Většinová společnost není nakloněna odlišnému způsobu života. Nesnášenlivost Čechů vůči cizincům dokládá aktuální zpráva o extremismu, která v těchto dnech míří na stůl premiéra Petra Nečase (ODS). Píší o tom pondělní Lidové noviny (LN).

„Varující je silný anticikánismus. Antipatie obyvatel vůči Romům jsou sociálně zakotvené. Nesouvisí s rasismem, ale spíš s nevraživostí k cizincům," uvádí studie.

Středisko empirických výstupů (STEM) vydalo v minulém týdnu závěry výzkumu zabývajícího se vztahem občanů České republiky k menšinám. Z výzkumu plyne, že lidé pohlížejí stále se značnou nedůvěrou na cizince přicházející z východní a jihovýchodní Evropy nebo Asie. Češi jsou však výrazně otevřenější bližšímu soužití s Vietnamci a Číňany.

Vůbec největší odstup mají naši občané od Romů. Konkrétně pouze 14 % českých občanů by přijalo bez problémů, kdyby v jejich sousedství žili Romové, a pro téměř třetinu lidí (30 %) je takové soužití zcela nepřijatelné. „To je tak dramatické číslo, jako by to tak vnímala kompletní populace," hodnotí výsledky sociolog Jan Hartl.

Zlepšit vztah k menšinám nepomohl ani zákaz v tomto směru radikální Dělnické strany. Naopak po jejím rozpuštění mohou podle odborníků na extremismus přerůst projevy netolerance v otevřený konflikt. „Vytváří se zde interetnické napětí, které není vázáno přímo na extremistickou scénu. To může vést do budoucna k zásadním střetům," řekl LN Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity.

„Napětí je o to silnější, že nesnášenlivost u velké části lidí nevychází z předsudků, ale z vlastní negativní zkušenosti. To je rána pro dosavadní prezentaci, že za špatný obraz Romů mohou hlavně média. Nyní se ukazuje, že podhoubí nesnášenlivosti má tužší kořeny," myslí si Mareš.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková si slibuje zklidnění situace po spuštění čtyřleté protiextremistické kampaně, chystané podle ní vládou.

S aktuálním výzkumem a studií do jisté míry kontrastuje Informace BIS o vývoji na extremistické scéně v 1. čtvrtletí roku 2011. V ní je uvedeno, že „Česká nacionalistická scéna z dlouhodobého hlediska stagnuje. Nedaří se nalákat nové sympatizanty, členskou základnu nacionalistických organizací víceméně tvoří stále stejný okruh osob“. Hlavním reprezentantem pravicově vyhraněných postojů zůstává podle BIS nadále Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) a její mládežnická organizace Dělnická mládež.

Extrémistických aktivit si v poslední době začali více všímat občanské iniciativy, z jejichž popudu se například 1. května v Brně na blokádě pochodu DSSS sešlo okolo dvou tisíc lidí.

Na projevy extremismu, nenávisti k menšinám a násilí reagují také někteří zástupci církví. Předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml se obrátil se stížností na Ústavní soud. Žádá prošetření ústavnosti nedávného policejního zásahu vůči náboženskému shromáždění proti neofašismu v Krupce.

V Brně se součástí prvomájových protestů stala ekumenická bohoslužba, které se zúčastnilo devět duchovních z různých křesťanských církví. Byli tu například bývalí disidenti jezuita František Lízna a farář Jan Šimša z Českobratrské církve evangelické. Na setkání zaznívala vyjádření proti násilí ve všech podobách, proti xenofobii a potlačování práv menšin. Zapojil se i katolický kněz z Brna-Zábrdovic Jiří Rous, který s Romy a romskou mládeží ve své farnosti pracuje. Bohoslužbu zorganizovala Světluše Košíčková z Československé církve husitské.