Nevolnost a tlaky
Marek ŘezankaJe česká politická kultura v takovém rozkladu, že je prakticky nemožné řídit se určitým druhem idealismu? A jak je to s dodržováním právních norem? Toto je možná klíčová otázka, která by ve stínu Rathovy aféry zapadnout neměla.
Před krajskými volbami se roztrhl pytel s vybranými korupčními a jinými podvodnými kauzami, které mají dokumentovat, že všem je měřeno stejně a že i vetší ryby se nemohou trestných činů dopouštět beztrestně. Bývalý senátor za ODS, Alexandr Novák, byl nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu za přijetí úplatku ve výši 40 milionů korun. V případě pražského zastupitele za ODS, Jana Kalouska, navrhla policie obžalobu za pojistné podvody. A došlo i na hejtmana za ČSSD, Davida Ratha, který byl zatčen údajně přímo při přijímání úplatku.
Jsou toto pro společnost pozitivní zprávy, že policie a soudy v České republice konají, jak mají a jednotlivce, kteří selžou, dokážou usvědčit a odsoudit?
Snažila jsem se poté dobrat významu otázky či konstatování, že je v politice u nás prakticky nemožné řídit se určitým idealismem. Vyvstaly v mé mysli okamžitě pochybnosti o rozhodujícím významu idealismu, zato zřetelně vystoupil rozhodující význam osobní statečnosti a zodpovědnosti účastníka určitých procesů v politice. Tento osobnostní rys lze jinak také nazvat osobní mravnost politika.
Když ale slovo „mravnost“ má ten nepříjemný odér subjektivního pámbíčkářství a láskopravdařství, kdežto „idealismus“ jako určitý filozofický směr – to zní v intelektuální debatě přiměřeně vznešeně a je pravděpodobně přijatelné i pro ty, jimž se svět scvrkává na materiálně hmatatelnou objektivitu.
Pokud nahradím“určitý druh idealismu“ tím, co rozumím osobní mravností politika, kterou realizuje v konkrétních politických postupech včetně dodržování právních norem, pak se stanoviskem Marka Řezanky bez výhrad souhlasím.