Zdá se, že v Libyi je zase vše jinak. Kaddáfího synové jsou na svobodě, boje v Tripolisu propukají s novou intenzitou, mluvčí prorežimní vlády tvrdí, že povstalci zahájily ústup. Jak to, že se vše tak najednou obrátilo? Naletěli jsme my, novináři, kteří pracujeme s informacemi z velkých agentur a vývody jejich zpravodajů, úmyslné či systémové manipulaci? A jak to tedy s postavením povstalců vlastně vypadá?

Soudím, že odpovědi na tyto otázky jsou v tomto případě ještě víc propojené, než bývá v podobných obvyklé. Takže popořadě.

To, že ke vpádu velkých povstaleckých houfců do Tripolisu skutečně došlo, je nesporný fakt. Dalším faktem je, že se vzbouřenečtí ozbrojenci vzápětí po hlavním městě rozptýlili, a to bez tužšího odporu. Sporné je, zda tato absence mohutnějších střetů byla způsobena taktickým ústupem profesionálně vycvičených vojáků do lehce hajitelných pozic, kde se přeskupili, a nyní podnikají protiútok; nebo zda vojáci prostě utekli a stávající boje vedou jen milicionáři, elitní prorežimní oddíly a Kaddáfího gardisté, resp. gardistky.

Rozpory ve výkladu právě tohoto typu lze dohledat i ve zpravodajství ze všech čtyř dnů aktuálního tažení. Například dnes: podle zpráv z úterního odpoledne se povstalečtí bojovníci přiblížili k opevněnému komplexu Báb Azízíja, kde se dost možná ukrývá i sám libyjský vůdce; již včera navíc prý dobyli budovu státní televize a mezinárodní letiště.

Informace od novinářů v jiných částech města však popisují nepřehlednou změť potyček s odstřelovači a izolovanými skupinami bojovníků, jež leckde ovládají i celé ulice. Bojovat se má opět i ve městě Zavíja (oficiálně dobytém minulý týden) a u tuniské hranice (jíž by povstalci měli kontrolovat minimálně od začátku srpna).

Je zjevné, že ona optimistická linie výkladu v minulých dnech nemístně převážila. V úterý ráno se naopak dostaly více prostoru skeptičtější obrazy. Na počátku obratu stálo noční zjevení Kaddáfího syna Sajfa Isláma v tripoliském hotelu Rixos — toho syna, jenž měl být podle zpráv z nedělní noci dávno v zajetí. Proto se jeví dnes rozpor významnější, než kdy dříve. A zde je místo pro druhou otázku: Šlo o účelovou dezinformaci (jež byla eventuálně součástí dalšího shluku dezinformací, resp. přímo dezinformační kampaně), nebo k zajetí Kaddáfího mladšího (a dalším úspěchům povstalců) skutečně došlo, načež se situace nějak změnila?

Upřímně řečeno, netroufám si říci. Pro účelovost výkladu hovoří četné indicie o zájmu velmocí ukočit horkou fázi bojů do závěru srpna či zřejmý aktivismus v přístupu reportérů Al Džazíry, od nichž dnes pochází většina zpráv. Pro prostou změnu situace zas mluví dosavadní průběh konfliktu, povstalecká taktika krok vpřed, krok vzad, anebo klasická představa válečného chaosu. 

Zvláště internetová média plní současně analýzy i komentáře, které se snaží o určitější odpověď. Stále jde ale jen o výklady dílčích jevů, jež místy navíc nabývají rysů konspiračních teorií. Možná se pravdivost některých z nich později prokáže, jak tomu bylo u zištné (ropné) části příčin invaze do Iráku. Jejich šiřitelé pak získají zaslouženou proslulost. Dnes je však na něco podobného ještě brzy.

A proto zpět k faktům: Jak to s povstaleckou situací vlastně vypadá?

Nespornou skutečností (číslo tři) je, že vzbouřeneckou Přechodnou národní radu uznaly za legitimního zástupce libyjského lidu další vlády, jejichž názor je pro situaci v regionu podstatný: tuniská a egyptská. Nad to dorazily gratulace povstalcům ze všech států Perského zálivu, od dosud neangažovaných západních velmocí a také z Íránu. V diplomaticko-obchodní rovině se mezitím rozeběhl usilovný zápas o výhodnější postavení v nových ropných kontraktech; a tu si povstalecké vedení snaží předcházet i zástupci zemí, které se dosud snažili hrát na obě strany: Číny a Ruska.

Těžko si za této situace představit, že by — a zde se znovu vracím k výkladům — libyjský konflikt skončil porážkou takto mezinárodně posílené reprezentace. Vývoj už zašel příliš daleko. Stoupenci režimu se mohou ještě pár dní bránit. Do Tripolisu mohou přispěchat i bojovníci z Kaddáfího kmene, jež k tomu vyzval libyjský vůdce ve svém posledním projevu. A pokud povstalečtí představitelé selžou jako politici přebírající moc, mohou se boje ještě rozšířit.

Na každý pád ale již půjde o novou situaci. Rebelové se dostávají do pozice dominantní síly v zemi. Podoba dalšího dění teď záleží zejména na jejich postupu. A kdyby za režimem libyjského vůdce stála opravu dominantní část národa, na níž se odvolával po celé uplynulé měsíce, a kdyby tato nyní povstala, šlo by již o konflikt zcela jiného typu, než v jakém oprávnila Rada bezpečnosti OSN NATO zasáhnout.

V tomto významu je nyní v Libyi opravdu všechno jinak, ač mnohou ze zpráv vzápětí jiná popírá.