Kdyby nebyli premiér Petr Nečas a ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek zbytečně skromní, mohli by se obejít bez mluvčích či interpretů jejich sociální politiky — Bohumily Ševčíkové, Petra Macha a Pavla Párala.

V nedělní reportáži České televize vystoupila vedoucí prádelny v Praze-Běchovicích Bohumila Ševčíková. Na kameru přiznala, že odmítá zaměstnávat Romy, včetně těch, co k ní posílá Úřad práce. „Protože mám tak špatný zkušenosti, že už jim nevěřím. Vůbec. A co řekl už Jan Hus? Že jsou to problémový národ, který nikdy dělat nebude, jenom krást,“ prohlásila doslova. A pokračovala: „Já odvádím, já si můžu na svoji firmu vybrat, koho já chci, a zaměstnat, koho já chci. Na to neexistuje zákon, takže já prostě Romy nezaměstnávám.“

Paní Ševčíková se pochopitelně mýlí. Zákon na to existuje. Platí od 1.9.2009, jmenuje se  „o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákon“ a říká se mu zjednodušeně „antidiskriminační zákon.“ Mimo jiné nařizuje zákaz diskriminace ve věci práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání. Konkrétně je zmiňována diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Pradlena z Běchovic tak zákon porušila a právem se o ni zajímá Inspektorát úřadu práce. Kdo se ale domnívá, že daná norma je ostrá jak břitva, mýlí se. Praví totiž, že „ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, má právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“ V zaznamenaném případě by odmítnutí Romové mohli třeba žádat odškodnění a konečně také přijetí do prádelny. O to už ale nejspíš nikdo z nich skutečně zájem mít nebude. Také by se mi nechtělo pracovat v neslušné společnosti porušovatelů zákona. Ten se mimochodem staví i proti navádění k diskriminaci, kterou rozumí „chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.“

Dvojice možných „utvrzovatelů“ se vyloupla z ankety Parlamentních listů. Pokutování těch, co porušují antidiskriminační zákon se nelíbí například senátorovi za hnutí Severočeši (dříve za KSČM) Jaroslavu Doubravovi: „S tím rozhodně nesouhlasím, protože to je jen důsledek chování samotných Cikánů. I já mám vlastní zkušenost s tím, že jsem zadal Cikánům práci a nejenže ji nedodělali, ale ukradli mi všechno, co šlo, včetně nářadí, a pak zmizeli jako pára nad hrncem. Vůbec se nedivím tomu, že ta podnikatelka s negativními zkušenostmi s Cikány se jejich přijímání do svého podniku brání. Je nesmyslné, aby mě někdo nutil k tomu, koho do práce přijmout můžu a koho nikoliv.“ Takto exemplárně paušalizující senátor Doubrava je přitom v xenofobním táboře známá firma. Nedávno například v Senátu citoval z tzv. Protokolů siónských mudrců, jakési antižidovské čítanky.