Systém, v němž žijeme, je dovednější v eliminaci svých protivníků než systém, v němž mnozí z nás žili dříve. Minulá diktatura měla potřebu odpůrce té karikatury socialismu, jíž v únoru 1948 nastolila, eliminovat. Proto je zpočátku popravovala a na dlouhá léta zavírala do vězení. Později represe poněkud zmírnila, ale s odpůrci si neuměla poradit. Když už je fyzicky přestala likvidovat, zachovávali si její křesťanští, liberální nebo socialističtí odpůrci svou identitu a byli připraveni se ujmout iniciativy, až se prohnilý systém sám rozpadne, což se stalo na rozmezí let 1989 a 1990.

Nový systém si protivníky kupuje, a to je daleko efektivnější. Ideové odpůrce zaměstnává. Paradigmatickým příkladem byl radikální kritik kapitalismu, příslušník euromarxistické první frankfurtské školy a otec nové levice Herbert Marcuse, který odešel z Německa do exilu před nastupujícím nacismem a po II. světové válce byl na počátku mccathyovských represí šéfem oddělení Státního departementu (ministerstva zahraničí) pro východní Evropu.

Zdrojem odporu proti vládnoucímu vulgárnímu materialismu a sociálnímu darwinismu by mohla být náboženská uskupení se smyslem pro duchovní dimensi života a s etikou smíření a solidarity. Systému se však většinou daří i církve si koupit. Zrovna teď se chystá kolosální tunel. Podaří-li se prosadit zákon o takřečeném narovnání mezi církvemi a státem v současné podobě, zbaví se stát v penězích či nemovitostech hodnoty mnoha desítek miliard korun a těmito částkami efektivně ucpe pusu církvím a umlčí jejich prorocko-kritický hlas. Udělá z nich ideologické byro režimu pro tu menšinu obyvatel, která musí být držena v poslušnosti systému nadějí na nebeskou odměnu nebo obavou z pekelných trestů v případě hříchu vlastního uvažování a svobodného jednání.

Krize systému je ovšem už tak hluboká, vztek široké veřejnosti tak mohutný, že tradiční metody umlčování opozice selhávají. V některých církvích se probudilo svědomí. Nedávno vydala krotké kritické prohlášení k poměrům synodní rada Českobratrské církve evangelické. V pátek bylo publikováno poněkud kritičtější stanovisko Ústřední rady Církve československé husitské. Proto nastupují represe. Posiluje se kontrola na občany pod záminkou teroristické hrozby. V době, kdy byly formulovány a začaly se prakticky uplatňovat občanské svobody, byli také násilníci napadající pokojné občany, i když se možná nemluvilo o teroru. Svobodě občanů se dávala přednost před domnělým nebo skutečným bezpečím.