Zhruba za rok po dosti tezovitých Mýtech o socialistických časech (vybrané kritické recenze a polemiky jsou uvedeny v levém sloupci Souvisejících články) vydala společnost Člověk v tísni sborník Naše normalizace. Byl publikován v rámci projektu Příběhy bezpráví a má tedy slovy vydavatele „přiblížit žákům a studentům českých škol naše moderní dějiny, zejména pak jejich komunistické období“.

Učit o nejnovějších dějinách je obtížné za každého režimu. Chybějí totiž syntetické historiografické práce a dokonce i mnohé prvotní prameny jsou nedostupné, a to jednak z ohledu k žijícím lidem, jednak kvůli administrativně-bezpečnostním překážkám. Kupříkladu archiválie jsou v ČR obecně dostupné badatelům ke studiu až po třiceti letech. Hlavním materiálem pro didaktické využití tedy bývají tzv. otevřené zdroje (hromadné sdělovací prostředky, účelové publikace a podobně) a vzpomínky. Kromě vzpomínek vlastních především ty druhých lidí, a to jednak soustavně sepsané, jednak zaznamenaná vyprávění v rámci metody tzv. orální historie; to vše ale bez kritického zhodnocení.

Jakkoliv je tedy výuka subrecentních dějů obtížná, zajisté není nemožná. Pokud se přesto „řada studentů během výuky v podstatě nesetká s obsáhlejším výkladem let 1948-1989“, jak tvrdí Karel Strachota v úvodu sborníku, jsou na vině v nemalé míře organizační důvody. Textů i filmů na úrovni Naší normalizace je už totiž k dispozici povícero. Nechceme snižovat zásluhy projektu Příběhy bezpráví, který „přináší mladým lidem informace, které by se k nim jinak dostávaly obtížně nebo vůbec ne“ (tamtéž). Jen chceme poněkud relativizovat osvětový až osvětářský étos nové publikace. Ten je podobný jako u Mýtů o socialistických časech, snad jen méně explicitní. Zatímco minule měly být tzv. mýty „uvedeny na pravou míru“, v Naší normalizaci editoři přiznávají subjektivitu i apriorní zaujatost, především ve výběru zhruba tří desítek autorů či respondentů.

Ti byli vybráni tak, aby ilustrovali následující tezi: „´Husákovský socialismus´ byl vůči občanům ČSSR nepřátelský, nepřinesl jim nic dobrého, a to dobré, co se tehdy zrodilo, vzniklo státní moci navzdory.“ V úvodu k Mýtům tomu odpovídalo Strachotovo přiznání, že názor „předlistopadový režim měl i své dobré stránky“ považují autoři za čirou demagogii.