Na ČT24 v rámci pořadu Otázky Václava Moravce opět probíhají veřejné diskuse s lídryněmi a lídry nejsilnějších politických stran, které usilují vstoupit do krajského zastupitelstva. Ve čtvrtek 20. září takto proběhla televizní diskuse v Českých Budějovicích se šesti muži. O týden později je na řadě Ústí nad Labem opět se šesti osobami podle zjištěného průzkumu preferencí, v pořadí — KSČM, ČSSD, ODS, Severočeši.cz, TOP9 a DSSS.

Na jihu Čech se televizní debata o krajských tématech, až na drobné výjimky, moc nevedla. Je to asi součást politické taktiky, neboť když takový regionální kandidát na potentáta slovně prokáže, jak by dokázal úspěšně vyřešit nějaký celostátní problém, pokud by to po něm někdo chtěl a měl k tomu nějaké nástroje, pak by pro něj bylo zřejmě hračkou vyřešit nějaký ten místní problém.

A tak nám bylo s vážnou tváří sděleno, co a jak se má s výstavbou dvou jaderných bloků v JE Temelín a dálnice D3 do Českých Budějovic. Došlo ale i na zákon o Národním parku Šumava, který může krajské zastupitelstvo jako jediné téma legislativně vlastním návrhem zákona teoreticky ovlivnit. Nicméně na plány a řešení jiných krajských problémů už ale při diskusi jaksi nezbylo.

Dva jaderné bloky

Na trpěné výstavbě dvou jaderných bloků v JE Temelín se sice všichni kandidáti jaksi shodli, ne už tak na tom, za jakou cenu. Přitom stále není vyřešena otázka bezpečnosti, co s vyhořelým jaderným palivem, zda skutečně jde o ekonomicky účelnou stavbu a především, zda ji umíme logisticky a organizačně zvládnout.

Odpovědi na tyto otázky tak nezazněly, ačkoliv se stavba netýká jen občanů kraje, ale celého státu. Bylo by proto logické, aby se o ní vyhlásilo třeba celostátní referendum. A to zvláště tvrdí-li se neustále, že česká společnost si svou budoucnost bez jádra nedokáže představit ani ve snu.

Lídři se proto předháněli v nápadech, co kraj za tuto oběť od státu vylobbuje. Nejčastěji to byla rychlá výstavba dálnice D3. To je u nás logické, funkčního politika nic lepšího než spousta betonu za miliardy korun ani napadnout nemůže. Ona totiž nějaká ta finanční sumička z veřejného rozpočtu stranou pro svou stranu je vždy potřebná. A tady jde o 200 až 300 miliard korun, což se už nemusí v nejbližších padesáti letech opakovat.

Dálnice D3

Úvod do druhého tématu o dopravních stavbách se moderátorovi velmi zdařil, neboť ironicky upozornil, že se v kraji honí několik zajíců najednou, tzn. za miliardy korun se má stavět dálnice D3 a současně pro několik vodymilných osob zlepšovat plavební podmínky pro rekreační plavbu na Vltavě a za stovky milionů korun budovat krajské letiště. A výsledky nikde!

Ačkoliv se všichni domnívali, že dálnice D3 je státní prioritou, ve skutečnosti by bylo lepší dostavět silnici R4 a rychle zmodernizovat železniční koridor. Místo dálnice D3 by totiž stačilo několik obchvatů a místy na silnici I/3 dostavět třetí pruh. Dálnici D3 ve variantě přes rekreačně a krajinářsky cenné Posázaví lze totiž očekávat nejdříve za deset let, spíše později. A když už dálnici, tak v šetrnější variantě podél stávající silnice I/3.

Nicméně překvapil hejtman Zimola (ČSSD), který upozornil, že pro kraj jsou stavby na Vltavě nesmysl. Škoda, že za ty čtyři roky, co kraji vládnul, nic zásadního na podporu svého názoru neudělal. A tak Ředitelství vodních cest ČR vesele utrácí miliardy korun jen pro potěšení stavební a politicko-stranické lobby, čemuž bohužel vláda a ani Ministerstvo dopravy nějak neumí zabránit. Zřejmě až sem sahá vliv jihočeské ODS.

A co se týče výstavby letiště, tak to je skutečně v rukou kraje. Ten buď bude dále utrácet stamiliony korun za velmi rizikovou stavbu, nebo naopak tyto peníze ušetří na něco realističtějšího. Blíže ke skutečnému řešení byl tak Bezecný (TOP a Starostové), který další financování stavby podmiňuje sehnáním strategického partnera. Zbytek diskutujících s tvrzením, že „když už jsme to rozestavěli, tak to dostavíme“, se jistě těší na další milióny z kapes daňových poplatníků, které se v tomto megalomanském projektu zbytečně utopí.

Národní park Šumava

Posledním velkým tématem diskuse, částečně krajské úrovně, se stal návrh zákona o Národním parku Šumava. Ten, ač z dílny ministra Chalupy (ODS), se neočekávaně nelíbí senátorovi Jirsovi (ODS) a dále Zimolovi (ČSSD). Oba tak vedeni společnou a ideologicky nepředpojatou myslí zřejmě předloží vlastní verzi zákona.

Národní park je zdrojem dalších miliónů, tak proč nenapřít síly a nepojistit si, aby byl „veřejný zájem“ na tok peněz ochráněn, nikoliv aby byl ochráněn veřejný zájem národní ochrany přírody a krajiny. Lze snad jen doufat, že se nesplní kuriózní názor Dvořáka (KUD-ČSL), že by se rozloha parku měla razantně zmenšit.

Škoda ovšem demagogické otázky České televize položené voličům kraje „Co se stromy napadených kůrovcem na Šumavě,“ na kterou 68 procent dotázaných odpovědělo „vytěžit a vysadit nové“. Je totiž hrubě zavádějící a sugestivní, neboť správně měla znít třeba takto: „Co se stromy napadených kůrovcem v I. zónách Národního parku Šumava.“ Jde totiž o stromy na území, kde se snažíme mít téměř divočinu, ne poloměstský les a stroj na vydělávání peněz za dřevo na stojato.

A škoda také, že se voliči moc nedověděli, co budou zvolení krajští politici jednotlivých stran dělat se školstvím, zdravotnictvím, kulturou a regionální dopravou, neboť to jsou ta témata, která má kraj hlavně v popisu práce.

Služební zákon

Ve čtvrtek 27. září proběhne diskuse v Ústí nad Labem. Snad se dočkáme živé výměny názorů na skutečně krajská témata, nikoliv toho, že se budou pozvané osoby rozpalovat na notoricky známých problémech, jako je třeba příprava a výstavba dálnice D8 přes CHKO České středohoří.

Na této stavbě Děti Země opakovaně prokázaly, že stát umí dokonale porušovat vlastní zákony, nepokrytě šířit nepravdy a ještě zbytečně utrácet značné veřejné prostředky, z nichž část končí kdoví kde.

Řešením tohoto neblahého stavu je skutečně zajistit, aby veřejná správa byla opravdu odborně kvalitní, otevřená a přátelská veřejnosti, pracovala ve veřejném zájmu, byla nezávislá a rozhodovala podle zákona bez politických, finančních a klientelistických tlaků.

Stačilo by tedy konečně schválit služební zákon, který by veřejnou správu proti nezákonným praktikám ochránil, a současně by zajistil její plnou zodpovědnost za její rozhodování. A to se záhadně nedaří již více než deset let. Proto většina z nás svůj stát vnímá jako vysoce korupční. A to se přece musí radikálně změnit.