Premiér má problém. Respektive vícero problémů. Vlajková loď jeho vlády, boj s korupcí, se již dávno potopila. Druhý raison d'etre jeho vlády, rozpočtová odpovědnost, se zmítá na rozbouřeném moři globální strukturální krize kapitalismu a  triky finančního mága Miroslava K. s nezahrnováním vlivu toho či onoho do rozpočtového schodku přestávají stačit. Po šesti letech pravicových vlád nevidíme žádný nárůst prosperity, bohatství, zlepšenou kondici ekonomiky a větší mezinárodní konkurenceschopnost. Stavební výroba klesá, spotřeba domácností jako hlavní složka hrubého domácího produktu je nejen škrtreformami vlády držená v pásmu stagnace až mírného poklesu a tak bychom mohli pokračovat.

Přitom jde o pouhý růst (a ještě spíše růst růstu) hrubého domácího produktu, a ne o nějaké efemérní záležitosti typu udržitelnosti, substanční rovnosti nebo spravedlivého rozdělování, který mají pravicové strany ve svém štítě. Neboť jen růst růstu zaručuje další akumulaci kapitálu. Petr Nečas je v nezáviděníhodné situaci. Podpora vlády atakuje jednocifernou hranici, klíčový handl — my vám majeteček, my vám požehnání vašich asociálních a pouze-pro-kapitál výhodných reforem — s církvemi ohledně restitucí se mírně zadrhává, z vlastní strany se ozývají skřehotavé hlásky o zradě programu kvůli tzv. solidárnímu příspěvku bohatých, Lessy se vzpouzí, BISka varuje. Všechny lži, které byly lidu předkládány ve volební kampani v roce 2010, měly přeci jen krátké nohy a společnost je pomalu, ale jistě dobíhá.

Co Petr Nečas v takové situaci může dělat? Nastartovat ekonomiku, obnovit růst, který svými reformami spolupomáhal zašlapat, hodit psům kost. Jakpak to ale udělat, ve chvíli, kdy světem obchází strašidlo konce kapitalismu? Kdy se neoliberální recepty ukázaly jako totálně neúčinné, vedoucí pouze k větší nerovnosti a nárůstu nesouměřitelnosti, většímu vykořisťování globálního jihu, tvrdšího boje o vzácné neobnovitelné zdroje? Petr Nečas samozřejmě neví. Ale je to moudrý muž, tak se zeptá. Zeptá se NERVu, tohoto sboru zcela nezávislých na realitě, zato ale velmi závislých na zájmech transnacionálního kapitálu, především pak finančních zprostředkovatelů jako jsou banky, investiční a hedgeové fondy a další parazitické struktury, jinými slovy: ekonomických expertů. Odborníků podobných, jako byli posuzovatelé stability Islandu, což nám pěkně ukázal například film Inside Job. Nedosti na tom, NERVu se premiér ptá pravidelně a obvykle se radami těchto apologetů stávajícího řádu víceméně i řídí.

Nezabírá-li to, je třeba rozšířit záběr a zjistit více. A proto se premiér obrátil přímo na zosobnění kapitálu, na kapitány průmyslu, mocné a bohaté muže z praxe. Nad tím, jak odpověděli, ovšem laik nežasne a ani odborník se nediví.