Atom už zase netáhne. Co se dalo napsat o Fukušimě, už se napsalo. Už všichni víme, že u nás cunami ani zemětřesení nehrozí a ani v Japonsku se už nic novinářsky zajímavého neděje. Všechno je při starém, záchranáři bojují, radioaktivní voda uniká, palivo se taví, všechno to tak nudně dál září a tak to ještě bude trvat přinejmenším pár měsíců. Zkrátka žádná pořádná zpráva.

Ve slabších povahách nedostatek informací vyvolává úzkostné stavy a tak po internetu koluje varování před sběrem hub. To si ještě veřejnost pamatuje z doby Černobylu, že v houbách se radioaktivní spad koncentruje. Takoví panikáři národ chtějí připravit o jednu z posledních radostí, která je nejen zadarmo, ale dokonce poskytuje potravu. Osobně bych si dělal starosti spíš o mořské ryby nebo mořské řasy dovážené na oblíbené suši, ale vzhledem k tomu, že stejně nikdo nemá ani ponětí odkud vlastně pocházejí potraviny, které požíváme a za jakých podmínek byly vyprodukovány, tak je asi nejrozumnější otrlý přístup většinového spotřebitele: hlavně když nám chutná, ostatní je putna. Jinak by se z toho člověk taky mohl pošetit.