Aniž bych se chtěl zastávat jakéhokoli ministra z této vlády rozpočtové „nezodpovědnosti“, odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila tak říkajíc „bez udání důvodů“., nebylo ani korektní, ani šťastné. Proč považuji tento akt pana premiéra za řádně nezdůvodněný?

Obvinění z údajného manažerského nezvládání resortu spravedlnosti v návaznosti na požadavek na navýšení finančních prostředků za důvod nepovažuji. Vždyť v situaci, kdy celá vláda se svou většinou ve Sněmovně podpořila nereálný rozpočet ministerstva spravedlnosti na rok 2012, nemohl nikdo čekat nic jiného než, že peníze na spravedlnosti dojdou a šéf resortu jich bude chtít trochu přisypat.

V situaci, kdy například Vězeňská služba České republiky má schválené finanční prostředky na časový úsek, který se však paradoxně nekryje s kalendářním rokem, protože je podstatně kratší, považuji požadavek na navýšení financí pro ministerstvo spravedlnosti za naprosto logický krok.

Ten se však nesetkal ve vládě s podporou, ale právě naopak. Vláda pravicových stran si našla obětního beránka a zbavila se toho, kdo za to „může“ — ministra — aniž by se zamyslela, že k tak zvanému manažerskému selhání mu každý člen vlády dopomohl již tím, že podpořil nereálný státní rozpočet na letošní rok.

Situace je však taková, jaká je, a čekat od této vlády nějakou sebereflexi by bylo asi příliš. Nicméně, až se příště bude pan premiér snažit něco zdůvodnit, trocha přesvědčivosti by neškodila. Odvolávání ministrů je dle Ústavy plně v jeho pravomoci a nám nezbývá nic jiného, než to respektovat, neměl by však zapomínat na jedno. Ze svých rozhodnutí se zodpovídá občanům této země a měl by jim své kroky náležitě zdůvodnit. Svůj mandát má od lidí.