Černobílá historie aneb Teror hnědé omáčky

Publikace Mýty o socialistických časech je zasazena do rámce, který je tvořen opozicí tyranský režim – bezbranný občan a předpokládá, že jedinou ambicí socialistického režimu je tyranizovat své občany. Pak i hnědá omáčka ze školní jídelny je „další druh teroru, který dopadal na socialistické děti“.

Zhruba od poloviny naší demokratické dvacetiletky slyšíme volání, že je potřeba vyrovnat se s komunistickou minulostí. Nic proti kritickému poznání historie, ukázalo se ale, že o to vyvolávačům nejde, protože si pod tzv. vyrovnáváním se s historií představují především zdůrazňování hrůznosti minulého režimu a pranýřování zkompromitovaných jedinců. Symbolem tohoto volání se staly spory o Ústav pro studium totalitních režimů a nejčastějším výstupem zveřejňování různých seznamů.

V roce 2010 se však objevily knihy, které mají ještě jinou ambici: vysvětlit mladým lidem, kteří tuto dobu nezažili, jak to vlastně všechno bylo. Společné mají to, že se tváří jako jakési příručky vysvětlující komunismus v kostce a že nepocházejí od historiků, ale většinou z per pravicových novinářů. K Abecedě komunismu, vydané na jaře, se nyní přidává kniha Mýty o socialistických časech, kterou vydává Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví.

Kniha představuje dvanáct „mýtů“, týkajících se různých oblastí socialistické každodennosti, které mají být postupně „uváděny na pravou míru“. Složení a výběr těchto „mýtů“ jsou ovšem samy o sobě velmi nedůvěryhodné, nedozvíme se prakticky nic o metodice výběru, objevuje se jen otřepaná fráze o „růžově zabarvených vzpomínkách“ a o nostalgickém vztahu k minulosti v televizní a filmové tvorbě, v jejichž důsledku se rodí nová „mytologie o socialismu“. Mezi řádky tak prosvítá, že modelovým vyznavatelem těchto mýtů by měl být starší člověk s děravou pamětí, jak byl vykreslen ve videoklipu Přemluv bábu.

Charakter mýtů je velmi nejednotný. „Mýtus“ je formulován vždy v názvu kapitoly, např.: Mýtus č. 1: Socialistická škola = kvalitní učitelé, vzdělaní a ukáznění žáci. V některých těchto formulacích však zcela chybí vyvratitelné hodnotové tvrzení, například Milujeme Karla Gotta nebo Vojna dělá z chlapců chlapy. Jiné toto tvrzení obsahují, ale text se vůbec nepokouší je vyvracet; tak v oddílu nazvaném Žádní bezdomovci, každý měl kde bydlet nepadne slovo o bezdomovcích. Pro další skupinku je charakteristické, že bychom stěží hledali někoho, kdo by jim dnes skutečně věřil: Socialistickým hospodářstvím k čistému vzduchu nebo Sovětský svaz – náš osvoboditel, dobrodinec a ochránce.

Jak je z uvedených příkladů zřejmé, avizované „mýty“ jsou ve skutečnosti jen poutavými titulky, které mají pojmenovat jednotlivé tematické okruhy. Koncepce boření mýtů však umožňuje autorům zaujmout nadřazené morální stanovisko objektivního kritika, který bojuje proti subjektivním demagogiím. Vezmeme-li v úvahu, že adresátem knihy je generace, která hází vajíčka po „papaláši Paroubkovi“, aby zabránila „návratu před listopad“ a která si ve studentských volbách nanečisto zvolila nejpravicovější stranu na české politické scéně, musí nám být jasné, že onu mytologii si ve skutečnosti autoři sami vytvářejí, aby se proti ní následně mohli vymezit.

Že se nebude jednat o boření mýtů, jsem tušil dopředu, ale to, že autoři zcela bez skrupulí odhalí tendenčnost, s jakou k tématu přistupují, jsem opravdu nečekal. V předmluvě se doslova píše, že „na husákovském socialismu nebylo dobrého vůbec nic“ a že byl „vadný ve všech ohledech“, výrok o tom, že není možné se na minulost dívat černobíle, pak považují „za čirou demagogii“ (vše s. 5). Jinými slovy nám nepokrytě sdělují, že k socialistické minulosti přistupují apriori černobíle, a kdo s tím nesouhlasí, je demagog. Nutno říci, že černobílý pohled je v celé knize důsledně dodržován. Kousek po kousku je probírána socialistická každodennost, v zorném úhlu se ocitá vše od vojenské služby a zdravotní péče přes spartakiády a populární hudbu až po rekonstrukci bytového jádra.

Bylo by samozřejmě možné probírat kapitolu za kapitolou a vést spory o jednotlivých tématech, ale je to celkem zbytečné. Problémem je předem hotový rámec, do kterého jsou veškeré probírané momenty socialistické každodennosti zasazeny. Tento rámec je tvořen opozicí tyranský režim – bezbranný občan a předpokládá, že jedinou ambicí socialistického režimu je tyranizovat své občany. Tento rámec umožňuje i hnědou omáčku ze školní jídelny ukázat jako „další druh „teroru“, který dopadal na socialistické děti“ (s. 18). Žádná oficiální aktivita nemůže být vnímána jako pozitivní, což vede až k absurditám. Popis Dne důchodců v jedné obecní kronice (promítání filmu o historii JZD, poděkování za dosavadní práci, výstup žáků ZŠ, společný oběd, rozdávání dárků, tombola) tak může být zvolen jako příklad pro ilustraci „devalvace rodinných vztahů“ (s. 12).

Kniha nevysvětluje socialistickou společnost jako dynamickou a složitou strukturu, pouze řetězí jednotlivé skutečnosti, ale nesnaží se objasnit jejich vzájemné vztahy. Výsledný obraz minulosti je tak velice plochý. Dozvíme se, že občas nebyly banány a toaletní papír, ale nedozvíme se vůbec, proč tomu tak bylo, nedozvíme se nic o fungování centralizované ekonomiky. Zajímavé zjištění nabízí text z hlediska slohových postupů, dominantním postupem není výklad ani úvaha, jak by se dalo očekávat, ale vyprávění. To je charakteristické tím, že vytváří hotový, uzavřený, neměnný svět. Styl knihy tak evokuje jakési báje o světě dávno minulém, prehistorickém či mytologickém. S tím souvisí skutečnost, že autoři se takřka výhradně vyhýbají srovnání se současností. Důsledkem takovéto reprezentace minulosti je tudíž nikoliv vyrovnávání se s ní, ale odstřihávání se od ní. Kniha tak může ve školách napáchat mnoho škod, sugeruje totiž představu, že listopadem 1989 se společnost změnila lusknutím prstu, a vytváří falešný dojem historické diskontinuity.

Kromě opozice tyranský režim – bezbranný občan se nám tak odhaluje druhá základní opozice: zlá minulost/šťastná přítomnost. V úvodu knihy autoři zmiňují výsledky statistického výzkumu: pouze 57 procent lidí považuje současný režim za lepší než předlistopadový. Toto zjištění však nevede autory ke kritickému zamyšlení se nad současností, ale až k mrazivě banálnímu závěru, že pouhá nadpoloviční většina vnímá minulost kriticky (s. 7). Logickým důsledkem takového myšlenkového mechanismu je potřeba co nejvíce zdůraznit negativa minulého režimu. Vykreslíme-li minulost černě, současnost se přirozeně začne jevit světlejší. Skrytá implikace výroku „Mentálně postižené dítě mělo jen minimální možnost vzdělávání a rozvoje“ (s. 9) je, že dnes postižené dítě tuto možnost má. To vše nás nezbytně vede k závěru, že smyslem této publikace není kritické poznání minulosti, ale podpora současného režimu. Komunistická společnost je vykládána stejně ideologicky jako byla komunisty vykládána společnost buržoazní. Historie se stává mocenským nástrojem.

Zbývá zamyslet se nad tím, jaký osud může knihu čekat ve školách. Z předchozích řádek je jasné, že skutečnému poznání sloužit nemůže. Autoři by rádi knihou vyvolali diskusi. Předpokladem skutečné diskuse (ve smyslu rozhovoru, dialogu, jehož cílem je poznání) je ale odmítnutí černobílého vidění světa. Tento postoj je však v knize dopředu označen za demagogický. Bude-li tudíž učitel postupovat v intencích knihy, může vyvolat pouze hádku, diskusi nikdy. Nesmírně plodným zdrojem se však kniha může stát, předloží-li ji učitel žákům nikoliv jako historiografickou publikaci, ale jako primární zdroj určený ke kritické analýze. Těžko však můžeme doufat, že takových učitelů bude mnoho. Popřejme tedy této knize s hezkými fotografiemi a otáčejícím se Československem na obálce, aby jich našla alespoň několik.


Mýty o socialistických časech, Adam Drda, Stanislav Škoda, Josef Mlejnek, Člověk v tísni 2010, 92 stran


Psáno pro Deník Referendum a Literárně-kulturní časopis H_aluze.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Novák - Praha 9

To je neuvěřitelné Sobota, 29.Ledna 2011, 00:02:24

jak daleko to u nás došlo! Jak může "humanitární organizace" financovaná ze státních peněz realizovat politicky zaměřené (minimálně nevyvážené) projekty? Jak je možné, že distribuuje do veřejných škol tendenční literaturu? To může dělat u nás kdokoli? A to nikomu nevadí? A to se nenajde nikdo, kdo by pro poučení naše mládeže, která je od narození masírována pravicovou propagandou (výsledky se již dostavují), napsal analogickou knihu "Mýty o kapitalistických časech", která by se také distribuovala do škol? Proč si naše levice (existuje-li vůbec ) nechává rozebírat postupně 100 let budovaný sociální stát bez nejmenšího odporu? Před zrušením progresivního zdanění měly odbory zorganizovat neomezenou generální stávku! V současné době vyplouvají na povrch korupční aféry ve státní správě v řádu stovek miliard (což bylo veřejným tajemstvím už dlouho), přesto dále mají pokračovat "reformy", které takto vzniklé díry v rozpočtu mají zalepit snižováním mezd a veřejných výdajů, rušením různých sociálních dávek, feudální povodňovou daní na hlavu atd., a stále se nic neděje. Půl milionu nezaměstnaných o sobě také nedává vědět, zřejmě většina sedí u počítačů a baví se vtipy o Paroubkovi. Kde je těch 170 000 pracovních míst, které sliboval pan Nečas před volbami? O tom by se měla učit naše mládež...

Tomáš Čada - student

Středa, 2.Února 2011, 17:48:12

Vážený pane Nováku,

Předně upozorňuji, že kvality a nekvality v textu rozebírané publikace nehodlám hodnotit, což jste vlastně neučinil ani Vy.
Člověk v tísni není jen humanitární organizace, je to organizace, jejíž jednou složkou jsou aktivity humanitárního rázu. Také se věnuje vzdělávání (proto tato kniha), lidem sociálně vyloučeným, zajímá se o lidská práva atd. atd. Ostatně informace můžete načerpat na stránkách www.clovekvtisni.cz, kde naleznete soupis aktivit.
Vaše zmínka o distribuci do škol působí, jako kdyby ty nebohé děti byly nuceny knihu číst. To vůbec není pravda, kniha se, krom samostatné knižní distribuce, kdy si ji může zakoupit každý, dostává do škol až poté, co si ji škola sama objedná, a to v rámci projektu Příběhy bezpráví. Tento je charakterizován: "Výuka na školách velice často končí 2. světovou válkou, nebo jsou s poválečným obdobím žáci a studenti seznamováni velmi nedostatečně – ať už z časových důvodů, nebo kvůli nedostatku vhodných pomůcek a materiálů. Vzhledem k tomu, že se jedná o historické události ještě velmi živé, někteří pedagogové váhají, jak výklad o tomto období do výuky zařadit a jak ho pojmout."
Domnívám se, že je nesporným faktem, že se žáci o nedávné minulosti nedozvědí prakticky nic, protože na to není dostatečná hodinová dotace, tudíž projekty, jež jim tuto minulost přiblíží bych spíše vítal. Pokud se v projektu objevují nejasnosti, je v kompetenci učitele na tento fakt upozornit. Myslím si tedy, že na práci ČvT z tohoto pohledu není děsivého nic. Ba právě naopak. Podobných aktivit bych uvítal více. Samozřejmě nejen od ČvT.
Z Vašeho příspěvku mám pocit, že jste frustrován současným stavem a tuto frustraci si vybíjíte na něčem, co s ní nemá vesměs mnoho společného.

Miroslav Novák - Praha 9

Pro TČ Pátek, 4.Února 2011, 01:31:22

Frustrován současným stavem opravdu jsem, mimo jiné také díky některým aktivitám ČvT a díky většině prohlášení Jaromíra Štětiny. Jeho postoje vysvětlují jednostrannou politickou angažovanost ČvT. Co se týče hodnocení publikace "Mýty o socialistických časech", stačí mi hodnocení Jana Kubíčka v článku, které moc příznivě nevyznívá. Jako by mládeži nestačily nekonečné seriály ČT z "nedávné minulosti" jako např. Přísně tajné vraždy, Abeceda komunistických zločinů, Povídej, Zašlapané projekty, atd. Naposledy mě vytočila značně kontroverzní akce ČvT ze stejného soudku, tzv. Studentské volby 2010. V atmosféře vajíčkových válek proti Paroubkovi byl výsledek vcelku jasný stejně jako snaha o ovlivnění voleb (která nakonec byla bohužel korunována úspěchem). Jinak si všímám, že v centru zájmu ČvT jsou vždy jen oběti na jedné (té pravé) straně konfliktů. Viz také např. http://blisty.cz/art/45794.html nebo http://blisty.cz/art/39321.html nebo http://www.zvedavec.org/komentare/2009/01/2954-objasni-nam-clovek-v-tisni-zahadu-kam-zmizelo-220-deti-.htm. Nechci tím snižovat zásluhy spolupracovníků ČvT, kteří jistě vykonávají v jiných projektech užitečnou činnost.

Tomáš Čada - student

(Ne)odpověď Miroslavu Novákovi Pátek, 4.Února 2011, 17:47:28

Dobrý den.
K hodnocení knihy mohu jen podotknout, že pohledy se různí: http://bit.ly/ge6F9K. Tím nechci říct, že s hodnocením pana Hřebíčka souhlasím, jen se snažím naznačit, že co člověk to názor. Stejně jako budou názory na iDnes pravděpodobně bližší pro pravicového čtenáře, budou ty na Referendu bližší čtenáři z opačné skupiny.
K Vámi citovaným článkům se nemohu vyjadřovat, neboť o zahraničních misích vím jen to, co si přečtu v tisku, jen jedna poznámka k tomu prvnímu. Tam zazní něco ve smyslu, že ČvT pomáhá řešit problematiku sociálně vyloučených, především Romů, kvůli grantům a že jeho pomoc je stejně nulová. Z vlastní zkušenosti vím, že minimálně v severních Čechách je přítomnost ČvT dosti zásadní, prospěšná a především fungující, tzn. minimálně v tomto bodě je článek zavádějící.
Co se týká voleb na nečisto, myslím, že mícháte hrušky s jablky. Volby byly oznámeny již před tzv. Vajíčkovou aférou, nevím, komu měly pomoci, ani si to netroufám odhadnout, ale dovoluji si soudit, že pan Paroubek si za výsledek v těchto volbách může sám, neboť po zásahu na Czech techu si vytvořil obraz muže, který zásadně odmítá cokoli odlišného a tento obraz poměrně silně přiživoval i dalším svým vystupováním. Je jistě pravdou, že za část jeho obrazu mohou média, ale v současné době je mimo většinu dění a stejně když zabrousím na stránky Vaše věc, je mi smutno z toho, jak se může dělat česká politika. S pozdravem TČ

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Vážený pane Čado, Sobota, 5.Února 2011, 18:07:14

děkuji za zajímavé postřehy. Mohu Vás ubezpečit, že právě zde na Deníku Referendum je naprosto ctěna pluralita názorů - doporučuji Vám, abyste si přečetl i další články související s tématem normalizace (od Jana Šíchy či Aleny Zemančíkové) - i diskusní příspěvky k nim...
Jen drobnou poznámku k rozehnané CzechTech party - ano, zcela souhlasím, že tím Jiří Paroubek oprávněně ztratil naděje na sympatie mladých lidí. Ovšem je smutným faktem, že momentálně je u nás nejvýše postaveným státním úředníkem pověřeným lidskoprávní agendou Roman Joch, poradce premiéra ČR, muž, který by proti demonstrantům (a tedy možná i proti účastníkům CzechTech) nejraději rovnou nasadil pušky :-(. A jestli Vás to zajímá, pane Čado, Člověk v tísni se ani jedinkrát (na rozdíl od jiných nevládek) nevyslovil vůči panu Jochovi nesouhlasně či kriticky. Tak nevím...

Tomáš Čada - student

Neděle, 6.Února 2011, 19:21:9

Vážená paní Daňková,

po pravdě fungování deníku Referendum jen kvituji, přesto se domnívám, že zde je patrná ideová inklinace k tzv. levici, to je jistě dáno i vedením Referenda panem Patočkou. Prosím, berte to tak, že nehodnotím, pouze konstatuji.
Co se týká srovnání pana Jocha s panem Paroubkem. Obávám se, že zde nevidím jakoukoli souvislost. O odsouzení či neodsouzení pana Jocha ČvT nejsem informován, tudíž nejsem s to to nikterak komentovat. Ovšem jsem obeznámen s faktem, že pracovníci ČvT jeho jmenování nesli se značnou nelibostí, ostatně asi jako většina neziskových a lidskoprávních organizací. O panu Jochovi si myslím své a jsem velmi rád, že po jmenování vymizel z mediální scény.
Jinak prosím, nesnažím se zde obhajovat konání či počínání ČvT, jen jsem reagoval na komentář, který dle mého neodpovídal stavu věci.
Je vtipné, jak se nám od článku podařilo pěkně utéci...

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Neděle, 6.Února 2011, 19:51:50

Omlouvám se, asi jsem se nevyjádřila srozumitelně. Vysvětlení, že Jiří Paroubek prohrál volby u mladých lidí především vinou zásahu na CzechTech 2005 slýchám velmi často. Považuji to sice za docela možné, zároveň však poněkud paradoxní, neboť se domnívám, že pravicová koalice by vůči nonkonformní mládeži zakročila s podobnou razancí - viz právě postoje Romana Jocha.
Ráda slyším, že pracovníci Člověka v tísni nesli jeho jmenování se značnou nelibostí - nechápu však, proč se tedy (navzdory mým prosbám) neodvážili s jeho názory polemizovat podobně, jak to učinila např. Amnesty International...
Ne, milý pane Čado, bohužel se mýlíte - Roman Joch nevymizel z mediální scény, nedávno například svou velice nepěknou ideologickou zaslepenost projevil při projednávání problematiky domácího násilí - viz materiály České ženské lobby (ráda poskytnu odkazy).
Ano, souhlasím, že debata o této konkrétní publikaci se bohužel často "zvrtne" do kritiky činnosti Člověka v tísni...

Miroslav Novák - Praha 9

Pane Čado, Pondělí, 7.Února 2011, 23:47:23

ohledně CzechTechu jste se pravděpodobně také stal obětí propagandy, která využila (pokud si pamatuji) jedné věty v reakci p. Paroubka na bezohledné řádění skupiny vyznavačů drog, alkoholu (omlouvám se těm střízlivým) a hlasitého dunění, na které si několikrát stěžovali obyvatelé blízké obce (mám dojem, že se částečně odehrávalo na nepovoleném místě). Pozitivním důsledkem tvrdého zákroku policie (ne Paroubka) je, že od té doby se podobný exces již neopakoval a organizace podobných akcí se zlepšila. Podotýkám, že hudbu poslouchám a koncerty navštěvuji, nicméně techno nemusím (možná proto, že drogy neužívám).

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Paroubek - Od Dartha Vadera k papalášovi Úterý, 8.Února 2011, 18:00:4

Tomáši, bohužel musím souhlasit s panem Novákem, že tvrzení, že Paroubek si může za vajíčkovou válku sám, je klišé pravicové propagandy.
Vy jste se pane Nováku, na druhou stranu stal obětí jiného klišé - že technaři jsou banda zfetovaných výtržníků. Mimochodem, sám občas zajdu na podobnou techno party.
Myslím si ale, že pravda je uprostřed: Paroubek je viník i oběť, ovšem větší oběť, než odpovídá jeho vině. Pamatuju si velmi dobře, že nás Paroubek před pěti lety razantním zákrokem proti czech teku skutečně naštval. Po internetu tehdy běžely různé parodie, jedna z nich představila Paroubka v asociaci na podobu policejních uniforem jako Dartha Vadera z Hvězdných válek. Od Dartha Vadera k papalášovi je však dlouhá cesta. Symbol papalášství, které hrozí návratem ke gulášovému socialismu, z Paroubka udělal až jeho častý výskyt v českém veřejném politicko-mediálním prostoru paralyzovaném černobílým pravicovým diskurzem. Když se někdo nachází na černé straně, časem je touto černotou nevyhnutelně obalen. Tento proces vyvrcholil právě před květnovými volbami. Mladí si tehdy k papalášství přidali vzpomínku na czech tek a začali házet vajíčka. I když tedy Paroubek na začátku skutečně udělal chybu, nesklidil jenom to, co zasel, ale podstatně více, než si zasloužil. Je to podobný mechanismus, podle kterého zacházel se svými odpůrci režim komunistický, namátkou třeba s Václavem Černým nebo později Václavem Havlem, kteří tehdy podléhali podobné démonizaci, jako před rokem Paroubek.

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Naprostý souhlas s panem Kubíčkem. Úterý, 8.Února 2011, 18:32:54

Abychom se však alespoň trochu vrátili k obsahu článku - myslím, že za úvahu by stálo i to, zda generace dnešních středoškoláků, těch, kteří hlasovali v minulém roce ve Studentských volbách, si ještě vůbec může přesně pamatovat okolnosti CzechTech 2005. Oněch pět let je v životě mladého člověka dlouhatánská doba (to až nám starším připadá, že to bylo "včera") - rozdíl mezi toutéž osobností ve věku třinácti a osmnácti let je vskutku diametrální...

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Úterý, 8.Února 2011, 19:52:3

To je samozřejmě pravda, nicméně řekl bych, že mezi vrhači vajíček se objevilo mnoho tehdejších účastníků czechteku, kteří si s Paroubkem šli vyřídit staré účty, jednoho takového dokonce osobně znám. A teď mě tak napadá, že i samotná forma protestu - vrhání vajíček - nejspíš vznikla právě z asociace bitky mezi policisty a technaři o pět let dříve.

Stanislav Hošek - Český těšín

Vždy jednou větou. Úterý, 8.Února 2011, 20:14:17

Pro pana Nováka. Naše odbory od samého počátku nebyly, až na výjimky, levicové.
Pro pana Čadu. Víte ještě že polopravda je horší než lež? Pokud ne, tak se nedivím, že vítáte distribuci „nadlži“ do každé školy. Docela zajímavé jsou Vaše neznalosti pana Jocha, zaručeně účelové, že?
CzechTech nechal rozehnat Gross, Paroubek se ho z ciziny pouze zastal, aby po návratu trochu své vyjádření korigoval, což ale pro lidi, vedoucí s ním třídní boj, už nebylo zajímavé.

Jakub Grombíř - brno

ještě k původnímu textu Středa, 9.Února 2011, 14:05:57

Obsah oné osvětové publikace mi připomíná aforismus srbského satirika Milana Laziće: "Už se zase rozšířily podvratné řeči, že lidé před revolucí nežili na stromech." Viděl jsem kdysi dokument Jamieho Olivera o britských školních jídelnách - proti jejich výtvorům, podřízeným tržnímu diktátu minimálních nákladů, bylo normalizační UHO ještě lahůdka...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.