Černobílá historie aneb Teror hnědé omáčky
Jan KubíčekPublikace Mýty o socialistických časech je zasazena do rámce, který je tvořen opozicí tyranský režim — bezbranný občan a předpokládá, že jedinou ambicí socialistického režimu je tyranizovat své občany. Pak i hnědá omáčka ze školní jídelny je „další druh teroru, který dopadal na socialistické děti“.
Zhruba od poloviny naší demokratické dvacetiletky slyšíme volání, že je potřeba vyrovnat se s komunistickou minulostí. Nic proti kritickému poznání historie, ukázalo se ale, že o to vyvolávačům nejde, protože si pod tzv. vyrovnáváním se s historií představují především zdůrazňování hrůznosti minulého režimu a pranýřování zkompromitovaných jedinců. Symbolem tohoto volání se staly spory o Ústav pro studium totalitních režimů a nejčastějším výstupem zveřejňování různých seznamů.
V roce 2010 se však objevily knihy, které mají ještě jinou ambici: vysvětlit mladým lidem, kteří tuto dobu nezažili, jak to vlastně všechno bylo. Společné mají to, že se tváří jako jakési příručky vysvětlující komunismus v kostce a že nepocházejí od historiků, ale většinou z per pravicových novinářů. K Abecedě komunismu, vydané na jaře, se nyní přidává kniha Mýty o socialistických časech, kterou vydává Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví.
Kniha představuje dvanáct „mýtů“, týkajících se různých oblastí socialistické každodennosti, které mají být postupně „uváděny na pravou míru“. Složení a výběr těchto „mýtů“ jsou ovšem samy o sobě velmi nedůvěryhodné, nedozvíme se prakticky nic o metodice výběru, objevuje se jen otřepaná fráze o „růžově zabarvených vzpomínkách“ a o nostalgickém vztahu k minulosti v televizní a filmové tvorbě, v jejichž důsledku se rodí nová „mytologie o socialismu“. Mezi řádky tak prosvítá, že modelovým vyznavatelem těchto mýtů by měl být starší člověk s děravou pamětí, jak byl vykreslen ve videoklipu Přemluv bábu.
Předně upozorňuji, že kvality a nekvality v textu rozebírané publikace nehodlám hodnotit, což jste vlastně neučinil ani Vy.
Člověk v tísni není jen humanitární organizace, je to organizace, jejíž jednou složkou jsou aktivity humanitárního rázu. Také se věnuje vzdělávání (proto tato kniha), lidem sociálně vyloučeným, zajímá se o lidská práva atd. atd. Ostatně informace můžete načerpat na stránkách www.clovekvtisni.cz, kde naleznete soupis aktivit.
Vaše zmínka o distribuci do škol působí, jako kdyby ty nebohé děti byly nuceny knihu číst. To vůbec není pravda, kniha se, krom samostatné knižní distribuce, kdy si ji může zakoupit každý, dostává do škol až poté, co si ji škola sama objedná, a to v rámci projektu Příběhy bezpráví. Tento je charakterizován: "Výuka na školách velice často končí 2. světovou válkou, nebo jsou s poválečným obdobím žáci a studenti seznamováni velmi nedostatečně – ať už z časových důvodů, nebo kvůli nedostatku vhodných pomůcek a materiálů. Vzhledem k tomu, že se jedná o historické události ještě velmi živé, někteří pedagogové váhají, jak výklad o tomto období do výuky zařadit a jak ho pojmout."
Domnívám se, že je nesporným faktem, že se žáci o nedávné minulosti nedozvědí prakticky nic, protože na to není dostatečná hodinová dotace, tudíž projekty, jež jim tuto minulost přiblíží bych spíše vítal. Pokud se v projektu objevují nejasnosti, je v kompetenci učitele na tento fakt upozornit. Myslím si tedy, že na práci ČvT z tohoto pohledu není děsivého nic. Ba právě naopak. Podobných aktivit bych uvítal více. Samozřejmě nejen od ČvT.
Z Vašeho příspěvku mám pocit, že jste frustrován současným stavem a tuto frustraci si vybíjíte na něčem, co s ní nemá vesměs mnoho společného.
K hodnocení knihy mohu jen podotknout, že pohledy se různí: http://bit.ly/ge6F9K. Tím nechci říct, že s hodnocením pana Hřebíčka souhlasím, jen se snažím naznačit, že co člověk to názor. Stejně jako budou názory na iDnes pravděpodobně bližší pro pravicového čtenáře, budou ty na Referendu bližší čtenáři z opačné skupiny.
K Vámi citovaným článkům se nemohu vyjadřovat, neboť o zahraničních misích vím jen to, co si přečtu v tisku, jen jedna poznámka k tomu prvnímu. Tam zazní něco ve smyslu, že ČvT pomáhá řešit problematiku sociálně vyloučených, především Romů, kvůli grantům a že jeho pomoc je stejně nulová. Z vlastní zkušenosti vím, že minimálně v severních Čechách je přítomnost ČvT dosti zásadní, prospěšná a především fungující, tzn. minimálně v tomto bodě je článek zavádějící.
Co se týká voleb na nečisto, myslím, že mícháte hrušky s jablky. Volby byly oznámeny již před tzv. Vajíčkovou aférou, nevím, komu měly pomoci, ani si to netroufám odhadnout, ale dovoluji si soudit, že pan Paroubek si za výsledek v těchto volbách může sám, neboť po zásahu na Czech techu si vytvořil obraz muže, který zásadně odmítá cokoli odlišného a tento obraz poměrně silně přiživoval i dalším svým vystupováním. Je jistě pravdou, že za část jeho obrazu mohou média, ale v současné době je mimo většinu dění a stejně když zabrousím na stránky Vaše věc, je mi smutno z toho, jak se může dělat česká politika. S pozdravem TČ
Jen drobnou poznámku k rozehnané CzechTech party - ano, zcela souhlasím, že tím Jiří Paroubek oprávněně ztratil naděje na sympatie mladých lidí. Ovšem je smutným faktem, že momentálně je u nás nejvýše postaveným státním úředníkem pověřeným lidskoprávní agendou Roman Joch, poradce premiéra ČR, muž, který by proti demonstrantům (a tedy možná i proti účastníkům CzechTech) nejraději rovnou nasadil pušky :-(. A jestli Vás to zajímá, pane Čado, Člověk v tísni se ani jedinkrát (na rozdíl od jiných nevládek) nevyslovil vůči panu Jochovi nesouhlasně či kriticky. Tak nevím...
po pravdě fungování deníku Referendum jen kvituji, přesto se domnívám, že zde je patrná ideová inklinace k tzv. levici, to je jistě dáno i vedením Referenda panem Patočkou. Prosím, berte to tak, že nehodnotím, pouze konstatuji.
Co se týká srovnání pana Jocha s panem Paroubkem. Obávám se, že zde nevidím jakoukoli souvislost. O odsouzení či neodsouzení pana Jocha ČvT nejsem informován, tudíž nejsem s to to nikterak komentovat. Ovšem jsem obeznámen s faktem, že pracovníci ČvT jeho jmenování nesli se značnou nelibostí, ostatně asi jako většina neziskových a lidskoprávních organizací. O panu Jochovi si myslím své a jsem velmi rád, že po jmenování vymizel z mediální scény.
Jinak prosím, nesnažím se zde obhajovat konání či počínání ČvT, jen jsem reagoval na komentář, který dle mého neodpovídal stavu věci.
Je vtipné, jak se nám od článku podařilo pěkně utéci...
Ráda slyším, že pracovníci Člověka v tísni nesli jeho jmenování se značnou nelibostí - nechápu však, proč se tedy (navzdory mým prosbám) neodvážili s jeho názory polemizovat podobně, jak to učinila např. Amnesty International...
Ne, milý pane Čado, bohužel se mýlíte - Roman Joch nevymizel z mediální scény, nedávno například svou velice nepěknou ideologickou zaslepenost projevil při projednávání problematiky domácího násilí - viz materiály České ženské lobby (ráda poskytnu odkazy).
Ano, souhlasím, že debata o této konkrétní publikaci se bohužel často "zvrtne" do kritiky činnosti Člověka v tísni...
Vy jste se pane Nováku, na druhou stranu stal obětí jiného klišé - že technaři jsou banda zfetovaných výtržníků. Mimochodem, sám občas zajdu na podobnou techno party.
Myslím si ale, že pravda je uprostřed: Paroubek je viník i oběť, ovšem větší oběť, než odpovídá jeho vině. Pamatuju si velmi dobře, že nás Paroubek před pěti lety razantním zákrokem proti czech teku skutečně naštval. Po internetu tehdy běžely různé parodie, jedna z nich představila Paroubka v asociaci na podobu policejních uniforem jako Dartha Vadera z Hvězdných válek. Od Dartha Vadera k papalášovi je však dlouhá cesta. Symbol papalášství, které hrozí návratem ke gulášovému socialismu, z Paroubka udělal až jeho častý výskyt v českém veřejném politicko-mediálním prostoru paralyzovaném černobílým pravicovým diskurzem. Když se někdo nachází na černé straně, časem je touto černotou nevyhnutelně obalen. Tento proces vyvrcholil právě před květnovými volbami. Mladí si tehdy k papalášství přidali vzpomínku na czech tek a začali házet vajíčka. I když tedy Paroubek na začátku skutečně udělal chybu, nesklidil jenom to, co zasel, ale podstatně více, než si zasloužil. Je to podobný mechanismus, podle kterého zacházel se svými odpůrci režim komunistický, namátkou třeba s Václavem Černým nebo později Václavem Havlem, kteří tehdy podléhali podobné démonizaci, jako před rokem Paroubek.
Pro pana Čadu. Víte ještě že polopravda je horší než lež? Pokud ne, tak se nedivím, že vítáte distribuci „nadlži“ do každé školy. Docela zajímavé jsou Vaše neznalosti pana Jocha, zaručeně účelové, že?
CzechTech nechal rozehnat Gross, Paroubek se ho z ciziny pouze zastal, aby po návratu trochu své vyjádření korigoval, což ale pro lidi, vedoucí s ním třídní boj, už nebylo zajímavé.