Obamovu dohodu o dluhu schválil i Senát, akutní fáze krize je zažehnána
Petr JedličkaVůdčí postavy Demokratické a Republikánské strany se po mnohatýdenním jednání shodly na podmínkách, za kterých povolí vládě další zadlužování. Agentury dohodu hodnotí jako kompromisní. Ne všechny frakce a vlivové skupiny však musely ustoupit stejně.
Senát amerického Kongresu schválil dohodu o podmínkách, za nichž si může Obamova vláda půjčit nad dosavadní dluhový strop. Stalo se tak v úterý odpoledne — den po schválení dohody Sněmovnou reprezentantů a pár hodin před tím, než americké vládě došly (formálně) peníze na výplatu mezd.
Podle komentátorů BBC i France 24 je nyní akutní fáze americké dluhové krize definitivně zažehnána. Hlavní obecný problém - to jest už existující dluh - se ale odsouvá do budoucna.
Pro dohodu v Senátu hlasovalo 74 ze 100 zákonodárců. Poslanci byla ve Sněmovně schválena poměrem 269 ku 161.
Republikáni nakonec hlasovali většinou pro. Poslance Demokratické strany ovšem dohoda rozdělila - pro i proti jich hlasovalo 95.
Dohodu uzavřel americký prezident s čelními představiteli obou dominantních stran během sobotní noci. Kostra úmluvy byla dle newyorkských Timesů známa přinejmenším od května — měsíce, v jehož polovině stoupl dluh USA na dosud povolenou hladinu 14,3 bilionů dolarů (243 bilionů korun, téměř 100 procent amerického HDP). Zřejmé prý bylo, že Kongres povolí vládě další zadlužení, když se mu zaváže, že podobnou částku uspoří.
Dlouhé týdny se nicméně jednalo, o kolik konkrétně se strop zvýší a jak konkrétně budou ony úspory vypadat. Na obojím se dohodli vůdčí postavy stran teprve během posledního červencového víkendu.
Detaily dohody
Dohoda počítá na jedné straně se zvýšením současné povolené hranice zadlužení o dalších 2,1 bilionu dolarů (35,7 bilionů korun), tedy na celkových 16,4 bilionu (278,8 bilionů korun). Tato částka má vládě umožnit jednak pokrytí aktuálních potřeb a jednak dát dostatečný prostor k uskutečňování již schválených politik až do roku 2013.
Na straně druhé však úmluva federální politiky zavazuje k úsporám, v jejichž důsledku by se měl státní dluh v příštích 10 letech o částku rovnou 2,4 bilionům dolarů zmenšit. Úspory se mají stávat jednak ze škrtů v nepovinných výdajích v celkové výši 917 miliard dolarů (350 z toho v obraně), a jednak z úspor dosažených po změnách zákonů. Ty mají ušetřit zbylých 1,5 bilionu.
Návrhy legislativních změn, jež mají umožnit úspory v mandatorních výdajích, má podle dohody připravit zvláštní 12čelnná komise, složená se zástupců obou stran. Kongresu budou předloženy nejpozději 23. listopadu a do 23. prosince musí být schváleny. Jestliže se tak nestane, budou dle dohody podniknuty až 50procentní škrty napříč kapitolami, a to i ve dvou výdajových oblastech, na něž jsou americké strany zvláště citlivé — v rozpočtu ministerstva obrany a ve státem dotovaném programu zdravotního zabezpečení chudých (tzv. Medicaid).
Daně se podle úmluvy zvyšovat nebudou.
Fiskální konzervativci si v dohodě vymohli ještě třetí bod — do konce letošního roku musí v Kongresu proběhnout hlasování o ústavním dodatku, který do nejvyššího zákona USA vtělí zásadu vyrovnaného rozpočtu. Hlasovat pro tento dodatek však dohoda strany nezavazuje.
Větší část úsporných změn - a zvláště pak ty, jež má připravit zmíněná komise - má podle úmluvy platit až od roku 2013. Tento bod si vymohli zase demokraté, aby překotné úspory nenarušily účinek Obamových hospodářských stimulů.
Cui bono?
Komentátoři agentur i anglosaských médií hodnotí dohodu jako oboustranný kompromis. Zároveň ale přiznávají, že různé frakce demokratů i republikánů museli slevit z požadavků různou měrou. Podle Guardianu i NYT ztratili nejvíce stoupenci rozsáhlých státních podpor pro krizí zasažená odvětví a štědré sociální politiky v Demokratické straně. Zavádění dalších opatření tohoto druhu (v minulých letech například záchranné půjčky bankám či automobilovému průmyslu) dohoda téměř znemožní.
Na straně opozice zase museli nejvíce ustoupit zastánci intervenční zahraniční politiky a silné mocenské pozice USA ve světě. Na první pohled jde sice dohoda nejvíce proti slibům nejpřísnějších zastánců rozpočtové disciplíny, soudí komentátoři citovaných médií dále; tito však podle nich pro ni hlasovat nemuseli a ještě mohou vnést téma vyrovnaného rozpočtu do předvolebních debat.
Velkou ztrátu znamená dohoda dále pro demokraty z hlavního (tradičního) proudu, jež chtěli čelit rostoucímu zadlužení zvýšením daní. Úmluva s ničím takovým nepočítá a poměr sil v obou komorách Kongresu úspěch tematických návrhů podle mínění komentátorů významně znesnadňuje.
Naopak zastánci pragmatické politiky a velkých dohod, kteří mají mezi demokraty od listopadových (prohraných) voleb velký vliv, díky úmluvě získají. Podle postřehu Jane O'Brienové z BBC zde uspěl jejich přístup k politice obecně a před jádrovými voliči nyní vypadají jako zachránci amerického hospodářství.
O podmínkách posunu dluhového stropu se intenzivně jednalo po celý uplynulý měsíc. Podle bilance agentury Reuters ztratily americké firmy na burze v důsledku narůstající nejistoty přibližně 600 miliard dolarů (10 bilionů korun) na tržní kapitalizaci jen během posledního týdne.
Další informace:
Reuters Senate approves bill on raising US debt ceiling
Reuters US House passes crucial bill to raise debt ceiling
The New York Times House Passes Deal to Avert Debt Crisis
The New York Times Obama and Leaders Reach Debt Deal
Reuters Obama announces bipartisan deal to end debt crisis
BBC News Obama announces US deficit deal between party leaders
The Guardian Obama strikes deal to end US debt crisis
The Guardian US debt crisis: a bloody battle with no winners, only losers
Zde jinak vývoj amerického státního dluhu od roku 1980 na přehledné grafice BBC:
http://news.bbcimg.co.uk/media/images/54368000/gif/_54368013_us_debt_464.gif
Chceme-li hodnotit "cui bono?", je potřebné si uvědomit, jak ke dluhové krizi došlo a podívat se na vývoj posledních desetiletí. Obama zdědil již krizovou situaci. Doporučuji knihu "Winner-Take-All Politics. How Washington Made the Rich Richer - and Turned its Back on the MIddle Class" (Simon&Schuster 2011]. Autoři Jacob S Hacker & Paul Pierson popisují a pečlivě dokumentují, jak v USA od 70tých let probíhala "válka ideí" a "politika organizovaného souboje". Vytvořilo se "nové politické prostředí" v němž nejen Republikáni, ale i Demokrati odhlasovávali snížení daní, zejména těm nejbohatším, a deregulaci, zejména ve finančním sektoru. Výsledkem byla finanční a ekonomická krize. Vskutku poučné.
Současná dohoda zabránila státnímu bankrotu v nějbližších letech, ale nezměnila hospodářské a politické parametry, které dělají "bohaté bohatšími" a ochuzují střední a nižší vrstvy.
Ve Velké Britanii v minulém týdnu velké banky v Londýnské City ohlásily plány propustit desetitisíce zaměstnanců. Nadměrně nafouknutý britský finanční sektor zřejmě zeštíhlí.
Zda tyto dva naznačené trendy nějak změní obrovskoiu diferenciaci příjmů a majetku, k níž došlo v posledních třiceti letech, se teprve uvidí.
--------------------------------------
Pane Jedličko, rád jsem přispěl, DR je můj oblíbený.