Ropák 2009: Vladimír Tošovský - ideální ministr nebo fachidiot?

Jiří Tutter

V roce 2009 se Ropákem stal Vladimír Tošovský. Jeho zásluhy připomíná Jiří Tutter, který byl v době jeho působení ve vládě výkonným ředitelem Greenpeace ČR.

V nedávném rozhovoru pro rozhlas vyslovil ex-premiér a toho času stále ještě kandidát na prezidenta Miloš Zeman pevné přesvědčení, že vláda se musí skládat z odborníků. Ihned mi naskočilo jméno bývalého ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského v „úřednické“ vládě Jana Fischera, který se stal Ropákem 2009.

Před vládním angažmá pracoval léta ve společnostech ČEZ, a.s., a ČEPS, a. s. V té druhé mnoho let v pozici generálního ředitele, do které se po ukončení mandátu Fischerovy vlády opět vrátil. Ideální ministr, řekl by zřejmě Miloš Zeman.

Aktualizace energetické koncepce do roku 2030, kterou tento vskutku „ideální“ ministr v roce 2009 předložil, obsahovala návrhy, pro které jeho počin ekologická veřejnost přivítala tiskovou zprávou s trefným titulkem Plnou parou vzad!

Za své dílo, které by se dalo shrnout pod slogan „vše pro vývoz elektřiny“a které by znamenalo masivní negativní dopad na kvalitu životního prostředí, se tak ministr Tošovský stal Ropákem 2009.

Jeho návrh aktualizace Státní energetické koncepce zahrnovala již klasické evergreeny jako je prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku, rozšíření těžby uranu, zahájení těžby uhlí v Beskydech, rozšíření výroby elektřiny z jaderných elektráren, pokračování čistého vývozu elektřiny a redukce emisí oxidu uhličitého do roku 2050 jen o 30 procent. V podstatě to samé za rok 2011 navrhoval dnes už bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek z ODS, který může titul Ropáka rovněž získat.

Tošovského působení v „úřednické“ vládě slouží jako dobrá ukázka toho, že ministr-odborník zdaleka nemusí znamenat pro zemi terno. Stejně pravděpodobný je i přesný opak — že představuje nebezpečí. A to nejenom pro kvalitu životního prostředí, na kterou tento ex-ministr evidentně nehleděl.

Kromě odborné fundovanosti by měl člověk, v jehož rukou leží odpovědnost za velkou část budoucnosti země, vykazovat také schopnost chápat širší souvislosti, sledovat nové technologické trendy a respektovat jejich role v rozvoji společnosti. A být otevřený novým myšlenkám a nová řešení také prosazovat. Prostě přemýšlet „out of the box“, tedy mimo zavedené vzorce.

Energetická koncepce ex-ministra Tošovského ale nevykazovala žádnou z těchto schopností. Omezil se na posilování filozofie obdobných plánů odpovídajících sedmdesátým nebo osmdesátým létům minulého století. Tím ovšem také posiloval monopolní pozice v českém energetickém sektoru, ať již vědomě nebo nevědomě, zištně nebo nezištně. A samozřejmě jejich korupční omotání české politické scény.

Málokdo napomohl k devastaci důvěryhodnosti české politiky tolik, jako management ČEZu, kterému musela znít taková aktualizace energetické koncepce jako rajská hudba.

Vzpomeňme, že to bylo právě za ministrování Vladimíra Tošovského, kdy si tato „polostátní“ firma prosadila přidělení emisních povolenek v hodnotě cca 70 mld. korun zdarma, namísto předpokládaných tržních v aukci. A o tyto peníze byl pak ochuzen státní rozpočet, což je jistě zajímavé zejména z dnešního pohledu.

Dalším a neméně závažným dopadem takového ministrování je ztráta schopnosti držet krok s technologickým rozvojem těch západních zemí, které vsadily na výzkum a aplikaci technologií s menším vlivem na životní prostředí. Pro průmyslovou ekonomiku, jakou stále ještě ta česká je, má tak technologické zaostávání fatální dopad na konkurenceschopnost a vede k celkovému ekonomickému zaostávání.

A praktická ukázka na závěr? Představitelé českého energetického odvětví hovoří o německých energetických inženýrech jako o idealistech, kteří jednou pochopí, že jejich důraz na obnovitelné zdroje energie a úspory je slepou cestou.

Realita je ovšem konfrontuje neúprosně. Již dnes zástupci ČEPsu láteří nad hrozícím black-outem z důvodu ohromného množství proudu z větrných elektráren v severním Německu.

A je to ale právě ex-ministr průmyslu a obchodu a současný generální ředitel ČEPsu Vladimír Tošovský, kdo je zodpovědný za laxní přístup k přípravě na vývoj a zavádění inteligentních sítí, které by byly schopné se s charakterem výroby z decentralizovaných obnovitelných zdrojů vyrovnat.

Zdá se však, že se blýská na časy. Ve výroční zprávě společnosti ČEPs za rok 2010 o 131 stranách je tomuto tématu věnována celá jedna věta!

Takže odpověď na otázku v titulku se tak jeví jednoznačnou. A odpověď Miloši Zemanovi jakbysmet.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák