Podle čeho si vlastně konzumenti informací utvářejí svůj názor či náhled na věc? Jsou to skutečně fakta, která formují veřejné mínění, anebo převládají ideologie a emoce? Česká média ve svém zpravodajství kupodivu přinášejí méně faktů a ověřených skutečností, než by se dalo očekávat.

Ledabylost jejich zpravodajství plyne nejspíš i z rozbředlosti, kterou sebou nesou nové možnosti komunikace. Na internetových sociálních sítích se ukazuje, že většinu lidí důkladné informace a fakta zajímají mnohem méně než drby.

Výraznou roli také hraje ideologické zaměření konzumentů: informace, které mu odporují, nebere mnoho lidí v úvahu - více je zajímá svět utvořený vlastní ideologií než informace, které přibližují skutečnosti.

Speciální disciplínou v tomto směru je, především na sociálních sítích a internetových diskusích, osočování druhých bez důkazů. Osočováni jsou nejčastěji právě ti lidé, kteří vyznávají jinou ideologii a mají tudíž jiný pohled na život, než ten, kdo se osočování (či rovnou pomluvy) dopouští.

Média jednak tuto atmosféru spoluutvářejí, jednak se tomuto chování („poptávce“) přizpůsobují. Namísto zpravodajství jsme tak často svědky postmoderního informačního guláše, kterému namísto snahy o objektivitu korunují cílené kampaně.

V rozporu s rozumem

Všechna média přinesla informaci, že soud zprostil obžaloby z korupce Martina Knetiga, někdejšího poradce exministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS). Tatáž soudkyně tak učinila již potřetí, dvakrát jí kauzu vrátil odvolací soud s tím, že je třeba doplnit řízení o neprovedené úkony.