V Sýrii začal další Den protestů, možná rozhodne

Petr Jedlička

Tisíce Syřanů vychází opět demonstrovat proti represivnímu režimu. Podle většiny komentátorů šance na jejich úspěch roste, rozhodne ale až postoj armády. Ten může ovlivnit i vývoj situace v městě Džisr Šughúr, jež nyní masmédia pečlivě sledují.

Podobně jako každý pátek v posledních jedenácti týdnech vyrážejí i tento Syřané do ulic protestovat proti autoritářské povaze, zkorumpovanosti a represivním praktikám režimu Bašára Assada. Minulý týden se největší demonstrace konala ve středosyrském Hamá. Na místo srocení zde dorazilo až 100 tisíc lidí. Tentokrát se očekávají velké protesty i v nedalekém Homsu, v Dará na jihu země, v Banjásu na pobřeží a také dvou větších městech ve východních, méně obydlených oblastech.

Pozornost agentur ovšem poutá už několik dní jiné město — nevelký Džisr Šughúr, ležící kousek od tureckých hranic. Na počátku týdne přišla prorežimní média s tvrzením, že zde „ozbrojené gangy s podporou islamistických a cizozemských živlů“ zabily 120 příslušníků bezpečnostních složek. Dle několika svědectví místních se ale vojáci postříleli mezi sebou, neboť část zdejší posádky vypověděla režimu poslušnost.

Tak jako tak, vláda v Damašku zareagovala vysláním elitní 4. brigády, jíž vede prezidentův mladší bratr Mahír. Ta město Džisr Šughúr oblehla a způsobila masový úprk obyvatelstva do Turecka.

Podle zpráv agentury Reuters z pátečního rána je město již téměř vylidněné a v uprchlickém táboře za hranicí se tísní na 2500 Syřanů. Dle tematických komentářů přispěla k síle emigrantské vlny i zkušenost starousedlíků z osmdesátých let, kdy vojska na příkaz Háfize Assada — otce současného prezidenta — postřílela odbojné obyvatelstvo z tanků.

Někteří z agenturních pozorovatelů ale i v současnosti varují před jednostranným pohledem. Dle několika přispěvatelů Al Džazíry je téměř jisté, že se do rukou protirežimních skupin dostal blíže neurčený počet zbraní, zakoupených na černém trhu v Libanonu. Lidé ve městech — a nyní zejména v Džisr Šughúru — tak čelí výpadům bezpečnostních sil střelbou, což vyvolává další násilí.

Počet všech zabitých od začátku protestů dnes agentury odhadují na dvanáct set.

Faktory pro změnu a faktory proti

Po událostech v Džisr Šughúru a velkých demonstracích v závěru minulého týdne změnila velká část komentátorů názor na šanci protestujících uspět. Zatímco dříve byla vnímána jako minimální, nyní převládá pocit, že se postupně zvětšuje.

Příčinou tohoto posunu je jednak návštěvnost akcí, jež roste navzdory tomu, že minimálně v pěti městech čelí demonstranti armádě s těžkou technikou; a jednak série nejrůznějších zpráv o vojenských dezercích a vypovídání poslušnosti. Syrský režim se totiž krom podnikatelsko-politické sítě vládnoucího klanu Assadů opírá zejména o armádní struktury a silné tajné služby. Kdyby se tyto rozhodly prezidenta sesadit, byl by prakticky bez naděje.

Proti šancím demonstrantů hovoří zase jiné skutečnosti: za prvé, protirežimním silám se dosud nepodařilo vyvolat generální stávku, třebaže se o to několikrát pokusili; za druhé, protesty se zatím výrazně nerozšířili do řady významných měst a ani do celé metropole Damašku; a za třetí, současný režim dokáže pro své účely zkušeně využívat rozdíly mezi jednotlivými etniky, náboženskými či ideově vyhraněnými skupinami, jichž jsou v Sýrii desítky, respektive stovky.

Krom toho nemohou syrské protirežimní skupiny doufat v podobnou mezinárodní podporu, jaké se například v březnu dostalo povstaleckým skupinám v Libyi. Zástupci Velké Británie a Francie sice chtějí ještě do konce tohoto týdne prosadit v Radě bezpečnosti OSN rezoluci, která by Assadovy represe odsoudila; ruští diplomaté se ale již nechali slyšet, že budou návrh vetovat. Vláda syrského prezidenta se dle ruských argumentů nechystá spáchat genocidu ani neohrožuje bezpečnost ve světě. Mezinárodní společenství tak nemá právo do jejích vnitřních záležitostí zasahovat.

Určující pro další vývoj však bude dle všeobecné shody zejména zmiňovaný postoj armády. Jestli se v průběhu pátku, soboty a neděle objeví další příklady kolísání její věrnosti, bude to znamenat, že vývoj v Sýrii se po téměř třech měsících přeci jen láme.

Další informace:

The Guardian Syrian town empties as government tanks mass outside

The Guardian Syria, Libya and Middle East unrest - live updates

The Guardian Syrian refugees in Turkey: 'People see the regime is lying. It is falling apart

Reuters Syrian TV says 120 killed in northwestern town

Reuters U.N. rights boss calls on Syria to halt "assault"

Reuters Syrian refugees are seen at a refugee camp in the Turkish border

Al Džazíra Syrian army starts crackdown in northern town

Al Džazíra Turkish PM: Syria crackdown inhumane

The Independent Syrian Civilians Flee for Border as Assad Forces Advance on Rebel Town

    Diskuse
    June 13, 2011 v 12.31
    Aktualizace
    Jedinou významnější novinkou je, že město Džisr Šughúr bylo o víkendu syrskými jednotkami dobyto. Syrská prorežimní média tvrdí, že se postupující vojáci střetli s tuhým odporem. Západní agentury se zase věnují převázně příběhům uprchlíků a jejich líčení různých zločinů, jichž se vojáci měli dopouštět.

    Žádná výraznější mobilizace protirežimních sil o víkendu neproběhla.
    DV
    June 13, 2011 v 21.52
    Maher Arar: My Rendition & Torture in Syrian Prison Highlights U.S. Reliance on Syria as an Ally
    As Syria continues its brutal crackdown on demonstrators, we speak to a Canadian citizen who was repeatedly tortured by Syrian authorities after he was rendered to Syria by the United States in 2002. Maher Arar was seized at New York’s John F. Kennedy International Airport in September 2002 and sent to Syria, where he was tortured and interrogated in a tiny underground cell for nearly a year. He now works as a human rights advocate in Canada. “The cooperation with the Syrian government, as well as other dictatorships in the Middle East post-9/11, gave some kind of legitimacy to those dictatorships,” says Arar. He calls on the United States and the United Nations to declare the Syrian regime illegitimate and refer the matter to the International Criminal Court. http://www.democracynow.org/2011/6/13/maher_arar_my_rendition_torture_in
    June 14, 2011 v 0.29
    To se může dost dobře stát. Nepovede to však k intervenci, ale jen k mezinárodní izolaci, jako svého času u Íránu.