Není pochyb o tom, že letošní vítěz anket Ropák a Zelená perla patřil mezi velmi žhavé kandidáty již před vyhlášením výsledků. Konkurence byla ostrá, nicméně ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský na své špatné pověsti pilně pracoval celý rok a prakticky nevynechal jedinou příležitost, aby si svoje šance pojistil. Svědčí o tom mimo jiné skutečnost, že Ropáka dostal za devět různých důvodů a o Zelenou perlu ve finále bojovaly celkem čtyři jeho výroky.

Část obou ocenění ale patří i těm, kteří ho do jeho funkce dosadili a kteří ho přesvědčili, aby ji přijal. Jedná se o současného ministra životního prostředí Tomáše Chalupu (ODS), který Stráského jmenoval velmi krátce poté, co nahradil svého předchůdce a zároveň i laureáta Ropáka i Zelené perly za rok 2010 Pavla Drobila (ODS). Samotný Chalupa nakonec v letošním Ropákovi skončil na pěkném, nicméně neslavném druhém místě - hned za Stráským.

Jedná se ale i o současného prezidenta Václava Klause, který Stráskému údajně čtyřikrát volal, aby funkci „krále Šumavy“ opravdu, ale opravdu vzal. Není přitom tajemstvím, že Klaus je Ropákem za rok 1993 a držitelem Zelené perly za léta 1995, 2005 a 2007. Stráský se tak dostal do opravdu vybrané společnosti.

Už jen jmenování známého nepřítele přírody ředitelem Správy Národního parku a CHKO Šumava jako kdyby dovádělo k dokonalosti populární metodu současné vládní garnitury, revolučně negující známé rčení o zahradnických schopnostech kozla domácího. Pověstný výrok „příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat“ jako kdyby byl Stráského rozhodující kvalifikací.

Současný ředitel parku by sice neobstál ani za předpokladu, že by chráněná krajinná oblast byla skutečně jen takovou větší zahrádkou, kde se pěstuje dříví, jeho hříchy proti ochraně přírody, na kterou by měl ve své funkci dohlížet, ale opravdu volají do zamračeného šumavského nebe.

Stráský především postavil na hlavu samotné zásady ochrany přírody a péče o chráněné území, které nejen nerespektoval, ale které v duchu citovaného výroku systematicky popíral. Kromě diskreditace poslání parku v očích české veřejnosti park zdiskreditoval i v zahraničí tím, že odmítl prestižní Diplom Rady Evropy za vzorně spravované chráněné území, což ale vlastně bylo vzhledem k jeho činnosti v čele parku logické.

S nezákonným kácením a poškozováním vzácných horských ekosystémů souvisí Stráského Zelená perla 2011 „zákon je dodržován tím, že bude neustále porušován, ale jeho porušování bude kryto jím umožněnými výjimkami“, která prakticky shrnuje logiku Stráského působení v čele parku.

Nepřekvapí proto ani skutečnost, že na ekologické aktivisty, kteří proti nezákonnému kácení protestovali, poslal policii, která - nezákonně - s aktivisty nakonec zatočila.

Zakázané postřiky s jedovatými pesticidy, návrhy nových cest a přechodů v jádrovém území parku a paralýza fungování správy parku kvůli vyhazovu řady odborníků jsou už jenom jedovaté třešničky na nepoživatelném dortu.

Loňské dvojnásobné vítězství Pavla Drobila a letošní rovněž dvojnásobné vítězství Jana Stráského naznačuje dva obecné trendy: ropáci už dvacet let úspěšně okupují vrcholnou českou politiku a nejvíce se jim daří v pravicově konzervativním prostředí českého střihu. I když někteří regionální politici ČSSD svým pravicovým soupeřům snaživě dýchají na záda.

Možná proto nezaškodí připomenout, že Ropák ani Zelená perla opravdu, ale opravdu nejsou žádná pozitivní ocenění a že dotyční by ve svém úsilí měli napříště poněkud polevit. Skutečným vítězstvím pro všechny by totiž bylo, kdyby se porota rozhodla Ropáka ani Zelenou perlu kvůli nedostatku vhodných kandidátů raději neudělit.