcech dávají různé výsledky.
je výjimečný tím, že se umí vyjadřovat jak pomocí formální matematiky, tak i pomocí příběhů, které formalismus činí pochopitelný širší veřejnosti. Dodnes to nemá lehké: matematici říkají, že je filosof, filosofové zase, že je matematik. Na jaře měl v Brně na Masarykově univerzitě hlavní přednášku na Gődelově dnu 2012 a doslova uchvátil posluchače příběhem teorie množin a vývojem názorů na povahu nekonečna v matematice. tak pěkně o tom dovede možná povídat proto, že k objevům, k nimž došlo v 2. polovině 20. století sám něco nezanedbatelného přidal. Petr Vopěnka je zkrátka "pan Matematika". Úžasné i pro nematematika jsou jeho Rozpravy s geometrií, které souborně a doplněné vyšly pod názvem Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Podobně jako u jeho Meditací o základech vědy obtíž s jejich četbou spočívá v tom, že člověk vtažený do příběhu narazí tu a tam na pasáže proložené matematickými vzorci. Domnívám se, že Vopěnkův originální český přínos filosofii matematiky a vědy čeká teprv na své náležité ocenění v budoucnosti.