Blokáda dialogu
Matěj StropnickýVláda i odboráři a na jiné úrovni vedení šumavského parku a ochránci přírody spolu viděno mediální zkratkou vedou monolog, kde nikdo neposlouchá a zdá se, že přispívají k vyhrocení situace rovnoměrně. Jenže na vině je především vláda.
Umění vyhrotit situaci je jistě v politice neméně důležité, než umění vést dialog. Stávku odborářů i třeba blokádu kácení v Národním parku Šumava organizovanou ekology je třeba vidět spojitě: tam i onde vláda prosazuje nebo dokonce koná bezohledně a odmítá se bavit o kompromisech. Každá stávka nebo i blokáda jako její razantnější podoba má tři aspekty, které je třeba vidět a vyhodnotit zvlášť: právní stránku, legitimitu zvolených nástrojů a obsah požadavků.
Obecné právo na stávku přiznává všem Listina základních práv a svobod. Proto nemá pravdu poslanec ODS Petr Tluchoř, když o něm píše: „Odboráři se hluboce mýlí, když si toto odvozené sociální právo vykládají jako jednu ze základních svobod, jakými jsou právo na svobodu, na život či na majetek.“ Právo na stávku je stejně základní jako ochrana soukromého vlastnictví nebo bezplatné zdravotnictví. Zvláštním zákonem upravit její podobu, jak o tom nově mluví ministr spravedlnosti, je sice možné, ale od této vlády nebezpečné, protože hrozí omezení skrze administrativní překážky.
Vyjádřit odpor, ano i „postavit se na odpor“ Listina výslovně umožňuje tam, kde jde o ohrožení demokracie či porušování základních práv či zákonů ze strany kohokoliv tedy včetně vlády. Takovým nástrojem je blokáda, a lhostejno už jestli jde o blokování dopravy s cílem zabránit reformám, které jdou proti základním právům v Listině obsaženým, nebo o blokování kácení stromů na Šumavě, kde je porušován zákon o ochraně přírody i vyhlášky vedení parku. Slova již citovaného Petra Tluchoře na adresu blokády: „Jde o kriminální čin, za který hrozí podle trestního zákoníku až tři roky vězení,“ ladí víc než s českým právním řádem s nedávným vyjádřením běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka na adresu tamní stávky: „To se mám jen nečinně dívat? Budu je sledovat, a potom udeřím tak tvrdě, že ani nestihnout utéct za hranice.“
Akumulovat politický kapitál lze nejtrvaleji důvěrou v soulad slov a činů, nejsnadněji ale slibováním a strašením. Vláda i odboráři a na jiné úrovni vedení šumavského parku a ochránci přírody spolu viděno mediální zkratkou vedou monolog, kde nikdo neposlouchá a zdá se, že přispívají k vyhrocení situace rovnoměrně. Jenže na vině je především vláda, to ona navrhuje a silou prosazuje tu i onde svou, i odboráři i ochránci chtějí pouze udržet současný stav, nové požadavky nekladou. Je to soubor bezohledných neoliberálních reforem vlády, který vyvolává bezohlednou reakci odborářů i ochránců. Tuto spirálu je jistě třeba zastavit a může to udělat v období mezi volbami opět jen vláda. Moudrá vláda nehájící jen úzké skupinové zájmy bude znovu vyjednávat a budu muset i ustoupit, ty ostatní vlády mají vždy ještě možnost použít pendreky a vodní děla. Jenže to už tu bylo.
Česká republika čeká na reformy se zcela odlišným étosem, ve zdravotnictví, školství, energetice i ochraně přírody. Alternativní vizi ovšem nepředkládá současná opozice, ta pouze hájí těžko udržitelnou minulost. Kdo nevidí řešení v současných reformách výhodných jen pro někoho a likvidačních pro většinu ani v pokračujícím životě ničím neomezené spotřeby na dluh musí hledat alternativy. A kdo je chce i uskutečňovat, nemá v současném politickém establishmentu žádného opravdového spojence a musí se rozhlížet mimo něj.
Koneckonců je ale možné, že do příštích voleb půjde tentokrát levice s rozumnějším plánem na zlepšení fungování státu - a pro změnu se tedy půjde za cílem nastolení vyrovnaného rozpočtu "po jejich", zvýšením přímých daní. To už je ale úkolem současné opozice, přesvědčit voliče, že to jde i jinak a třeba i lépe - těžko ale chtít od současné vlády, aby dělala něco jiného, než k čemu byla zvolena.
Chci ale reagovat především na něco jiného z vašeho posledního příspěvku. Pobavilo mne, jak jste použil slova JEDNAT. Pod vaši větu, že primárním úkolem vlády je především JEDNAT bych se hned s vámi spolupodepsal.
Sloveso jednat má však tyto možné významy:
1. činit, konat, reagovat;
2. sloužit, fungovat;
3. počínat si, chovat se;
4. předstírat, hrát si;
5. zvažovat, měřit, rozmýšlet;
6. projednat,diskutovat, rozebírat;
7. vyjednávat, dojednávat, sjednávat, řešit sporné otázky.
Tato vláda je pro svou zem čiročirou katastrofou, protože JEDNÁ jak jedná.
Pokud sám tvrdíte, že nelze objektivně posoudit, který model je ten správný, měl byste uznat, že za situace, kdy vláda má mizivou podporu obyvatelstva a její kroky budou mít dlouhodobé důsledky, měla by JEDNAT s opozicí v 6. a 7. významu tohoto slova; nikoliv soustavně jednat ve 4. významu slova jako dosud.
Co jsem chtěl říct - že politický dialog se zásadně liší dejme tomu od řešení problému, zda byla dřív slepice či vejce. O tom se samozřejmě dá diskutovat donekonečna, všem je jasné že se stejně nikam nedojde a nic se neděje.
V politice, oproti tomu, je čas vést dialog o tom, jak se ten stát má vést, ale je také čas shrnout, k čemu jsme tím dialogem dospěli, a opravdu podle toho ten stát řídit. Tím mezníkem jsou pak volby - před nimi se především diskutuje, jak by to po nich mělo vypadat, při volbách samotných se pak "rozštípne", kdo byl v diskuzi přesvědčivější, a ten pak podle toho další čtyři roky vládne. Pak se zase začne diskutovat, jestli se tento způsob osvědčil nebo jestli bude lepší dát šanci nějakému jinému, a podle toho se pak systém změní/nezmění. Diskuze samozřejmě na úrovni společnosti probíhá pořád, ale není povinností vlády se touto diskuzí mezi volbami řídit.
Všimněte si prosím, že jsem doteď mluvil obecně, ne konkrétně o této vládě. Ohledně ní ale musím reagovat na jednu věc - píšete o nějakých výrazně snížených příjmech rozpočtu vinou této vlády. Nějak mi není jasné, co tím myslíte - jediná větší opatření na příjmové straně rozpočtu je možnost vyvedení části sociální daně do fondů (tedy snížení přímých daní) na jedné straně a zvýšení DPH na straně druhé. Tyto dvě opatření se ale nazvájem vyruší, nula od nuly pojde a příjmy by tak měly zůstat stejné - nepletu se? Nebo víte o nějakých dalších opatřeních, které mi unikly?
Takové vládě už nelze věřit nic, a už vůbec ne, že cokoliv co bude provádět, bude ku prospěchu této země. A Nečas vyhrožuje, že než dosud: "mnohem víc práce je před námi". Bůh nás ochraňuj.
Ještě naposledy ke slovu JEDNAT, Nečas se před pár dny v Parlamentu navíc pochlubil, že za rok jeho vládnutí: "žádný vládní návrh zákona nebyl zamítnut nebo vrácen k dopracování".
P. Čando, jste si s Nečasem v chápání slova JEDNAT velice blízcí.
Jinak si ale musím vzít příklad z Malého prince a neupouštět od otázky, kterou jsem již jednou dal - jakým svým činem má podle vás současná vláda způsobit tak razantní a nezvratný propad příjmů, že s tím již příští vlády sotva co udělají?
Dozvěděl jsem se tedy cosi o minulé vládě, pak něco o korupci (která, i kdybychom připustili její nárůst, rozhodně spadá do výdajové oblasti a ona příští geniální vláda si s ní tudíž jistě hravě poradí) a jakýchsi manipulacích s informacemi o očekávání daňových výnosů; jen té odpovědí na mou otázku se mi pořád nějak nedostalo...
Nejsprostší krok vlády ČR (stydím se napsat naší) je záměr zvýšení dolní sazby DPH z 10% na 20 resp. 17,5 a nyní snad 19%. Jedná se o skrytou daň na hlavu a další prohloubení degrese daní. To bylo ve volebním programu některé ze stran koalice?
"Nebudeme zvyšovat daně", tím byly míněny ale především daně pro bohaté. Ty byly naopak v posledních letech výrazně sníženy - daně právnických osob byly sníženy od roku 2004 z 26% na 19% (výpadek příjmů řádově 50 mld), progresivní daň FO 12-19-25-32% byla v roce 2008 nahrazena rovnou daní 15%, byla zrušena dědická daň, díky nákladovým paušálům byl téměř milion OSVČ osvobozen od placení daně z příjmu, byl znovu zaveden zápočet DPH pro firemní osobní vozy atd. A to vše v době rostoucího zadlužení státu! O nějakých krocích proti korupci nemluvě, korupci se ale nepodaří v kapitalismu odstranit nikdy. Občanům tohoto státu je to ale zřejmě jedno, o mládeži zmanipulované médii nemluvě. Věci Veřejné se teď bijí jako lvi o zachování 17,5% podle koaliční smlouvy - ale v té první to určitě nebylo...
To samozřejmě znamená, že můžeme očekávat pokles příjmů podstatně větší, ještě se nestalo aby ve věci rozpočtu Kalousek nelhal a nepodváděl, takže skuteční experti (tzn. ne ti vládní) odhadují pravděpodobný dopad nejméně mínus 20 miliard.
Toto bude doprovázeno dopady především na nízko-příjmové skupiny, ale protože tato problematika vás nezajímá, toto nebudu komentovat.
Psal jste však, že vám vyšlo, že nula od nuly pojde a příjmy by tak měly zůstat stejné, takže se asi přihlaste u Kalouska a vysvětlete mu to se všemi modely, s kterými jistě počítáte, jistě pak bude raději národu tvrdit, že příjem rozpočtu neklesne, než že klesne o dalších 8 miliard.
Doufám že, i když co nejstručněji, jsem na vaše naléhání odpověděl. Podle toho, jak jste byl ke konci dotěrný, tak tato fakta jste neznal, nicméně teď už máte asi konečně jasno. Jen se bojím, že tím pádem teď půjdete po Gottwaldovsku této vládě po krku.
Škoda, že mne nutíte vám tyto věci vysvětlovat pod článkem, jehož ústřední téma je docela jiné a to arogantní neochota vlády k dialogu (jednání).
Pokud jde o v minulosti způsobený propad příjmů, tam je to něco jiného - k tomu samozřejmě došlo a nikdy jsem neříkal nic jiného. Došlo k němu ovšem záměrně, protože minulá vláda jakožto vláda pravicová se kloní raději k modelu štíhlého státu - méně vybrat, méně přerozdělit. S tím samozřejmě nemusíte souhlasit, ale je to zcela legitimní styl vedení státu. Je pravda, že minulá vláda se věnovala možná trochu dříve osekání příjmů než osekání výdajů, což není asi úplně ideální pořadí; ale nebojte se, současná vláda už pracuje i na té druhé fázi.
Mám pocit, že i náš spor je založen na něčem podobném - já jsem se totiž ohrazoval proti názoru, že snížení příjmů způsobené touto vládou bude natolik markantní, že znemožní příští vládě případnou nápravu situace. Teď se však dozvídám, že oním katastrofálním snížením příjmů je myšleno 8 miliard za dva roky! Příjmy státního rozpočtu za roky 2013-2014 dohromady přesáhnou i podle pesimistických odhadů 2000 miliard Kč; i když budeme počítat s Vámi uváděným propadem 20 mld., pořád jsme na méně než 1% snížení příjmů.
Přiznám se tedy, že ono numero mi skutečně nebylo známo; v kontextu velikosti celého rozpočtu je to ovšem skoro-nula a není podle mě rozumné kvůli němu strašit nějakou nenapravitelnou rozpočtovou katastrofou.
Zmíněné úpravy daně z příjmu FO i PO však platily od roku 2008 - jak to vypadalo tam? Ve srovnání s předešlým rokem se vybralo o 39 mld. víc a překonalo (sic!) to tak odhad, a to navzdory již jen 2,5procentnímu růstu ekonomiky. Takže ono to s tou Topolánkovou vinou zas tak ostré nebude.
Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_rozpo%C4%8Det_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky a http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/analyzy-statistiky/hlavni-makroekonomicke-ukazatele-cr/1000431/49089/#hdp
Pokud jde o budoucnost, každý máme své obavy. Třeba já jsem se donedávna hlavně bál, že náš stát spěje pomalu, ale jistě do dluhové pasti a jednoho dne se z toho zhroutí - jako to některé evropské státy čeká velmi brzo a zjevně neodvratně. Současná vláda mi v tomhle ohledu dává naději, že nebude tak zle, a já jsem jí za to vděčný.
Ve skutečnosti mandát mají jednotliví poslanci a mají jej k tomu, aby v parlamentu (tedy na místě určeném k mluvení) domlouvali mezi sebou navzájem směřování státu v zájmu voličů. Voličům mají být k dispozici ve svých poslaneckých kancelářích, tuším, že na jejich provoz dostávají i státní příspěvek. Volby nejsou bianco šek, smyslem demokracie není svobodně si zvolit na čtyři roky diktátora.
Být pojistkou proti ztrátě kontaktu poslanců s voliči je jedním z účelů referenda. Naše ústava s referendem počítá, naši politici se mu nicméně účinně brání tím, že zcela bez ohledu na ústavu odmítají přijmout potřebný zákon, prováděcí předpis k obecnému referendu. Nejsem ústavní právník, abych dokázal posoudit, zda to náhodou neznamená, že referendum, na které máme z ústavy právo, můžeme uspořádat jakkoliv, protože žádný zákon jeho pravidla neomezuje, a hlasovat tak v zásadě kdykoliv o čemkoliv třeba na táborech lidu; nerespektovat výsledek takového referenda by pak bylo protiústavní.
Pokud jde o vládu, ta by podle známé fráze o třech pilířích demokracie měla být zřejmě oddělená od parlamentu. Možná by ji měli volit občané v samostatných volbách, možná by měla být ze zákona úřednická, nesestávat z politiků, ale z odborníků. Vláda má řídit stát v rámci zákonů, parlament má jednat o těchto zákonech (a soudy hlídat, zda vláda ani nikdo jiný zákony nepřekračuje, ústavní soud pak, zda si zákony schválené parlamentem navzájem neodporují). To, že vlády jsou úzce propojené s parlamentní většinou, je degenerativní choroba demokracie. Moc zákonodárná splývá s mocí výkonnou, táž skupina lidí řídí stát i upravuje pravidla jeho provozu. Vrcholnou patologickou formou je převálcování opozice, kdy si vláda dělá, co chce, nekouká nalevo napravo a s nikým se nebaví. K dokonalosti v naší současné situaci schází ústavní většina vládní koalice a plné ovládnutí justice; nedávné předběžné opatření „nezávislého‟ soudu na Kalouskovu objednávku svědčí o tom, že k ovládnutí justice má vláda slibně nakročeno.
Poslední pojistkou demokracie je hněv lidu. Zakladatelé Spojených států amerických dokonce dali zcela záměrně do ústavy právo na zbraň proto, aby občané mohli kdykoliv proti špatné vládě přímo ozbrojeně povstat.
Shoda napříč celým názorovým spektrem je pak ale něco jako UFO - hodně se o ní mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl a mnozí pochybují, zda se jejího spatření lidstvo vůbec dožije.
Proto je systém nastavený tak, aby stačilo, když se spolu shodne nadpoloviční většina poslanců - a i to dá někdy tak zabrat, že vyžadovat ještě dialog (tedy, přijímat požadavky) s opozicí je už naprosto nereálné. Obzvláště pak, když se její názory na cokoli, na čem se vládní koalice horko těžko domluvila, dají shnout do věty "Jsme zásadně proti". Zkuste někdy najít kompromis s "Jsme zásadně proti" a uvidíte, proč nedochází k dialogu s opozicí.