Není snad týdne, aby se o korupčních skandálech, podezřeních a současně i o předsevzetích o rozhodném boji s ní nemluvilo v českých mainstreamových médiích. Političtí konkurenti se s oblibou vzájemně obviňují z korupčního jednání. A občanská veřejnost si stále více uvědomuje, že nejde jenom o pouhý drobný kaz na světlé fasádě české otevřené demokratické společnosti a českého právního státu, ale o cosi podstatnějšího. Stát stejně jako územní samosprávy hospodaří se schodkem, ačkoliv prostřednictvím korupce unikají stamiliony a miliardy z veřejných rozpočtů, se kterými se zachází tak, jako by byly bezedné. Zkusme se proto zamyslet nad tím, co se ve společnosti děje a jakou roli hraje korupce v soudobé české realitě?

Tento text je pokusem o typologii vzniku korupce a jejích jednotlivých případů v reálném životě české společnosti. Jeho autoři chtějí především upozornit na její závažnost a naléhavou potřebu ji řešit. Korupce je totiž tím, co spolehlivě rozkládá demokratické základy naší společnosti a především je schopna zcela zvrátit i výsledky demokratických mechanismů.

Proto naléhavě pozoruje na nutnost ji řešit. Korupce již není nějaký okrajový problém — dotýká se dnes již života každého z nás — ať si to uvědomujeme či nikoli. Řešme ji dokud je čas — jinak nás pohltí a nevyhnutelně povede k velkým sociálním problémům…

Prvá úroveň korupce - drobný individuální případ

Korupce je určitě v nejjednodušším vydání např. podplacení úředního činitele, aby pro nás něco zařídil, opatřil nebo aby v našem zájmu nekonal. Jsou tu tedy dva - jeden je třeba řidič, který spáchal dopravní přestupek, tím druhým je třeba dopravní policista, který to má řešit. Pokud řidič nabídne policistovi třeba tisícovku a ten ji přijme, pustí řidiče bez pokuty (nevydá bloky) a bez sepsání záznamu, máme tu dokonaný případ klasické korupce, tedy podplácení úřední osoby.

Jde o nežádoucí a společensky vysoce škodlivý jev. Všem řidičům nebo i jiným přestupcům by se mělo měřit stejně a když udělají přestupek, měli by být také obdobně postiženi. Korupce tento princip zpochybňuje.

Situace, kdy řidič korumpuje policistu a ten si peníze nechá a upustí od řešení přestupku, je sice společensky škodlivý, ale pro tento typ individuální korupce platí známé banální konstatování, že v různé četnosti se takové případy vždy vyskytovaly, vyskytují a budou vyskytovat. A potom je správné i konstatování, že příslušné společenské struktury s tím i počítají a k tomu jsou zřizovány a běžně fungují kontrolní a represivní mechanismy, jež mají zajistit minimalizaci takových jevů. Běžně by měly stačit efektivně fungující kontrolní mechanismy, tedy kontrola nadřízených, práce inspekčních orgánů, prošetřování došlých oznámení nebo podnětů a dnes mohou pomoci i velmi rozšířené kamerové systémy, jež mohou zachytit jak samotný přestupek, tak i to, co se na ulici potom odehrálo.

Druhá vrstva - organizovaná skupina čili lokální, místní mafie

Vedle této klasické, individuální, "tradiční" formy korupce existuje ještě její pokročilejší, sofistikovanější forma - skupinová korupce. Jde o případy, kdy se sice úplatky inkasují mezi čtyřma očima, ale takto získané prostředky podléhají jistému kolektivnímu přerozdělování. Tak je možné vytvořit „systém“ složený z více korumpovaných úředních osob, kde může každá zvlášť fungovat jako výběrčí. Výsledkem pak je, že úřad organizovaně vychází jakoby náhodou vstříc "dárcům" a v jeho struktuře existuje dobře zakonspirovaná paralelní struktura těch, kdo se na celém tom "obchodu" podílejí a mají z něho tak či onak nějaké výhody.

Je příznačné, že taková organizovaná skupina se pak vyznačuje dělbou práce, zodpovědnosti a kontroly, vlastními neformálními, ale také vynucovanými pravidly, mezi něž už patří i klasická omerta, tedy závazek mlčení. Pokud je někdo přistižen při převzetí podezřelých peněz, čeká se od něj, že se nechá disciplinovaně vyšetřovat a třeba i potrestat.

Toho lze dosáhnout tak, že spříznění kolegové mu včas naznačí, že za jeho mlčení na něj nezapomenou, jakmile se veřejná pozornost odvrátí od odhalení. Pak se vyvine potřebná snaha o zametení případu pod koberec. Obvyklé je tvrzení, že peníze byly půjčkou, nebo to byl nějaký omyl atd. atd. Výmluv je spousta. A vše pak postupně skončí ve ztracenu. Pokusy odhalovat skupinové pozadí jsou zpravidla organizovaně a koordinovaně znevěrohodňovány, umlčovány atd.

Jako poslední stadium zastrašení se pak využije obvinění z pomluvy. Proto tolik oznamovatelů korupce končí jako zpochybňovaná individua, jako vysmívaní, potrestaní viníci — viz případ Michálek nebo případ Kořistka. Nakonec dojde k elegantnímu prohození rolí — obviněným a trestaným se stane oznamovatel korupce!

Třetí úroveň - mafie na politicko-ekonomicko-kriminální úrovni

V nejrozvinutější podobě se pak taková neformální skupina mění na organizovanou skupinu, jež má všechny podstatné rysy mafiánských struktur. Takové organizované skupiny se pak orientují například na utrácení prostředků z veřejných rozpočtů obcí, měst, krajů či státu nebo jiných veřejných zdrojů nerozpočtových.

Je známo, že politika bez peněz není příliš nadějná. Naopak: strana, jež má dost peněz, si může koupit nejen veřejnou informovanost a reklamu, může si koupit i specialisty na profesionální psychologické zpracování voličů. Má tedy šanci se obratně prosmýknout k moci pomocí líbivých lží, nepravdivých obvinění protivníků, zamlčování podstatného, živením nejrůznějších iluzí. Ale k tomu je zapotřebí hromada peněz.

Získal peníze nebývá tak složité, podaří-li se domluvit s příjemci veřejných peněz v rámci veřejných zakázek. Není problém dohodnout s nimi pravidla výběrových řízení a zajistit, aby vyhrál ten pravý - a vše může vypadat naprosto věrohodně.

Pak následuje další krok - ten pravý uchazeč o veřejnou zakázku se musí domluvit se svými smluvními protějšky, zpravidla s představiteli reálně vládnoucí politické skupiny ve vedení obce, města, kraje či ministerstva, že se zakázka nadhodnotí. Jde přece o veřejné prostředky…

Je přece známo, že rozpočty stavebních prací je možno sestavovat velmi účelově, řada vstupů - rozpočtových položek není exaktně určená ani určitelná a je věcí zkušenosti, kvalifikovaného nebo nekvalifikovaného odhadu, jak se nastaví.

Vedle toho jsou dodávky, jejichž cena se dá určit pouze odhadem. Typicky jde o reklamní a poradenské činnosti, PR-aktivity. To je téměř neměřitelné a proto se ceny dodávek dají nafukovat téměř bez omezení. Je typické, že mafie neoperuje s vlastními penězi, ale s penězi veřejnými, jež má řádně spravovat v obecném zájmu. Když se tomu věnuje dostatečná péče a nasadí se zkušení manipulátoři, tak se prakticky nedá nic dokázat, vše proběhne bezpečně, ba i transparentně. A cena zakázky se pak dělí na reálnou cenu dodávky, kterou je dohodnuto, že si dodavatel ponechá - a na "vatu" navíc.

Tyto peníze jsou pak oficiálně fakturovány a rozpuštěny k nerozeznání od reálné hodnoty prací, služeb, dodávek. Tímto způsobem vznikají v rámci té "vaty" volné černé peníze a ty už může mafie porcovat podle svých vlastních pravidel a priorit. Část takových peněz skončí v kapsách účastníků těchto transakcí — ovšem nemalá část jde zpravidla do černých fondů politických partají nebo jejich dílčích mocenských klik, jež reálně ovládají zdroje veřejných peněz a jejich utrácení. Někde se přitom dokáží realizátoři takových akcí rozdělit i s opozičními uskupeními.

Je to rozhodnutí, které myslí na zadní kolečka — až dojde k vystřídání rolí a dnešní opozice bude vládnout, vzniká jistota, že se nebudou pouštět do zkoumání toho, co prováděla dosud vládnoucí mocenská skupina. Nakonec se totiž ukazuje, že na mnoha regionech napříč politickými stranami existuje jediná mafie s účelnou dělbou a střídáním politických rolí.

Dílčí mafie mají své výhonky, své kontakty, své kmotry, umožňující pružné neformální propojení v horizontále i vertikále, ale také vzájemnou konkurenci a boj o vliv a zdroje. Je pravděpodobné, že právě v důsledku takových bojů vycházejí pak na veřejnost jednotlivá skandální odhalení. Přece jen platí, že dokonalost není z tohoto světa a proto totální dohoda a souhra jednotlivých mafií je nepravděpodobná. Vždy budou vznikat tu a tam rozepře a spory o tučná sousta. A ten ošizený začne protestovat, někdy veřejně - a začne i mluvit.

Tak se lze dostat k pochopení, jak funguje vyšší forma korupce a je lhostejné, zda ji zrovna sledujeme na centrální úrovni, na úrovni kraje, velkého města, nebo "malého okresu" nebo městského obvodu či městské části části velkoměsta. Všude u nich je klíčová schopnost se mezi sebou v případě potřeby pružně propojit a domluvit.

Tajemství stability politického establishmentu: mafiánské zisky musejí být trvale udržitelné!

Je nesporné, že základním požadavkem takové politiky musí být dosáhnout toho, aby takový kšeft byl trvale udržitelný, tedy zajistit, aby se takové případy soustavně opakovaly, a to spolehlivě a bezpečně. Není proto problém, aby se konkurující si dodavatelé veřejných zakázek domluvili, kdy kdo z nich dostane zakázku a ostatní budou dělat ve výběrovém řízení předem domluvené křoví.

Přirozeně, že se to časem zase prostřídá, nikdo nepřijde zkrátka a každý získá jistotu, že něco získá. Složitější bývá udržet v úředních a politických strukturách ty správné lidi - členy mafie na těch správných postech. Tady je nutno vyvinout nejen veškeré zákulisní hry, zavázat si toho či onoho činitele, aby "nezlobil". Je nutno postarat se o fungování a personální obsazení politických postů. A k tomu je zapotřebí, pokud se má nynější stav udržet do budoucna a reprodukovat ve stejné kvalitě, aby se zajistilo financování pro pokračování politické reprezentace, jež mafii její hry umožňuje a zčásti se jich přímo účastní, dokonce je někdy i řídí.

Tedy z legální sféry vyvedené černé peníze musejí toto vše zajistit. Není to tedy tak, že by se ty peníze jenom primitivně a jednoduše nacpaly do mafiánských kapes. Takový postup něco stojí. K tomu vedle standardně fungujících podnikatelských subjektů musí existovat podnikatelsko-kriminální subjekty přisáté na zdroje veřejných prostředků naznačeným způsobem. To se děje počínaje většími obcemi a městy, přes kraje až po jednotlivá ministerstva, zvláště ta, jež rozdělují velké veřejné peníze. Vtip je v tom, že tyto mafie jsou nejen přisáty ke zdrojům peněz, ale nevyhnutelně i k reálnému výkonu veřejné moci a správy na příslušných úrovních. Na rozdíl od standardně fungujících podnikatelských subjektů. Mají tedy daleko blíž k určování a ovlivnění výkonu veřejné moci a správy nad společností, nežli kdokoli jiný.

Samozřejmě, společenská realita je velice pestrá a příčiny všeho nespočívají výhradně na problému korupce, jakkoli je stěžejní a prorostlý skrz celého společenského pořádku.

Za velmi zásadní problém, který také ilustruje právě neprostupnost politického systému všech velkých a zavedených politických stran a nakonec i celé české politiky, je skutečnost, že mnoho politiků funguje ve vrcholné politice desítky let. Dokonce jsou mezi nimi i mnozí, kteří poznali život pouze přes okna „parlamentního skleníku“. Oni bývají těmi, kdo zajišťuje stabilitu tohoto systému korupce - či "mocenského přerozdělení", chcete-li...

Je zde dnes velmi mnoho politiků, kteří jsou již dvacet let u moci nebo alespoň v politice, a kteří počítají zjevně, že tam dalších dvacet let zůstanou. Nečas a Sobotka, Zaorálek a Vidím, Benda nebo další… to jen namátkou. Platí to pro levici i pravici, možná víc pro levici a platí to na úrovni parlamentu i samospráv. Je také typické, že mnozí představitelé politické pravice bojují proti vysokým daním a sociálnímu státu — přitom oni celý svůj život žijí z poslaneckých platů nebo z platu státního úředníka — příklad za všechny: Kalousek - od roku 1990 zaměstnanec státu — tedy placený daňovými poplatníky…

Kromě toho je českou zvláštností, že do politiky nastupují příliš mladí lidé — poslanci hned po škole, bez životních zkušeností ... . A velmi mladí ministři bez praxe. Tedy je zde poměrně slabý "koloběh“ politických elit, vertikální mobilita a obměna vykonavatelů veřejné moci. Samozřejmě že to jen posiluje tendence ke vzniku stabilizované panující oligarchie.

Reforma veřejné správy a její důsledky

K vytvoření takového systému velmi přispěla i nepodařená "reforma veřejné správy", jež fakticky podřídila výkon státní správy voleným reprezentacím obcí, měst a krajů. Tím se jen dále zvýšila moc oněch rodících se mafií. Jejich politická složka už měla nejen moc rozdělovat v rámci samostatné působnosti veřejné peníze, ale získala rozhodující vliv i úředníky vykonávající přenesenou působnost, tedy státní správu. Mafie na příslušných úrovních tak ovládly i sféru územního rozvoje, mohou zákulisně ovlivňovat, kde bude stát chemička, slévárna, hypermarket, dálniční křižovatka nebo rezidenční výstavba, kudy povedou liniové stavby včetně silnic a dálnic.

Krajské mafie a mafie ve velkých městech mají opravdu dostatek moci, aby zvrátily v případě potřeby i rozhodnutí přijatá centrálně, třeba ve vládě. Vzniklo tak další, velké a hojně využívané korupční prostředí. Rozumný a světa znalý investor či developer si proto vždy nejdřív zjistí, kdo je reálně u politické moci, zajde za ním a dohodne se s ním. Pochopitelně, že to něco stojí, ale politické vedení kraje či obce pak pouze neformálně „doporučí“ podřízeným úředníkům, aby daný obchodní případ zprůchodnili. A ti mají dvě možnosti: udělat to nebo se nechat vyhodit z práce.

Pochopitelně, že tuhle celkem jasnou hru někdy kazí veřejnost, jež se snaží v úředních rozhodovacích procesech klást odpor a občas protestuje proti politické zvůli. A tak investor či developer získá od úslužných úředníků - držených pod krkem jejich zaměstnavateli - potřebná razítka ke smluvené hře. Pokud ovšem do hry nevstoupí nějaké občanské sdružení, které se začne odvolávat, stěžovat si, publikovat skandální detaily, podávat správní žaloby. Podepisují se petice rozhořčených občanů.

Je jasné, že takový vývoj může narušit předem smluvenou hru mafiánů. Proto se objevují návrhy, jak postupně odbourat všechny právní možnosti účasti veřejnosti v těchto úředních rozhodováních. Proto je snaha novelizovat „nevyhovující“ zákony, které účast reprezentantů veřejnosti umožňují. Je nutno také zajistit, aby se žádné demokratizující prvky do předpisů nedostaly. Proto je takový odpor k uzákonění obecného referenda. Proto dosud nemáme to, co je v jiných srovnatelných zemích běžné: lidovou zákonodárnou iniciativu a lidové hlasování použitelné jako protiváhu oligarchiím, jež svou legitimitu odvozují z procedur zastupitelské demokracie.

To je důvod, proč jsou nejrůznější kontrolní a inspekční orgány v čele s NKÚ reálně omezovány ve své činnosti, zbavovány účinných kompetencí a zejména své nezávislosti.

Je evidentní, že je základní snahou omezit "otevřenou demokratickou společnost" a také ústavně zakotvený právní stát. Obojí tu sice existuje, ale pouze formálně. Reálné rozhodovací procesy se uskutečňují jinde, skryty zraku veřejnosti za kulisami vyprázdněných, formálně sice demokratických rituálů, prováděných formálně v souladu se zákony a ústavou.

Čtvrtá rovina problému - kvalitativně nejvyšší a završující

Dosavadní tři úrovně korupce pracují se stávajícím společenským pořádkem tak, jak se za dvě poslední desetiletí vyvinul. Tou čtvrtou a završující rovinou je stav, kdy jsou mafie již tak mocné a dokonalé a mají tolik reálného vlivu, že jsou schopny si koupit změnu pravidel politické hry i změny ekonomických pravidel. Mafie se stávají důležitým konstitutivním prvkem dalšího vývoje celého společenského establishmentu. To zásadní, k čemu dochází, je kupování (především pochopitelně parlamentních) politických stran či jednotlivých mocenských klanů uvnitř těchto stran až k reálnému vlastnictví politických stran a ovlivňování a řízení jejích politických aktivit. Dokonce lze zaznamenat i vznik stran jako přímo komerčně-politických projektů za účelem vstupu příslušných ekonomicko-kriminálních skupin do politiky.

Proč k tomu dochází? Parlamentní strany, jejich politické garnitury se bezprostředně účastní na formulaci a schvalování zákonů a jiných právních předpisů, stejně jako usnesení vlády, rozhodnutí na krajské a obecní úrovni (obecně závazné vyhlášky a nařízení). Pokud je vývoj dovršen, pak jsou naprosto "legálně a formálně demokraticky" nastavována právě taková pravidla hry, jež s náležitým politickým posvěcením a právní závazností umožňují beztrestně, ba se vší hranou noblesou a úctyhodností provozovat právě takové činnosti, na kterých mafiím záleží, ze kterých mohou žít a prosperovat.

Jsme přesvědčeni, že v takovém stadiu již jsme - a je otázkou další diskuse, jak dlouho. Úplatky už nemusí nikdo nosit v kufru nebo igelitce. Pouze se na příslušné úrovni dohodne, co je nutno udělat a co za to kdo dostane. A veškerá plnění a protiplnění pak budou mít formálně zcela legální podobu.

Nicméně i nyní mohou vznikat konflikty, vyvolané různými zájmy jednotlivých skupin, které mohou jít i proti sobě nebo se v případě prosazení navzájem vylučovat či oslabovat. I mezi mafiemi existují skryté tenze, ba i konkurence. Veřejných prostředků je vždy v daném časovém úseku jen omezený, konečný objem a rozprodej veřejného majetku má také své objektivní meze. Nicméně nelze zapomínat, že i přes všechny rozdílnosti - každá z oněch politicko-ekonomicko-kriminálních skupin má zájem, aby kšefty se stanovenými pravidly probíhaly dál.

Proto se ve chvíli ohrožení tohoto systému semknou v zájmu jeho obrany, zapomenou na chvíli na své spory a budou společně bojovat za zachování statu quo. Demokracie je již dnes natolik zformalizována, že je svým způsobem již ve své reálné podstatě neúčinná a v podstatě bezmocná proti takovým atakům.

Co tedy dělat?

Je otázkou, zda si to občanská společnost - naprostá většina této společnosti, která není spojena s těmito strukturami, ti, kteří svou prací vytváří hodnoty — chce nechat trvale líbit. Dále je pár tezí, jež v této souvislosti mohou stát za úvahu.

Navrhujeme :

Trvat na odchodu této vlády, která prokazetelně již ztratila důvěru společnost a požadovat nové - mimořádné parlamentní volby

Vyjadřujeme nedůvěru politickým stranám. Především parlamentním. Většina z nich se smiřuje s korupcí a není ochotna ji  razantně řešit. Neparlamentní strany, pokud se do vrcholové politiky dostanou, skončí téměř jistě tak, jak to předvedly Strana zelených či Věci veřejné. Stanou se součástí poslušného vrcholového establishmentu a jeho pevnou součástí — korumpovány spoluúčastí na moci — ačkoli před volbami prohlašovaly pravý opak.

Požadujeme zavedení a rozšíření výrazných prvků přímé demokracie do politických procedur tak, aby bezprostřední hlas lidu byl důsledným korektivem případných selhání zastupitelských procedur výkonu veřejné moci. Musí se tak stát obnovou a rozšířením referend a přímé účasti zainteresované veřejnosti v úředním rozhodování na úrovni místní, regionální (krajské) i celostátní. Institut referenda nesmí být blokován těžko splnitelnými požadavky. Spolu s ním je nutno zavést institut lidové zákonodárné iniciativy s přijatelným počtem hlasů podporovatelů navrhované zákonné předlohy. Rovněž je nezbytné zavést všeobecné pravidlo, že každý má právo být účastníkem úředních rozhodovacích procesů (veřejnoprávního projednání a rozhodování), jejichž výsledky a dopady se jej týkají nebo týkat v budoucnu mohou.

Požadujeme revizi veškerého zákonodárství upravujícího zastupitelské soustavy na všech stupních a politickou soutěž, a to v zájmu transparentnosti, zavedení prvků imperativnosti mandátu lidových zástupců a jejich odvolatelnosti včetně zákonem daných podmínek a také povinnosti skládat ve svém volebním obvodě pravidelně účty ze své práce - tedy ze zastupování spoluobčanů. To považujeme za cestu, jak omezit moc velkého businessu, partajních sekretariátů, mafií a kmotrů.

Požadujeme nejen veřejnou přístupnost informací o všech platech a odměnách z veřejných prostředků, ale také, aby veškeré náhrady, odměny a platy za výkon veřejných funkcí byly odvozovány vždy od průměrné zaměstnanecké mzdy a každé výraznější zvýšení nad její úroveň musí být transparentně projednáno a zdůvodněno. Žádné paušální náhrady - ale vždy náhrady proti účetním dokladům, vše následně a jmenovitě zveřejňováno na webu!

Požadujeme přísné a důsledné oddělení výkon státní správy - tzv. přenesené působnosti - v obcích, městech a krajích od politické samosprávy těchto celků - tzv. samostatné působnosti. Nechť jsou státní úředníci odpovědní vládě, jejich postavení je upraveno služebním zákonem a navazujícími předpisy včetně definitivy a jsou vyvázáni z lokajské podřízenosti místním politicko-mafiánským strukturám. Společnost od nich musí požadovat nestrannost, zákonnost, objektivitu, soustavnou a důslednou obhajobu v zákonech definovaných veřejných a obecných zájmů - to vše při vyloučení místních a lokálních tlaků, bez korupce!

Požadujme v důsledku uvedených návrhů změn revizi Ústavy ČR i Listiny základních práv a svobod. tak, aby odpovídaly novým potřebám a poměrům i novým civilizačním výzvám 21. století.

Korupce ale nezmizí mávnutím kouzelného proutku systémových změn!

Je zcela nereálným romantismem čekat, že systémové změny zajistí jaksi samy od sebe vymizení korupce. I v nových podmínkách bude tendence k její regeneraci na různých úrovních. Pokud budou systémové změny úspěšné a budou dobře fungovat, bude korupce zatlačena do nižších, ideálně do té nejnižší úrovně z oněch čtyř výše probraných. Nicméně bude problémem nadále.

A proto i v budoucnu zásadně požadujeme bojovat všemi prostředky proti korupci a to nejen politicky, ale především ekonomicky Proto žádáme zejména

- zabraňovat legalizaci nelegálních peněz, nedovolit tyto peníze vyprat. Je přece známo, že miliardy ukradené z českých firem jsou ve Švýcarsku, ale ti, co by jim měly „patřit“, se k nim nemohou dostat.

- zdaňovat důsledně dědictví — je to dnes kanál, jak lze vyprat jakékoli peníze. Nevidíme důvod, proč by dědictví v rozsahu do 5 mil Kč nemohlo být zatíženo daní ve výši 1 % bez ohledu na příbuzenský poměr. Při vyšších objemech pak musí být progresivní daň. Při dědictví nad 25 mil Kč — analogicky praxi vyspělých zemí EU - by měla být sazba 25 %.

- výkon akcionářských a vlastnických práv ze strany státu a veřejnoprávních subjektů nesmí být zlatým dolem a sinekurou. Nejvyšší platy v ekonomice mají dnes manažeři firem se státní účastí. Když generální ředitel ČEZ bere ročně 500 mil včetně akcií, snadno rozdá 100 - 150 mil a uplatí kohokoliv — s trochou šikovnosti to provede zcela legálně!

- zavést kontrolní pokladny a hlídat pohyb peněz právě v hazardu, v hospodách atd. Právě těmito formami mafie legalizují často své peníze …. V ČR — na rozdíl od vyspělých zemí EU - nic takového není.

- zefektivnit práci finančních úřadů a majetková přiznání včetně systému daně z majetku či přírůstku majetku. Prostě zavést daň, která je pro bohaté lidi v západní Evropě samozřejmostí. Ti dokonce žádají — opět na rozdíl od jejich českých protějšků — zavést pro ně vyšší daně, potřebuje-li to jejich stát.