Kraje umělé a přirozené

Jan Sapák

Krajská samospráva, rozdělení země na vyšší územně správní celky, je tématem, o němž by se měla znovu otevřít principiální politická debata.

David Unger se v článku Manifestace obcí za Moravu bude letos opět silnější nepřímo dotkl i dalšího tématu, které stojí za pozornost. Smysluplnosti krajů.

Teritoria států jsou určována přírodou. Mezemi jsou rozvodnice na hřebenech hor nebo na významném toku v rovině. Ale platí to nejen pro teritoria států, také pro obvody správních jednotek — spolkových zemí, hrabství, krajů, vojvodství či žup atd.

Člověk je prostě nucen reagovat na determinanty přírody a při svém usídlování nemohl jinak než přihlížet k terénním podmínkám. Byla to vždy otázka jak obstát, přežít a později pak také při jaké kvalitě života. Rozhodující přitom odedávna byl přístup k vodě, úrodnost půdy a agrese klimatu, surovinové zdroje, možnosti a nákladnost stavby cest a jejich průchodnost.

Je nabíledni, že v hornatém terénu je váha podmínění daných přírodou na strukturu sídel větší než v rovině. Tak se po staletí utvářela struktura osídlení a osnova cest.

I v moderní době to platí — zůstává relativní sjízdnost cest, efektivita výroby spojená s logistickými podmínkami, nabídka vzdělání, dostupnost zdravotní péče, nároky na otop a údržbu budov.

V České republice je předurčenost osídlení dána výraznou modelací krajiny, jejím odvodňováním a značnými klimatickými rozdíly.

×
Diskuse
July 3, 2012 v 14.51
Jen malá poznámka: Severomoravský kraj v současné době neexistuje. Byl součástí staršího správního členění. Namísto něho existuje kraj Moravskoslezský, který s ním ovšem není totožný.
July 3, 2012 v 18.31
Záměrná zakonzervovanost a alternativy
Podtrhuji vámi zmíněnou "zlou vůli" při vzniku stávající krajské samosprávy. Ony nekorigované aspirace regionálních mocipánů opravdu způsobily nejen vznik malých krajů, ale také feudalistické podmanění jimi podmaněných mikroregionů. Odchod z kraje Vysočina si vynutily (a to velmi usilovně) opravdu jen desítky extrémně nespádových obcí na Jihlavu u Tišnova a Velké Bíteše. Zákon o změně krajských hranic totiž (podle mě také záměrně) nebyl nikdy schválen, přitom malé kraje vznikly z velkých umělých okresů z roku 1960 šité na míru krajům původně dvoj až trojnásobně velkým. Mnohým mikroregionům byl přechod pod jiný kraj (Dačice, Moravská Třebová, ale i Jihlavě bližší Havlíčkův Brod s Chotěboří - ti chtěli pod Pardubický kraj či Pelhřimov s Pacovem - chtěli pod Jihočeský kraj) znemožněn nejen právně, ale i politicky a mediálními manipulacemi oněch regionálních mocipánů.

Vaše východiska z geograficko-demografických principů, jak jste je popsal, s vámi do značné míry sdílím. Přirozenost ale podle mě nemůže vycházet jen z center - zde jste legitimizoval Olomouc, Hradec, nebo Budějovice jako centrum - sídlo kraje. Na krajském centralismu podle mě nejde samosprávné celky úplně stavět.

Existovala v 90. letech alternativa k malým krajům - velkých 9 krajů, tzn. kraje z roku 1960 a kraj Středomoravský. Návrh je to legitimní, ale vždy musí být hlavní centrum vyváženo alternativními centry, tedy Olomouc Zlínem, jako sídlem dalších krajských institucí. Jinak jsme v situaci, kdy Pardubice a Hradec, dvě blízká významná centra tvořící v podstatě jednu aglomeraci, jsou sídly různých krajů. Přitom třeba v německé zemi Severním Porýní-Westfálsku nepotřebují např. Düsseldorf a Kolín vlastní oddělené celky.

Nejsou nejpřirozenější (a je to i otázka výhodnosti) celky zemské, kdy 1. Čechy jsou přirozeným celkem spádovým na Prahu s dalšími alternativními centry (Plzeň, Hradec, Budějovice), dále 2. Morava s více přirozenými centry - Brno, Olomouc, Zlín a případně alternativně 3. slezsko-moravské Poodří s centrem v Ostravě a dalším možným sídlem Opavou?

Zásadní otázka je, jak odblokovat politické udržování těchto umělých a pro společnost nevýhodných (finančně i kulturně) malých krajů. Otázka samosprávy je ve vyspělé demokracii vždy svázána s otázkou státoobčanské identity i otázkou ekonomického a ekologického rozvoje společnosti.